Postavení veřejnoprávní televize není velkým tématem jen v České republice. Spor o ekonomku Hanu Lipovskou, která kdysi vyjádřila pochybnosti nad tím, jestli jsou veřejnoprávní média nutná, a tudíž byla shledána částí politické reprezentace nedostatečně způsobilou k tomu, aby zasedla v Radě České televize, je jen slabý odvar toho, co se chystá v Británii. Konzervativní vláda otevřeně kritizuje rozhlasovou a televizní společnost British Broadcasting Corporation (BBC) a naznačuje velké změny, možná i zrušení koncesionářských poplatků, což by znamenalo mediální revoluci. Vzhledem k tomu, že BBC je prvním veřejnoprávním médiem na světě (založena byla v roce 1922) a je inspirací nejen pro Českou televizi a Český rozhlas, stojí za to se na celou problematiku podívat obšírně.

Již nyní je jasné, že spor o BBC nebude žádný blitzkrieg, ale spíš zdlouhavá zákopová válka. Šance na zrušení koncesionářských poplatků přijde teprve v roce 2027, kdy vyprší platnost současné královské charty, jak se říká dokumentu, podle kterého je BBC spravována. Teprve při obnově charty se naskýtá možnost zásadních změn financování a řízení BBC. Mezitím jsou naplánovány minimálně jedny parlamentní volby, takže v roce 2027 může být u moci úplně jiná garnitura než nyní.

To však nebrání tomu, aby vláda o potřebě reforem mluvila již nyní. Pár dnů před prosincovými volbami premiér Boris Johnson prohlásil, že se „zkoumá“ možnost zrušení koncesionářských poplatků. Po volbách vláda ohlásila bojkot vlajkového diskusního pořadu BBC Radia 4 Today. A také oznámila dekriminalizaci neplacení koncesionářských poplatků, tento krok je již v první fázi příprav.

Nedělník The Sunday Times přišel s tvrzením, že vláda se chystá na zrušení koncesionářských poplatků a má plán na obsáhlou reformu BBC. „Co se týče koncesionářských poplatků, rozhodně neblufujeme. Jednáme o tom a zničíme je,“ řekl listu zdroj blízký premiérovi. Kabinet prý chce přejít z koncesionářských poplatků na model předplatného, donutit BBC prodat většinu z jejích 61 rádiových stanic (avšak Radio 3 a Radio 4 mají být chráněny), zredukovat počet televizních kanálů BBC ze současných deseti, zmenšit webové stránky BBC, víc investovat do mezinárodního zpravodajského křídla BBC a zakázat hvězdám BBC mít lukrativní druhé zaměstnání.

Reforma před revolucí

Nicméně v úterý sesterské noviny The Times přinesly informaci, že plán nemá podporu Borise Johnsona. Premiér prý preferuje „reformu před revolucí“ a není si příliš jist rušením koncesionářského poplatku. Zároveň náměstek na ministerstvu kultury John Whittingale (v Británii jsou všichni náměstci zároveň poslanci), který má mít mediální reformy na starosti, prohlásil, že přechod na model předplatného je „politicky naprosto nemožný“. Zároveň se ozvali kritici plánu, nejen z opozice a liberálního establishmentu, který nedá na BBC dopustit, ale také zevnitř Konzervativní strany. Jak to celé dopadne, je tedy ve hvězdách.

Nějaká hluboká reforma BBC je však, zdá se, nevyhnutelná, zvlášť pokud budou u moci konzervativci. Britská pravice totiž považuje veřejnoprávní médium čím dál víc za beznadějně předpojaté. Nejde o to, že by BBC stranila labouristům, formální nezaujatost si přísně hlídá, ale spíš o celkový světonázor veřejnoprávního konglomerátu. Konzervativní komentátor Charles Moore ho popsal jako „politicko-kulturně progresivní, proevropský, důvěřivě zelený, protitržní, posedlý různorodostí, i když sám vůbec různorodý není“. Brexitáři si neustále stěžují, že BBC byla jednou z hlavních sil, které stály proti ním. Během posledních voleb práci BBC kritizovali jak konzervativci, tak labouristé.

Nejlépe je však zaujatost BBC vidět na referování o zahraničí. Informování o Izraeli je propalestinské, v případě USA protitrumpovské. V případě Polska a Maďarska nijak nevybočuje z nepřátelského mainstreamu.

Kritika BBC však nekončí u politického zaměření. Podle odpůrců BBC je koncesionářský poplatek rovnou daní dopadající hlavně na chudé, webové sránky BBC zničily lokální média v Británii a její tvorba nenaplňuje veřejnoprávní zájem.

Pokuty i vězení

Koncesionářský poplatek musejí platit všechny domácnosti, v nichž se lze dívat na televizní programy a nahrávat je, to znamená v podstatě všechny, neboť televizi je nyní možné sledovat i na mobilu nebo počítači. Poplatek činí 154,50 libry ročně. Jeho neplacení je kriminální čin, za který hrozí pokuty, ba i vězení. V roce 2018 bylo odsouzeno za neplacení poplatku přes 121 tisíc lidí a průměrná výše pokuty činila 176 liber. Vytrvalců, kteří si šli raději sednout do chládku, než aby zaplatili pokutu, příliš není. Předloni to bylo pět lidí.

Zatímco nějakých 150 liber ročně není velkou položkou pro většinu Britů, její odpuštění pro ty v horší životní situaci může být nemalá úleva. Taktéž dopadá neúměrně na mladé. Za neplacení poplatku bylo odsouzeno v průběhu pěti let 18 tisíc lidí pod dvacet let. Nicméně zejména mladí se od BBC odvracejí a sledují raději streamovací služby. Méně než polovina Britů mezi 16 a 24 lety sleduje BBC. Dekrimininalizace neplacení poplatků by napomohla těmto případům. Neznamenalo by to, že poplatek by se stal dobrovolným, ale dostal by se na stejnou úroveň, jako je třeba neplacení účtů za energie – to se řeší v civilním řízení. BBC se ale dekriminalizaci ostře brání a varuje před výpadky v rozpočtu. Poslat na někoho policii je totiž jednodušší a rychlejší než se s ním soudit.

