Šestice stromů v jedné pražské ulici

Vánoční pohádka

Šestice stromů v jedné pražské ulici
Vánoční pohádka

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Hlavní město Praha si nedávno schválilo Městský standard pro plánování, výsadbu a péči o uliční stromořadí. Tento dokument zrovnoprávňuje stromy se sítěmi. Taková norma zde nebyla nikdy za posledních 150 let, co se stromy do měst sázejí. Chránil je jen obecně zákon 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Přitom jejich poškozování zejména v kořenovém prostoru má u nás vybudovanou dlouholetou tradici, a dokud někdo nezavolá ČIŽP, bagry jedou dál. Za většinou následných kolapsů stromů vedoucích ke škodám na majetku a ohrožení života stojí právě tato poškození. Obvykle se projeví po několika letech a nikdo už si nic nepamatuje.

Obrazně řečeno, stromy mají volební právo a velké stromy mají dostat 25 m3 prokořenitelného prostoru, střední 16 m3 a malé 8 m3. To není v našich podmínkách úplně jednoduché zajistit a vcelku univerzální požadavek občanů na „více zeleně v ulicích“ se zde pere s požadavkem na elektřinu, vodu, kanalizaci, plyn, televizi a internet. Ochrana inženýrských sítí je u nás velice rozvinutá a koncipuje strom obvykle jako nepřítele, před kterým je nutno se chránit. Nejlépe betonem nebo fóliemi testovanými proti prorůstání kořenů. Strom sítě poškozuje. Proč tam leze?

To není vůbec těžká matematika. V Praze se dosud běžně zakopávaly (o sázení nemůže být řeč) stromy do tzv. rabátek o velikosti jednoho metru čtverečního a výsadbová jáma velmi často nepřesahovala jeden kubík. Na důkaz pokroku občas došlo ke zvětšování těchto rabátek na úkor chodníku a některé stromy mají i třeba kubíky dva. To je třeba pro lípu osm procent toho, co k životu potřebuje. Část stromů to po několika letech rovnou vzdá, protože rabátko je ve skutečnosti masivní betonový límec, který strom nikam nepustí. Tu a tam se podaří některému stromu vyskočit z této slepičí klece. Ve štěrkových kufrech najde sice jen sucho, ale je tam vzduch. Jedinou kyprou zem mu skýtají zásypy sítí, protože tam se stahuje voda a je to jediné, co lze prokořenit. Taky si všimněte, že pokud nějaký takový chudák v ulici začal trochu růst, tak zničil asfalt a dlažbu. Opustil pečlivě připravený kriminál. Takové stromy nás pak rozčilují, co si to dovolují, ničit nám chodník. Snaží se přežít. Divíte se jim?

V Branické ulici v Praze byly dokonce vystavěny slušivé kobky o objemu 1,5 m3 ze ztraceného bednění s betonovým límcem, v nichž měly žít dřezovce. Toto „konečné řešení“ je nejen zbabělé, ale hlavně nebezpečné. Vznikne „květináčový efekt“, kdy strom doroste přece jen nějaké výšky a pak se nutně vyvrátí. Často se stromům „přilepší“ rašelinovými substráty s vysokým obsahem živin a humusu, což jejich zkázu ještě uspíší. Moje kolegyně Michaela Sinkulová, byť šla od zubaře, se rozpálila doběla a kobky jsme zveřejnili. Převzal je Adam Gebrian a několik novinářů. Začaly se dít věci. Technická správa komunikací se chytla za nos a projekt se přepracoval podle připravovaných a dnes již schválených standardů. Problém sítí se ukázal jako velmi dobře řešitelný. Prokořenitelné prostory jsme dokázali zvětšit o 855 % a připravit stromům důstojné místo k životu, aniž veřejný prostor nějak utrpěl. Parkování, pochozí plochy a počet laviček zůstaly ve shodě s předchozí verzí projektu, podařilo se nám zorganizovat sběr srážkových vod jak retenční dlažbou, tak sběrnicí, zajistit stromy před utopením a ještě podél sousedního domu natáhnout záhonek s popínavkami, keři a kvítím.

„To je nějaká vánoční pohádka?“ ptá se paní v komentáři. Ano, v podstatě je to tak. Příběh s dobrým koncem. Nic víc, nic míň.

9. ledna 2022