S vládou Andreje Babiše jsme doputovali na právní dno, kam jsme se od roku 1989 ještě nedostali.

Až do situace, kdy vláda vědomě porušuje zákon. Její ministr to otevřeně přiznává, a ještě bezelstně připustí, že to přece může dělat alespoň do té doby, než mu to soud prohlásí za protizákonné a zruší. A když to ten soud udělá, tak to bezskrupulózně opíše ve stejném znění slovy, která jsou přímo výsměchem soudu.

Nejvyšší správní soud dal ve čtvrtek za pravdu advokátovi Zdeňku Koudelkovi, který mimo jiné žaloval zavření obchodů a služeb jako porušení pandemického zákona. Soudci dali vládě čtyři dny (tedy do pondělka), aby obchody a služby otevřela. Ano, otevřela. Nikoliv přeformulovala zákaz jinými slovy.

Soud totiž zcela jasně řekl, že prodej a služby mohou být ,omezeny‘, nikoliv však ,zakázány‘. Přesně tak to výslovně říká paragraf 2 pandemického zákona. Ten velmi detailně rozlišuje mezi tím, co se dá ,zakázat‘. To jsou třeba veřejné akce nebo návštěvy ve zdravotnických zařízeních. A pak je tam přesně vyjmenováno, co se dá jen ,omezit‘. Sem patří obchody, služby, veřejná doprava, vysoké školy. „Soud v rozsudku k opatřením podle pandemického zákona a zákona o veřejném zdraví poznamenal, že je třeba důsledně rozlišovat a dodržovat pojmy ,zákaz‘, ,omezení‘ a ,stanovení podmínek‘, píše v tiskové zprávě Nejvyšší správní soud. „Není přípustné, aby ministerstvo absenci zmocnění pro vydání omezení či zákazu určité činnosti obcházelo stanovením takových podmínek, které v důsledku způsobí nemožnost danou činnost vykonávat (např. že fakticky zakáže výkon podnikání v podobě poskytování služeb veřejnosti tím, že veřejnosti zcela zakáže přítomnost v provozovně nebo pro ni předepíše nesplnitelné podmínky),“ říká přímo a jasně Tomáš Langášek, předseda šestého senátu Nejvyššího správního soudu, který případ rozhodoval.

Vláda nahrazuje včera 23. dubna zrušené mimořádné opatření novým. Platným od 26. dubna. V bodě 1 se přímo píše, že „omezuje činnost obchodní nebo výrobní provozovny služeb nebo provozu obchodního centra tak, že zakazuje přítomnost veřejnosti v maloobchodních prodejnách zboží a služeb a v provozovnách těchto služeb“, a následuje výčet výjimek, kde se „zákazem neomezuje“.

Pozoruhodné spojení „omezuje zákazem přítomnosti veřejnosti“ je přímý výsměch soudu. Přesně toho, co Tomáš Langášek ve výše zmíněné citaci říká. „Nesmí to obejít tím, že zakáže přítomnost veřejnosti.“ Okamžitě to pochopí každý, kdo si ten výrok soudce Langáška přečte. To už není ani neschopnost pochopit smysl textu, z níž by šlo vládu obvinit. To je přímá ignorance soudu.

Žalující advokát Zdeněk Koudelka podle informací Echo24.cz v pátek sepsal novou žalobu a podle sobotní zprávy ji už i poslal na Nejvyšší správní soud.

Čtvrteční rozsudek je výrazný precedent pro všechny další, které přijdou. Na Nejvyšším správním soudu je v této chvíli 39 žalob. Toto je formulace právního názoru, který se bude uplatňovat i na dalších případech. Už z tohoto rozsudku se dá přímo odvodit, že je porušením zákona zavření vysokých škol.

Na to, že vláda ignoruje soud ve sněmovně, správně upozornili Piráti, kteří se snažili prosadit usnesení sněmovny vyzývající vládu k okamžitému otevření obchodů a služeb od pondělí a poukazující na to, že vláda ignoruje soud. Přijetí usnesení zablokovali svou obstrukcí poslanci Babišova ANO.

Pozoruhodné je, že se z toho, jak bezskrupulózně vláda ignoruje soud, nestalo ve veřejné debatě velké téma. Většina médií místo toho jen zpravodajsky referuje, že vláda se chystá obchody otevřít 3. května. Žádná podstatnější zmínka o tom, že od pondělí už je podle soudu nemůže držet zavřené.

Při pozorování debaty o vládních restrikcích je zřejmé, proč sílí Piráti, kteří se hlasitě pasují do role otvíračů obchodů, nebo Okamurova SPD, jež oblepila zemi plakáty s heslem „Vraťte děti do škol“. A proč zároveň přinejlepším stagnuje koalice Spolu v čele s ODS, která místo toho spaluje energii na návrhu, aby šéf Bezpečnostní informační služby Michal Koudelka (shoda jmen s žalujícím advokátem je čistě náhodná) dostal státní vyznamenání.