Andrej Babiš prohrál sněmovní volby, a nebude proto předsedou vlády. Včera sice připustil změnu názoru, ve Sněmovně bude pracovat i jako opoziční poslanec. Nic to ale nezmění na tom, že pro tuhle roli se skutečně nenarodil, není na ni, řekněme, osobnostně uzpůsobený. Budoucnost jeho hnutí ANO je nejistá, důvodem jeho existence je právě a jenom „obsluha“ zájmů předsedy, tomu úkolu je podřízená i stranická personální politika. Pro končícího premiéra a v nějaké míře i pro jeho partaj se ale ještě nabízí prezidentská cesta.

Strany dosavadní demokratické opozice budou mít ve sněmovně většinu také díky tomu, že několik stran ve volbách těsně propadlo. Jen s mírnou měrou nadsázky by se dalo říct, že Babiše porazil Robert Šlachta, který se svou Přísahou leckoho připravil o pár desetin procent, jež mohly být v konečném součtu klíčové, a sám pětiprocentní hranici těsně nepřekročil. Také kvůli tomu v letošních volbách propadlo veliké množství hlasů, ale ti, kdo je do uren hodili, se s koncem voleb nikam nepropadli. Samozřejmě nepředstavují masu, která bude jednat jednotně a na povel shora.

Dá se ale předpokládat, že v situaci, kdy by ve druhém kole prezidentských voleb proti sobě stáli Andrej Babiš a kandidát, jehož by podporovaly demokratické strany, dali by hlas spíš dosluhujícímu premiérovi. Potenciální Babišova prezidentská kandidatura by zcela rozhodně nebyla bez šancí, zvlášť kdyby se prezidentské volby konaly dřív než v řádném termínu, vzhledem ke zdravotnímu stavu Miloše Zemana to je velice pravděpodobné. Babišova kampaň by tak neztratila drajv, nehrozilo by, že se AB v opozici jaksi okouká a sejde z mysli, lidé kolem šéfa ANO „umějí“ negativní kampaně, které jsou právě v přímé volbě prezidenta velmi účinné. Pokud by končící předseda vlády dokázal využít resentiment, který v jeho táboře a v táboře „propadlých“ po volebním neúspěchu existuje, měl by velkou šanci. Jiná otázka je, jak by v případě svého zvolení na Hradě obstál, jak moc by dokázal prosazovat nějakou vlastní politiku. Úřad hlavy státu neumožňuje jeho nositeli být babišovským mikromanažerem, výkonným ředitelem České republiky. Má ale jiné výhody, třeba v trestních kauzách přinese člověku klid. Dá se čekat, že případná Babišova prezidentská kampaň by pravděpodobně pokračovala v prezentaci AB coby ochránce národních zájmů, který nejezdí do Bruselu „políbit prsten“, bojuje proti pokrokářským novinkám, dá se spíš čekat, že by v tom ohledu byla ještě daleko vyhrocenější. Kvůli elektorátu, který by předseda ANO potřeboval oslovit, i kvůli naléhavosti situace, Babiš by v tom střetu hrál o svoje politické přežití. Druhá strana by se skutečně musela vzepnout, aby ho porazila.

Nebezpečí by mu ale hrozilo i z té „jeho“ strany. Výsledek letošních sněmovních voleb byl pro demokratické strany šťastný, nebyl ale náhodný – ilustroval roztříštěnost té plus minus národovecké či populistické scény, kde se najde plno aspirujících králů a královen, mezi nimiž panuje spousta averzí (sevřené šiky SPD jsou v tom ohledu výjimkou). Jejich zatímní neschopnost vystupovat nějak jednotně zvyšuje šance demokratů. Mohlo by se stát, že by se Andrej Babiš stal jakousi její sjednocující figurou, potřeboval by na to ale politický talent a schopnosti, které doposud neprokázal.

Politická dráha Andreje Babiše v tuhle chvíli uzavřená být nemusí, perspektivy jeho partaje se ale nezdají zrovna skvělé. Byla založena jako projekt technokratických "makačů", opoziční práce ovšem vyžaduje jiné kvality, i kdyby Babiš zaútočil na Hrad zdárně, strana se odtud bude řídit těžko, navíc partaje podporované úřadujícími prezidenty v Česku ve volbách moc úspěšné nebývají. Babišova strana, zdá se, má svou velkou éru za sebou. Možná v nějaké zmenšené formě přežije, něco si z ní odloupne dychtivá konkurence. Nějakým způsobem ale přežije babišismus, spíš jako politický styl než jako ideologie. Byl přece v téhle zemi velice úspěšný, ještě pořád je. Kdo bude kombinovat až záměrnou programovou prázdnotu s patřičnou dávkou rozčilených emocí a navozováním dojmu technokratické kompetence, vůbec nemusí vyjít zkrátka. Zvlášť v neklidných a asi i těžkých časech, v nichž demokratické koalice vládu přebírají.