V BUBLINĚ

Příběh „baronky Prášilky“

V BUBLINĚ
Příběh „baronky Prášilky“

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Angažovaní fanoušci především z řad přírodních vědců tři roky sledovali twitterový účet člověka píšícího s uživatelským jménem Alepo (případně Sciencing Bi). Nebinární (v genderovém smyslu) osoby indiánského původu, která učila antropologii na univerzitě v Arizoně. Výrazně se zapojovala do sporů na síti, pranýřovala sexuální obtěžování v akademickém světě a ústrky, jimž tam čelí učitelé, kteří patří k marginalizovaným skupinám. Na jaře letošního roku oznámila světu, že její zaměstnavatel ji nutí učit bez ohledu na nastupující pandemii. Stalo se, co se dalo čekat: Sciencing Bi se nakazila koronavirem a onemocněla covidem-19. Chorobu nějak přečkala a z nemocnice se vrátila domů, pak se ale objevily komplikace.

V létě její kamarádka BethAnn McLaughlinová na Twitteru oznámila, že Sciencing Bi je po smrti. „Byla zapálenou ochránkyní lidí. Přiměla mě, abych si přestala zacpávat uši, a přitom jsem věděla, že je ta nejdrsnější a nejvíc milující ze všech. Nikdy v životě mi nikdo nekryl záda tak jako ona. Nevím, co si bez ní počnu.“ McLaughlinová v obsáhlém textu popisovala, že její mrtvá kamarádka chtěla ještě poslat přátelům talismany kmene Hopi pro ochranu zdraví, že měly plán nechat si vytetovat na ruku stejný nápis v hopijštině. „Tolik jsem ji chtěla navštívit, když se musela vrátit do nemocnice. Jenomže to nedovolí. Tahle nemoc.“ McLaughlinová za Sciencing Bi ještě uspořádala on-line tryznu, pak to s ní ale začalo jít z kopce. Někteří fanoušci Sciencing Bi – i na základě projevů BethAnn McLaughlinové – začali mít pochybnosti. Škola, na níž měla nebinární indiánská aktivistka učit, vydala prohlášení, že žádný z jejích pedagogů na covid nezemřel a že na ní ani nepůsobil nikdo odpovídající charakteristice Sciencing Bi. Kdosi na Twitteru odhalil, že snímky, které se na účtu Sciencing Bi objevily, byly z fotobanky, nebo je někdo vzal na stránkách jiných uživatelů. Zakrátko vydala McLaughlinová stručné prohlášení, že si Sciencing Bi vymyslela, její twitterový účet obhospodařovala sama a že se fanouškům, kteří uvěřili v existenci její fiktivní hrdinky, omlouvá.

BethAnn McLaughlinová přitom ve světě aktivismu není nějaká bezvýznamná osoba. Neurovědkyně, která rozjela kampaň MeToo v přírodních vědách, počínala si při tom dost nevybíravě, v týmu jejích spolupracovnic proto vznikly spory. Do konfliktu se dostala i s univerzitou, kde dřív učila – musela odejít, prý kvůli svému nesmlouvavému postoji k sexuálnímu obtěžování. Pro některé stoupence MeToo mohlo být její odhalení coby lhářky dost trpké, lidi z druhé strany zas stěží skrývali škodolibou pobavenost. Není se jim co divit, málokterá historka tak výstižně charakterizuje tragikomičnost, grotesknost téhle doby, v níž se kdekdo vyžívá v hraní rolí na veřejnosti. A jistě – představa zarputilé vědkyně, která si ve volném čase hraje na utiskovanou indiánskou nebinární antropoložku, je svým způsobem i dojemná, vypovídá cosi o neměnné potřebě lidí stát se někým jiným i o tom, jak se v čase proměnily parametry fiktivních hrdinů, k nimž se lidé v duchu přirovnávají. A jistě taky o snadnosti, s jakou je možné hrát si na sociálních sítích na někoho jiného a propadnout tomu, dovést hru až do absurdní krajnosti. Tragikomický je i pokus McLaughlinové ten svůj výtvor spektakulárně zabít i to, že nakonec nevyšel. Jeden nakonec věří i tomu, že při psaní toho patetického nekrologu McLaughlinová skutečně slzela, možná hlavně za sebe.

Nejvíc udivující je ale na té historce komparz – lidé, kteří té baronce Prášilce její výplody nekriticky baštili. Většinou to přece byli vědci (hlavně vědkyně), osobnosti, jež by měly být schopny kritického uvažování a racionální orientace. Jak to, že na ně ta smyšlená postava zapálené aktivistky, která jako kdyby patřila ke všem utiskovaným menšinám najednou, nepůsobila ani trochu podezřele? Zvlášť když její vyjadřování nebylo zrovna konzistentní a najít v něm diskrepance a nakonec důkazy výmyslu nedalo velkou práci. Jenom nikoho dlouho nenapadlo ji udělat. Ta zarputilá ochota věřit nesmyslu, odpovídajícímu ovšem mému „narativu“, je docela vypovídající. Nejenom o prostředí, v němž se vyšvihla BethAnn McLaughlinová.

16. srpna 2020