Rozporuplné reakce vyvolalo včerejší zrušení některých částí zákona o evidenci tržeb (EET). Podnikatelé ze 3. a 4. vlny si oddychli, ti z prvních dvou vln jsou naštvaní, že evidovat musí, zatímco kolegové z jiných segmentů nikoliv. Prodejci online pokladem se zlobí, na zapojení dalších odvětví se totiž připravovali měsíce dopředu. A kritika přichází i z profesních organizací. Podle jejich zástupců nemusel Ústavní soud nic rušit, pokud by zákonodárci poslouchali jejich připomínky.

„Od počátku tvrdíme, že firmy, které nechávají digitální stopu, např. e-shopy by neměly být do režimu EET zahrnuty, jejich příjmy jsou jednoduše dohledatelné v elektronické podobě. Poslanecká sněmovna to měla v lednu 2017 na stole a mohla bez problémů e-shopy vyjmout, ale pro poslance byly přednější politické body. Považuji za velké selhání politických stran, že to tehdy neprošlo,“ uvedl pro server Echo24 předseda Asociace malých a středních podniků Karel Havlíček.

Prezidentka Komory daňových poradců Petra Pospíšilová se pro Českou televizi vyjádřila stejně. Podle ní resort financí i komora na problematické oblasti zákona předem upozorňovala.

Ústavní soud v pátek rozhodl o návrhu poslanců, kteří požadovali úplné zrušení zákona. Částečně jim dal za pravdu – zákon jako celek za protiústavní neshledal, ale zrušil některé jeho části. Od března příštího roku už nemusí být na účtenkách DIČ a také není povinnost evidovat bezhotovostní platby. Tím z EET vypadl segment e-shopů. Od začátku se přitom hovořilo o tom, že u platby kartou je evidence zbytečná.

„Již v minulosti jsme upozorňovali, že povinnost evidovat platby kartou či prostřednictvím dalších on-line platebních metod je nadbytečná. Naše snaha na úpravu zákona však letos v lednu narazila na zamítnutí Poslaneckou sněmovnou,“ uvedl ředitel Asociace pro elektronickou komerci (APEK) Jan Vetyška. Jenže e-shopy měly povinnost evidovat už od letošního března, a tak musely stejně technicky vyřešit, jak zákon splnit. A náklady na zavedení EET mohly u větších e-shopů stát desítky tisíc korun. 

Právě poslední jmenovaná změna je přitom ta nejdůležitější. Nejenže to znamená, že vláda nebude moci libovolně vyjímat různé podnikatele, ale je to podle některých odborníků vzkaz zákonodárcům, že si nemůžou dělat, co se jim zlíbí. To uvedl například autor stížnosti, která nyní u Ústavního soudu uspěla, advokát Zdeněk Koudelka v rozhovoru pro server Echo24.

„Nesdílím názor, že zákon měl být zrušen jako celek, a nález soudu je pro mne velice dobrou a – přiznávám – i překvapivou zprávou. Poselství Ústavního soudu, že stát nemůže neomezeně a dle své libovůle zasahovat do práv občanů, je tím nejdůležitějším. Stát není firma a občané nejsou jeho podřízení. Rčení, že při kácení lesa létají třísky, v regulačních opatřeních v právním státě nemají místo,“ uvedl pro server Echo24 Richard Jahoda z účetní poradenské firmy Grinex Czech Republic.

Ztráty pro prodejce

Nešťastní jsou z rozhodnutí prodejci pokladen. „Velmi negativně toto rozhodnutí dopadne na poskytovatele pokladních systémů. A tím myslím nejen nás, ale všechny firmy, které se tímto segmentem zabývají. Na takovou variantu nikdo není a nemohl být připraven, naopak vše směřujeme k přípravě na třetí a čtvrtou vlnu. Například veškerý hardware se musí objednávat dlouho dopředu, v tuto chvíli tedy na skladech poskytovatelů leží tisíce pokladen, tiskáren apod,“ uvedl ředitel KASAmax Martin Laštovica.

Podle něj by přitom i řada podnikatelů, kteří se už na následující dvě vlny připravili, mohla chtít žalovat stát. „Tisíce a možná desítky tisíc podnikatelů a zástupců různých profesí se na třetí a čtvrtou vlnu EET už připravily nebo připravují. Náklady, které už tito lidé a společnosti vynaložili, jim nikdo nevrátí. Předpokládám proto, že budou následovat žaloby na stát, který bude čelit náhradám těchto škod. Mohou to být desítky či stovky milionů korun,“ dodal. 

A naštvaní jsou také podnikatelé, kterých se dotkla 1. a 2. vlna – tedy restauratéři, hospodští a prodejci v maloobchodě i velkoobchodě. Na sociálních sítích se krátce po zveřejnění rozhodnutí soudu začala šířit kritika nad tím, že Ústavní soud sám svým rozhodnutím z evidence některé vyjmul.