Apokalyptické kázání Petra Piťhy způsobilo značný rozruch nejen v katolických kruzích, protože v něm probošt kapituly za největší zlo, jež vede k rozvratu společnosti a pronásledování křesťanů, označil dženderovou ideologii, potažmo feminismus a snahu istanbulské dohody vnutit státu (a represivním organům) pod rouškou ochrany proti domácímu násilí (na něž nemůže mít žádný vliv), boj proti stereotypnímu vnímání mužských a ženských rolí. Úmluva vskutku požaduje „intenzivnější školení odborníků pracujících s oběťmi, pravidelné osvětové kampaně, zahrnutí téma genderové problematiky do školních osnov, zajištění terapeutických programů pro pachatele domácího a sexuálně orientovaného násilí a spolupráci s nevládními neziskovými organizacemi (jistě ne křesťanskými).

Jako každá politická ideologie, která buduje novou, v tomto případě rovnostářsky uvědomělou společnost, vychází z představy že sexuální rozdíly mezi pohlavím jsou naprosto zanedbatelné, protože je rozdíl určen společenskou konstrukcí, typizací. Lidská historie už od pravěku nepochybně potvrzuje mnoho forem zdůrazňujících odlišnou společenskou roli muže a ženy, dělbu práce, ale jen v dnešní době došlo k závratnému posunu popírat na základě výjimek a hormonálních oscilací danou sexuální přirozenost. Je smutné, že z obavy před postihem ideologů politické korektnosti mlčí často i vědci. Zvláště neurologové by se dnes měli k odlišným vlastnostem maskuliního a femininího mozku vyjádřovat. S lidskými a občanskými právy, natož schopností obou pohlaví vykonávat stejně kvalitně téměř všechna povolání, to nemá vůbec nic společného, ideologie unisexu zato zásadně ohrožuje rodinu, neboť je to právě onen napadaný „stereotyp”, jenž je základním modelem a zdravou výchovou k manželství. Role otce jako otce a matky jako matky jsou nezastupitelné. Nedávno i u nás vypukl odporný pseudoskandál s básničkou pro děti oslavující mateřskou lásku.

Kazatel plamenně děsí, „vaše rodiny budou roztrženy a rozehnány. Bude stačit, že dětem řeknete, že muž a žena nejsou totéž. Vezmou vám děti a zatají vám, kam je zašantročili, kam je prodali, kde je vězní. Postačí křivé obvinění. Určení pohlaví vašich novorozenců podle pohledu do jejich klína bude zrušeno, budete povinni je vychovávat bezpohlavně a potažmo mu nebudete moct dát ani jméno. Za nesouhlas budete deportováni do nápravně-výchovných pracovních táborů vyhlazovacího charakteru…”

Každá apokalypsa je hrůzná verbální nadsázka, v tomto případě je vedena křivka do koncentračních táborů z podstaty útoku na sexuální přirozenost, zbabělé autocenzury médií na dané téma vůbec diskutovat a odebírání dětí z ideologických příčin, jak naznačují některé případy v Anglii a Norsku. Represe křesťanů v západním světě nepochybně existuje. (viz dlouhý seznam případů https://echo24.cz/a/SvfhZ/pitha-koncentraky-zminovat-nemusel). Bohužel je apokalyptické vidění nevymýtitelnou křesťanskou tradicí a neměli bychom je brát vážně. Je to jakoby soukromé vyhlášení božího trestu za hříchy lidstva, tomuto pokušení podléhají někdy i lidé zbožní, vzdělaní a jinak rozumní (napadá mě Leon Bloy, Rio Preisner, Vladimír Neuwirth), v případě proboštova kázaní to snad lze přičíst také vysokému věku. Je proto absurdní snaha trestat takový projev v církvi, u džihádistek feministek je to pochopitelné přirozené, protože si podstatu svého politického náboženství humanismu neuvědomují, neumí rozlišovat mezi rozumem a vírou.

Co ovšem překvapuje, je zavilý útok katolického kněze. Pater Tomáš Halík kazateli vyhrožuje, když mlhavě naznačuje, že „byla možná naplněna skutková podstata trestního činu”, učinil tak již dříve v případě naprosto legitimní kritiky islámu. Vyrukoval z nesmyslným obviněním konzervativního kléru z fašizující tendence, zabsurdním argumentem ad Hitlerum tak typickým pro dnešní politickou levici. Tradicionalisty v církvi napadl z ahistorické koncepce neměnné přirozenosti rodiny, aniž by se pokusil rozdíl mezi biologií a společenským územ definovat.

Je zcela přijatelné odmítat „apokalyptické výkřiky,” jak napsal, jenže jeho zuřivá polemika z údajnou hysterií okolo istanbulské úmluvy a dženderové ideologie, jež prý není schopna rozlišit mezi podstatou a extrémem, rozdíl jenž není ochoten sám definovat, je čirým pokrytectvím. Dženderismus je opravdu jednoduchá ideologie, nemá žádné „pravdivé jádro a extrémní dezinterpretaci”. Na rozdíl od apokalyptického výlevu, je Halíkova ideologizace křesťanství na pokrokáře a reakcionáře daleko vážnějším teologickým prohřeškem. Má pocit, že čte „znamení času”, je fascinován utopickou vírou v kolektivní humanistický pokrok (kult zbožštění člověka, nikoli zbožnost a ctnosti), věří v církev, jež se musí k nevyhnutelně dějinnému vývoji přizpůsobit (a nekritizovat), protože v sázce je zrození nového planetárního lidstva. Halíkova ideologie je prostým opakem apokalypsy a jako každá budovatelská gnóze se opírá o pseudovědu.