BBC je drsným vybíráním poplatků proslulá. Hnala k soudu například bývalého důstojníka RAF, který měl nádor na mozku, trpěl stařeckou demencí a prostě zapomněl zaplatit. Svou reputaci skrblíka si BBC nevylepšila ani tím, že se rozhodla vymáhat poplatky po důchodcích nad 75 let. Za ty je do letoška platila vláda. Všeobecně se očekávalo, že BBC po ukončení této státní podpory poplatky seniorům odpustí. To se však nestalo.

Pokud by BBC přešla na model předplatného, znamenalo by to obří zásah do rozpočtu. Momentálně na poplatcích vybírá 3,7 miliardy liber ročně. Pokud by si BBC předplatilo stejné procento domácností, jako si v USA přeplácí Netflix, vybrala by pouze 2,1 miliardy.

Pochybnosti panují také kolem toho, nakolik BBC plní svou veřejnoprávnost. Spousta jejích pořadů je totiž čistě zábavných, bez větší přidané hodnoty, takové by mohly docela klidně běžet i na komerčních kanálech. Mezi nejsledovanější pořady na iPlayer, jak se nazývá on-line streamovací služba BBC, patřily v roce 2019 Strictly Come Dancing (v české mutaci Stardance) na čtvrtém místě, reality show o byznysu The Apprentice na sedmém místě a kuchařská show MasterChef (u nás MasterChef Česko) na devátém.

„Miliony berou“

Upřednostňování zábavy je vidět i na platech hvězd BBC. V první pětce za rok 2019 je jen jeden novinář, a to Huw Edwards, hlasatel hlavních večerních zpráv. Jinak žebříček vede Gary Lineker, bývalá fotbalová hvězda a nyní hlavní fotbalový komentátor BBC. Ten má roční plat 1,75 milionu liber. Za ním je moderátor zábavných pořadů Chris Evans s 1,25 milionu liber, pak moderátor populární talk show Graham Norton s 610 tisíci liber, následuje Edwards s 490 tisíci ročně a nakonec rádiový DJ Steve Wright s 465 tisíci. 

Není tedy divu, že konzervativní vláda uvažuje o reformě. Možné jsou v podstatě dva modely. První je ten nastíněný v Sunday Times. Jeho hlavním propagátorem je šéfporadce Borise Johnsona Dominic Cummings. Je dost možné, že on byl tím „zdrojem blízkým premiérovi“, o který noviny opřely svou zprávu. Cummings je nepochybně geniální politický stratég, vedl vítěznou kampaň za brexit, je to však také revolucionář, který chce zničit liberální establishment, jímž pohrdá. Cummings bývá označován za „toryovského leninistu“ nebo „marxistu z Downing Street“. Ne proto, že by byl komunista, ale proto, že jeho metody kopírují tyto revolucionáře. Nijak se netají tím, že chce po vzoru levice zahájit „dlouhý pochod institucemi“ a koncentrovat moc v premiérské kanceláři. Vyrazil do boje se státní službou, kterou považuje za zbytečnou, s ministerstvem financí nebo s učitelskými odbory. Útok na BBC jako na jeden z pilířů establishmentu mu dává naprostý smysl.

Druhý možný směr reformy je návrat k takzvanému „reithianismu“, ideologii nazvané podle prvního generálního ředitele BBC Johna Reitha. Ten věřil, že posláním BBC by mělo být vzdělávání lidu, a bránil se komerční zábavě, jakou nabízela například soukromá rádia a televize v USA. Také díky tomu si BBC vysloužila přezdívku „tetička“ (Auntie). Radia BBC byla proto naplánována tak, aby vedla posluchače ke kvalitní hudbě. Radio 1 bylo určené soudobému popu, Radio 2 zavedené populární hudbě a Radio 3 klasice. Plán byl, že lidé se postupně dopracují od Radia 1 k Radiu 3. Plán ale ztroskotal. Radio 2 je dodnes neposlouchanější stanicí. Ale vysvětluje to, proč je v uniklém plánu zmíněno zachování Radia 3 a na diskuse, mluvené slovo a rozhlasové hry zaměřené Radio 4. Odpovídají ideologii reithianismu a jsou populární mezi konzervativními voliči.

Reithianismus BBC vlastně nikdy neopustila, tendence poučovat své diváky a posluchače má stále. Nicméně od vedení ke klasickému vzdělání se odchýlila ke školení v módních ideologiích. Dobře je to vidět na sérii Civilizace (Civilisation) o západní kultuře z roku 1969, která je často považovaná za nejlepší dokumentární pořad BBC vůbec. V roce 2018 vzniklo pokračování nazvané Civilizations, které se snažilo napravit nedostatky původní série, jež se prý příliš soustředila na Evropu, bílé muže a klasické umění. Zatímco originál uváděl doyen britských historiků umění Kenneth Clark, nová verze měla rovnou tři moderátory, genderově i etnicky namíchané. Mary Beardovou, Davida Olusogama a Simona Schamu. Důraz na klasickou západní kulturu byl upozaděn a došlo na zkoumání islámských kultur, kolonialismu, imperialismu a dopadu industrializace a konzumu.

Cílem jakékoli reformy BBC jistě bude i to, aby se vrátila ke Clarkovu ideálu a opustila novodobé interpretace. Válka o BBC teprve začíná.