Ta fotka se již stihla stát symbolem zatím krátkého premiérství Borise Johnsona. Zachycuje moment, kdy Johnson dorazil do Downing Street 10 poprvé jako premiér. Uprostřed fotografie si Johnson třese rukou s kabinetním tajemníkem čili šéfem státní správy Markem Sedwillem. Vlevo na fotce stojí nastoupený personál premiérské kanceláře. Všichni jsou perfektně upravení, muži v oblecích, ženy v kostýmcích. Na druhé straně obrázku stojí, jakoby v opozici ke všem ostatním, osamoceně hubený muž s nastupující pleší. Na rozdíl od ostatních je pouze v tričku a džínách. Ten muž je Dominic Cummings, zvláštní poradce premiéra, podle některých pravý vládce Británie.

Cummings je však především geniální blázen, rusofil, propagátor využití vojenských strategií v civilním životě a revolucionář. I když nikdy nebyl oficiálním členem strany, dlouhá léta se pohybuje v pozadí konzervativní politiky. V roce 2002 byl poradcem tehdejšího lídra Iana Duncana Smitha, v letech 2007 až 2014 dělal šéfporadce přednímu konzervativnímu politikovi Michaelu Goveovi. Na veřejnosti ho proslavily dvě věci. V roce 2015 se stal ředitelem oficiální kampaně pro brexit, podle mnohých právě jeho schopné vedení je jedním z hlavních důvodů, proč brexit uspěl. Druhou, asi důležitější událostí je, že ho ve filmu z letošního roku o brexitovské kampani hrál populární Benedict Cumberbatch, což Cummingsovi, podle jeho známých, stouplo do hlavy.

Lídři brexitu byli po referendu obviňováni ze zbabělosti, když se žádný z nich neujal vedoucí funkce. Ve skutečnosti se hrnuli na vedoucí místa až příliš, navzájem se vyšachovali a tím uvolnili místo Therese Mayové. Pod Johnsonem se vrací, aby dokončili svou práci. Cummings dokonce úspěšnému brexitu obětoval své zdraví – aby se mohl ujmout funkce poradce, přesunul plánovanou operaci. Ta měla proběhnout tři dny poté, co se Johnson ujal funkce. Byla přeložena do týdne po 31. říjnu, což je momentální datum brexitu. Cummings má tedy eminentní zájem na tom, aby se odchod z EU stihl v termínu.

Bývalý premiér David Cameron ho popsal jako „kariérního psychopata“. Cummings Camerona na oplátku nazval „sfingou bez hádanky“. Tím potvrdil svoji pověst na nic nehledět. Cummings má ve zvyku vždy říkat, co si právě myslí. Což z něj dělá užitečného poradce, ale nepoužitelného politika. Londýn je plný jeho nepřátel. Prý proběhlo nespočet pokusů, jak ho dostat z veřejného života, všechny selhaly. Málokdo totiž Cummingse překoná v zarputilosti. Je to obsesivní šílenec, který provozuje blog, na němž píše tisíce slov dlouhé články o britské politice, válce, vzdělanosti, moderních technologiích, matematice, fyzice a dalším nespočtu témat. Podobně přistupuje k politickým zadáním.

Podle komentátora Guardianu Patricka Wintoura jsou hlavní Cummingsovy zájmy „Anna Karenina, matematika a Bismarck“. Cummings je také vyznavačem strategie OODA (observe-orient-decide-act; pozoruj – zorientuj se – rozhodni – jednej), kterou vymyslel americký plukovník a vojenský stratég John Boyd. Nyní veškerou svou obsesivní mysl koncentruje jediným směrem: k dokončení brexitu.

Cummings je přímým opakem dalšího muže v pozadí, Martina Selmayra, generálního tajemníka Evropské unie. Je téměř škoda, že Selmayr rezignoval po konci Junckerovy Komise, souboj těchto dvou šedých eminencí by byl nejzajímavějším střetnutím od doby, co Rocky Balboa porazil Apolla Creeda. Selmayr byl považován za jednoho z nejmocnějších mužů EU během úřadování Jeana-Clauda Junckera. Britové tohoto arcieurofila považovali za hlavní důvod neústupnosti EU. Pro uhlazeného Selmayra byla však byrokracie základem jeho moci, Cummings ji nenávidí a chce ji zničit. V jeho mysli jsou britská byrokracie a členství v EU spojené nádoby. Uzavřený svět britské státní správy podle něj selhává. „Vylučuje skvělé lidi a soustředí moc do úzkého okruhu lidí, kteří jsou stále více na hovno. A řízení celé instituce je čím dá více k smíchu, jako u každé uzavřené byrokracie, které jde o udržení výhod. Neumí řídit veřejné služby, neumí se zabývat terorismem,“ řekl na adresu státní správy. Brexit podle něj „by donutil lidi přemýšlet o těchto věcech místo toho, aby setrvávali v umrtvené strnulosti posledních dvaceti let, kdy Whitehall (londýnská třída, na které se nachází většina ministerstev – pozn. red.) myslí jen na další bruselskou schůzku“.

Tím se vysvětluje i další cíl, jaký si Cummings vytyčil: provést revoluci ve státní správě. Zde se Cummings podobá dalšímu politickému poradci – Bannonovi. Bannon chtěl vypustit „bažinu establishmentu“ ve Washingtonu a vrátit politiku blíže k lidem. Cummings je přesvědčen, že státní úředníci blokují vůli lidu a všemožně sabotují brexit. Bannon, který vedl americký obrat k populismu jako volební manažer Trumpa, tím nevědomky napodobil Cummingse, kterému se něco podobného povedlo s brexitem. Cummingse s Bannonem také pojí neortodoxní styl oblékání. Bannon proslul svou vizáží bezdomovce. Cummings prý dovádí k nepříčetnosti státní úředníky a ministry tím, že se promenuje po chodbách Whitehall v dosti ležérním oblečení, nejčastěji právě v tričku a džínách. Bannon však pohořel na tom, že měl velké teorie, ale žádný plán, establishmentu se ho tedy podařilo vyšachovat. To Cummingsovi nehrozí. Je považován za výborného politického taktika a stratéga, který než vyrazí na válečnou stezku, má všechny kroky dopředu promyšlené.

Pro mnohé brexitáře je Cummings větší zárukou odchodu z EU než premiér Johnson. Ten je znám tím, že mu nečiní problémy dělat velké názorové otočky, a pokud by narazil na přílišné těžkosti, mohl by se pokusit ze svého projektu vycouvat. Pro Cummingse je však otázkou cti dovedení brexitu do konce. Nikdy se nevzdá.