KOMENTÁŘ Mariana Kechlibara

CDU bez alternativ

KOMENTÁŘ Mariana Kechlibara
CDU bez alternativ

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Jedním z pojmů, které kancléřka Angela Merkelová údajně ráda používá v souvislosti s různými situacemi, je „alternativlos“. V překladu to znamená, že žádné alternativy nejsou a existuje jen jedno možné řešení, byť třeba nepříjemné.

Toto naladění je samo o sobě poněkud protidemokratické, protože dost snadno vede k neochotě nějaké alternativy vůbec zvažovat. Podíváme-li se ale na vývoj CDU pod dlouhým vedením Merkelové, je patrné, že „bezalternativnost“ nekončí u konkrétních situací. Kancléřka se ve své pozici na špičce nejvýznamnější německé strany zabetonovala natolik, že její odchod do politického důchodu může celou CDU zruinovat.

Za uplynulých více než patnáct let dokázala Merkelová ze stranických řad eliminovat každého člověka, který by jí mohl být třeba jen okrajově nebezpečný. V první řadě tak zbyla jen řada plácalů, o jejichž oddanosti a podřízenosti Velké mámě není pochyb. Jenže ani Velká máma není politicky nesmrtelná a její náhrada začíná být pro CDU krizovou záležitostí.

Jedna věrná spojenkyně Merkelové, Ursula von der Leyenová, byla zákulisními dohodami povýšena do čela Evropské komise, ačkoliv předtím ani nekandidovala do Evropského parlamentu a voliči mimo Německo ji neznali. Ve své nové funkci si počíná se stejnou obratností a organizačním talentem jako dříve v křesle ministryně obrany Spolkové republiky Německo, tedy katastrofálně.

V případě nákupu vakcín pro celou EU, který von der Leyenová svěřila své rovněž nekompetentní kyperské kolegyni Stelle Kyriakidesové, je zaostávání EU za srovnatelnými mocnostmi (Británie, USA) až bolestně viditelné a bude mít konkrétní podobu v počtu zbytečně zemřelých lidí. Bohužel to bude účet ve vyšších desítkách tisíc životů, tedy ztráty srovnatelné s menší válkou. Poněkud to podkopává narativ EU coby síly chránící Evropany před zbytečnými škodami. Děkujeme, paní Angelo!

Další politická souputnice Merkelové, Annegret Krampová-Karrenbauerová, se pokusila řídit CDU po ní, ale brzy bylo patrné, že svoji funkci nezvládá. Také bylo patrné, že s jejím úkolem jí Merkelová nechce žádným způsobem pomoci, jako by dokonce i na svoji preferovanou nástupkyni ve skutečnosti žárlila. Na rozdíl od Ursuly von der Leyenové, která ze svých neúspěchů očividně nehodlá vyvodit žádné důsledky, byla „AKK“ férová a po několikaměsíční marné snaze vybudovat si nějakou pozici hodila ručník do ringu. To znamenalo vybrat dalšího nástupce.

Zatímco v Evropě zuřila třetí vlna covidu-19 a novinky o nemoci okupovaly čelní stránky zpravodajství, zvolila si CDU v online hlasování dalšího předsedu, kterým se stal nevýrazný regionální politik Armin Laschet. Je to zase věrný merkelovec, který, stejně jako před ním AKK, dokázal porazit skutečného vyzyvatele Friedricha Merze (Merz má zjevně s Angelou Merkelovou velmi chladné vztahy). Ale také je to člověk, kterého z celého pole kandidátů voliči hodnotili jako nejméně vhodného kandidáta na kancléře. Pokud povede frakci CDU/CSU do voleb Laschet, nemůžou čekat příliš dobré výsledky.

Zemské volby v Bádensku-Württembersku a Porýní-Falci, které proběhly uplynulý víkend, byly pro CDU mimořádně varovné. Nemá odkud získat nové voliče a řadu jich ztratila, jak přirozeným vymíráním, tak ve prospěch jiných stran. V Porýní se poprvé etablovali Svobodní voliči (Freie Wähler), strana, která už má solidní základnu v Bavorsku a jednoznačně CDU konkuruje na pravé straně spektra, aniž by se dala zahnat do vysloveně nacionalistického kouta. Svobodní voliči jsou pravým opakem „bezalternativnosti“, která zavládla v CDU za Merkelové. Sázejí na organizaci odspoda, přímou demokracii a ochotu vyměnit vrcholné politiky v případě, že se zpronevěřili svým zásadám. To může být pro pravicové voliče lákavé i na podzim, při volbách do Spolkového sněmu.

Určitou šancí, kterou frakce CDU/CSU má, je možnost, že by se jejím kancléřským kandidátem nestal Laschet, ale člen bavorské CSU Markus Söder. Bavorská sesterská strana je totiž samostatná a proces merkelizace v ní neproběhl. Dodnes dokáže generovat vůdčí osobnosti, které spolu soupeří.

Söder si vybudoval solidní pověst za koronavirové krize, která byla v Bavorsku mimořádně těžká. Jeho zemitý politický přístup by mohl být pro střední třídu přitažlivý, stejně jako rozhodnost, kterou Merkelová ve své politické DNA nikdy neměla. Jenže: v celé poválečné historii SRN se ještě nikdy nestalo, aby bavorský konzervativec vyhrál spolkové volby. Bavorsko je přece jen svět sám pro sebe a politici, kteří jsou úspěšní tam, nemusejí nutně oslovit bývalé Prušáky na severu.

Nezdá se ale, že by CDU/CSU měla moc na vybranou. Porážka v zářijových volbách se totiž nedá vyloučit ani s Laschetem, ani se Söderem v čele.

16. března 2021