KOMENTÁŘ

Lincolnova rada ke kauze Daniela Landy

KOMENTÁŘ
Lincolnova rada ke kauze Daniela Landy

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

„Nevěřte všemu, co si přečtete na internetu.“ – Abraham Lincoln. Tuto poučku šestnáctého prezidenta Spojených států by měl mít na mysli každý, kdo se vydá do virtuálního prostoru. Ušetřilo by se tak mnoho problémů. V posledních dnech český internet zaplavily fotky antivaxerských osobností doplněné výzvou, aby se lidé nechali očkovat proti covidu. Jenže, stejně jako v případě Lincolna, jejich citáty byly smyšlené.

Nejprominentněji v těchto falešných výzvách figuroval zpěvák Daniel Landa. Tomu internetový vtipálci třeba vložili do úst výzvu, že „očkování je jediná bezpečná a spolehlivá cesta, jak zabránit šíření tohoto onemocnění, které může mít i fatální následky“. Další celebrity, které se proti své vůli staly nadšenými očkovači, jsou třeba Jaroslav Dušek, Ilona Csáková nebo exposlanec Lubomír Volný.

Celé je to vnímáno jako neškodná satira, pobavení se na účet zarputilých popíračů užitečnosti očkování. Možná to i poslouží dobré věci, pár odmítačů to zmate a budou následovat internetová alter ega svých idolů k pichu.

Kéž by ale podobně byly vnímány všechny satirické kampaně. Nelze si třeba nevzpomenout na předvolební generátor pirátské reklamy. Ten dokonale kopíroval kombinaci šílených sloganů s obrázky z fotobanky. Občas se takto podařilo vytvořit opravdu vtipné volební plakáty.

Někteří uživatelé, hlavně podporovatelé Pirátů, se nad tím začali pohoršovat. Tvrdili, že je to dezinformační kampaň, pomluva, dehonestující, hrozili žalobami a tak podobně. Je pravda, že někteří naletěli a sdíleli pak falešná pirátská tvrzení jako pravdivá. Pokud však lidé nedokážou odlišit satiru od vašich reálných prohlášení, možná je problém u vás.

Dalším příkladem boje proti satiře je podivná válka, kterou vede americký factcheckingový server Snopes se satirickou stránkou The Babylon Bee. Snopes kdysi vyvracel zjevné hoaxy a městské legendy typu černá sanitka. Zajímavě i dokumentoval vznik těchto pověr. Pak se však přesunul do ověřování tvrzení politiků, kde se již ocitl na tenkém ledě. Řadu politických názorů nelze jednoduše rozdělit do škatulek „pravda“ a „lež“.

Z nějakého důvodu se však Snopes zaměřil na stránku The Babylon Bee. Ta vznikla jako křesťanská satira, kde si věřící utahovali sami ze sebe. Časem se její záběr rozšířil a dnes si dělá legraci hlavně z liberálů, progresivistů a americké levice všeobecně. Je vlastně pravicovým protějškem známějšího webu The Onion, jenž si zase běžně bral na paškál republikány a konzervativce.

V březnu 2018 tak Babylon Bee zveřejnila článek tvrdící, že televize CNN si koupila obří pračku, aby mohla zprávám dodávat lepší spin. Spin v angličtině znamená točit se, ale také je to označení pro pokus dodat špatným zprávám lepší interpretaci. Snopes tuto zprávu označil za falešnou. To mělo reálné důsledky. Snopes slouží jako jeden z factcheckerů pro Facebook. Firma potom zapsala Babylon Bee kvůli tomu varování, ve kterém hrozila omezit přístup k jejich příspěvkům.

Kritici jistě namítnou, že je rozdíl mezi satirou, jež vyzývá k prospěšné věci, a vtípkem, který má za cíl někoho poškodit. To je možná pravda. Zároveň to však přispívá k pocitu, že nelze věřit ničemu. Neustále se opakuje, že cílem ruské dezinformační kampaně v amerických volbách bylo pomoci Donaldu Trumpovi. Ve skutečnosti cílem bylo rozsévat nedůvěru a obrátit Američany proti sobě. To se jim mimořádně povedlo. Organizace, jež mají v popisu práce rozlišovat pravdu od lži, často toto rozdělení jen posilují. Lidé totiž mají pocit, že nepískají rovinu.

Žádné koncepční řešení těchto problémů zřejmě neexistuje. Nezbývá než se spolehnout na jednotlivce, že dokážou rozlišit vtípek od pomluvy a pravdu od lži. To ale samozvané strážce internetu děsí. Co když se lidé rozhodnou „špatně“?