komentář Daniela Kaisera

I ty na sebe uval osobní lockdown!

komentář Daniela Kaisera
I ty na sebe uval osobní lockdown!

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Několik zvučných jmen české vědy jmenujme mikrobiologa Jana Konvalinku nebo rektora ČVUT, fyzika Vojtěcha Petráčka – se včera obrátilo na veřejnost s naléhavou výzvou. Text není dlouhý a v zásadě je to apel na dobrovolnou disciplínu lidí. Ať se občané nesrocují, roušky ať nosí kromě vnitřních prostor i venku, pokud tedy nelze dodržet odstup dvou metrů od neznámého.

Doporučení v bodě 3, tedy nevěřit dezinformačním webům, nejen konspirátorům, ale i těm, kdo virus údajně zlehčují, kavalírsky přejděme. Skutečnost, že signatáři výzvy doporučují proti dezinformacím jako protilátku naprosto tendenční web Manipulátoři.cz, v člověku zrovna neposiluje víru v jejich všeobecný rozhled. O ten ale i v této na pohled tak odborné záležitosti samozřejmě jde také. Protože pokud se obracím k celé společnosti a všechny její příslušníky vyzývám k „osobnímu lockdownu“, to jest aby ven vycházeli jen v nejnutnějších případech, jistě se na věc dívám z širšího pohledu, než je můj vědní obor.

Stejný termín, „osobní lockdown“, použil i předseda České lékařské komory Milan Kubek. Zajímavé je, že v tomto ohledu najdou Konvalinka a Kubek shodu s odborníky z druhého konce názorové škály, nikoliv s konspirátory, ale držiteli Nobelovy ceny, vedoucími výzkumných týmů či profesory na Oxfordu nebo Stanfordu (popořadě: Michael Levitt, Sunetra Guptová, John Ioannidis).

Odborníci z tohoto proudu také propagují osobní lockdowny, avšak jako jednotlivá rozhodnutí dospělých lidí z rizikových skupin. Lidí, kteří mají některou z nemocí vyjmenovávaných neustále dokola, takže o riziku, jež při setkání s koronavirem podstupují, jistě už slyšeli. Osobní lockdown individuální, nikoliv plošný, s tím, že zbytek společnosti má žít tak jako předtím.

To není projev sobectví, žádný pokus odstřihnout slabé a nemocné a staré a bezstarostně se vrátit do svých hédonických životů, v nichž se v noci paří v barech a přes den se po sobě válíme v McDonaldech obchodních center (představa českých vládních epidemiologů o životě středoškolské mládeže). To je úvaha jednoduchá tak, že kdyby ji neformulovaly některé špičky vědeckého světa, byla by považována za podezřelý výplod selského rozumu, který na ten vědecký samozřejmě nemá.

Ta úvaha říká, že pro zřetelnou většinu lidí nepředstavuje koronavirus téměř žádné riziko. Drtivá většina nakažených mezi mladými lidmi, kvůli nimž se u nás zavírají školy, prodělá nemoc bezpříznakově. Než nám ministr Prymula dodá podrobná domácí data, můžeme si posloužit třeba masivním testováním na anglické Northumbria University, kde 750 studentů mělo pozitivní test, ale jen 78 studentů pocítilo nějaký příznak.

Úvaha Guptové a spol. říká, že zákeřnou stránku koronaviru, jíž je vysoká nakažlivost a právě ona bezpříznakovost, eliminujeme nejlépe tak, že se ta zdravá, velká většina obyvatelstva s tímto virem setká – a virus to na ni podruhé už ani nezkusí.

Dokud jiní vědci – řekněme Konvalinkova naladění – tuto jednoduchou epidemiologickou úvahu nevyvrátí, především studiemi, které by dokazovaly, že imunita vůči covidu nevydrží dlouho a že těch několik popsaných případů z celého světa, kdy se už vyléčený člověk koronavirem nakazil podruhé, je špička epidemického ledovce, dokud budou vyzývat k osobním lockdownům všechny, je to doklad toho, že otevřená výměna názorů, tento základ dobré vědy, tu neprobíhá.

 

16. října 2020