Včera mělo schvalování dalšího nouzového stavu zajímavější průběh než všechny předchozí. Z bloku ANO, ČSSD a KSČM, který doposud vládě žádosti o nouzový stav mechanicky schvaloval, se vydělili komunisté. Zdeněk Ondráček z jejich klubu stanovil jako podmínku otevření škol: celého prvního stupně, deváté třídy a maturitních ročníků středních škol, to vše od 1. února, a k tomu ještě otevření lyžařských vleků.

Estéti mezi námi mohli včera ohrnout nos nad osobou pošťáka (Ondráček je jak známo „mlátička“ z Pohotovostního pluku VB během Palachova týdne). Věcně projevu komunisty nebylo co vytknout.

Děti čínský koronavirus prakticky neohrožuje. Přenosy infekce ve školách jdou častěji od dospělých k dětem (dokonce na infografice, jíž zavření škol na podzim „vysvětlovalo“ ministerstvo školství), čímž se oslabuje argument, že distanční výukou chráníme učitele. Pokud má učitel obavu, může při výuce nosit respirátor (ne že by mu to člověk přál). Za situace, kdy se děti z prvních a druhých tříd základních škol učí ve třídě, nedává držení jejich starších sourozenců doma u počítače žádný smysl. Riziko přenosu od dětí ke starším členům domácností samozřejmě nějaké je – a lze ho eliminovat zrušením povinné docházky po dobu infekce.

Ministr zdravotnictví Jan Blatný včera prodloužení nouzového stavu do 14. února zachránil slibem adresovaným komunistům, že školy začátkem února otevře, „jestli to epidemická situace dovolí“. To není vodotěsný slib, na druhou stranu pokud by ho ministr nehonoroval, komunisté další, páté prodloužení nouzového stavu už asi neumožní.

Covidová krize vytvořila politicky zcela novou situaci: k přání obnovit alespoň nějaké rysy normálního života přistupuje mainstream vytyčený velkými televizemi a velkými servery jako k projevům extremismu. Extremisté buď skuteční (jako KSČM), nebo údajní se následně těch tužeb ujímají.

Demonstrace proti karanténě, tato špička ledovce širší nespokojenosti ve společnosti, jsou jakoby ušpiněné výtkami, že je řídí extremisté, současní nebo bývalí, jako třeba Daniel Landa. Stejná potíž je na pravici politického spektra. Středopravicový blok se sice na politice vlády nepodílí, i včera prodloužení nouzového stavu odmítl. Nicméně frontální, nesmlouvavou opozici vůči lockdownu a jeho ultra nelidským aspektům zaujaly jen SPD (jakkoliv o její pravicovosti bychom mohli diskutovat) a Trikolóra.

Protože nám ale právě vládne levice, jsou poměry na levici směrodatnější. Každému, kdo uvažuje o něco dál než za příští průzkum Medianu, musí být zřejmé, že na lockdowny dlouhodobě nejvíc doplatí chudí lidé a na distanční výuku jejich děti. ANO je svázané s budoucností Andreje Babiše, jehož elektorát z poloviny tvoří důchodci, a on je jakoby chrání. Sociální demokracii přivedl Jan Hamáček na pozice karanténních ultras. Schválně: Pokud boj proti těm obzvlášť nelidským aspektům karantény mainstreamová levice přenechá té krajní, přispěje to k ušpinění lidských tužeb (rodičů po normální škole, lyžařů po sjezdovce), nebo k polidštění komunistické strany?