KOMENTÁŘ DANIELA KAISERA

A nevyhovuje jim vlastně to zdražování?

KOMENTÁŘ DANIELA KAISERA
A nevyhovuje jim vlastně to zdražování?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Evropa se ocitá na pokraji všestranné energetické krize. Po faktickém vetu Viktora Orbána na zákaz rychlého dovozu ruské ropy do EU následují dnes zprávy, které jako by měly za úkol potvrdit Orbánovu obavu, že ropa z Ruska snadno nahradit nepůjde.

Toto embargo by Evropě přineslo výpadek 2,2 milionu barelů surové ropy a 1,2 milionu barelů ropných produktů denně, odhaduje Mezinárodní agentura pro energii. Otázka je, jak ruský výpadek nahradit. Stanice CNN (!) zkompilovala přehled všech ropných vývozců, kteří nás co nevidět zklamou. Je to v podstatě celý Blízký východ s Maghrebem. Saúdská Arábie by těžbu zvýšit mohla, ale podle citovaných analytiků to pravděpodobně ani pod nátlakem USA neučiní, hlavně proto, že na stávající úrovni má dlouhodobou domluvu i s těžaři mimo OPEC, jmenovitě s Ruskem. Kdyby Saúdové přesměrovali do Evropy dodávky pro Čínu, znepřátelí si Peking, s nímž se pokoušejí založit trvalé přátelství. Totéž platí pro Spojené arabské emiráty.

Ropy je pod zemí dost i v sousedství Arabského poloostrova, totiž v Iráku. Analytici jako například Yousef Alshammari z firmy CMarkits v Londýně však hned tlumí naše naděje upozorněním, že Irák je dosud (dvacet let od svržení Saddáma Husajna) v takovém rozvratu a politickém chaosu, že to nepřeje adekvátním investicím do ropného průmyslu. Neboli záchrana z Iráku nepřijde. Totéž platí pro další zemi osvobozenou od tyrana, tentokrát před deseti lety. Na schopnost Libye dodávat do Evropy nějakou ropu navíc, jak suše komentuje Alshammari, „se v podstatě nemůžeme spoléhat“. Pak tu máme Írán, schopný vrhnout na trhy 1,2 milionu barelů ropy denně za předpokladu, že Spojené státy zruší sankce, s čímž (z dobrých důvodů) váhají.

A tak jde přehlídka lichých nadějí dál, od Venezuely po Nigérii. Soběstačnost u ropy řešíme zoufale, za pochodu, s nejistými vyhlídkami. Česká vláda jednala z pudu sebezáchovy, když si dohodla výjimku na evropské embargo aspoň do června 2024, nicméně i embargo s výjimkami zvedne ceny na světových trzích, čímž přibude další faktor pro ještě dražší benzin a naftu.

O ceně plynu v Echu píšeme dokola. Poroste, energetický expert Michal Šnobr připravuje publikum na to, že do roka zdraží plyn českým domácnostem klidně i pětinásobně. Zásadní část této ceny za plyn jde a půjde německému prostředníkovi, jímž je koncern Uniper.

V této situaci jakéhosi energetického cenového obklíčení o to víc vyniká zdráhavost Fialovy vlády ulevit českému zákazníkovi aspoň na jedné frontě, která se nabízí. Tou se samozřejmě myslí elektřina, zdražovaná vývozem na evropskou burzu. Hrábnout sem se vládě nechce. Náměstek ministra průmyslu René Neděla na Seznamu.cz místo toho mluví o sociálních podporách nejslabším a snižování spotřeby, to teď vládě přijde „klíčové“. Ekonomka Raiffeisenbank a ovšem poradkyně premiéra Helena Horská ve stejném článku dokonce rozumuje, že odchod ze společného energetického trhu EU, tedy „upřednostňování domácích spotřebitelů, to by byla cesta k rozbití jednoty EU. Přesně to Putin chce.“

Faktickou nečinnost české vlády můžeme vysvětlit způsobem pro vládu lichotivým. Instinktivně nemá ráda plošné dotace a plošné úlevy, protože způsobí mezeru ve státním rozpočtu. Druhé vysvětlení, pro vládu hlásící se k pravici nelichotivé, ale s každým dalším týdnem nečinnosti pravděpodobnější, je, že Putinovu válku pojala jako příležitost uvyknout Čechy na dražší energie. Dražší energie a nižší spotřeba, to byla meta EU dlouho před válkou. Fakticky celá česká politika se předloni a loni k Zelenému údělu přihlásila. Jestli je pravdivé to druhé, nelichotivé vysvětlení, a co hůř, jestli si to tak lidé přeberou, čeká nás politické rodeo.

10. května 2022