Konfiskace nacisty

Podezřele velkorysý dar. Obrazy věnované muzeu byly ukradeny nacisty

Konfiskace nacisty
Podezřele velkorysý dar. Obrazy věnované muzeu byly ukradeny nacisty

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Když začal Georges Keller s darováním obrazů Uměleckému muzeu v Bernu, nikdo o jeho pověsti nepochyboval. Respektovaný obchodník s uměním daroval muzeu od 50. let do své smrti v roce 1981 celkem 116 děl takových mistrů, jako byl Henri Matisse nebo Salvador Dalí. Před několika měsíci však pracovník muzea pověřený ověřováním původu uměleckých děl narazil na dokument spojující Kellera s Etiennem Bignouem, Francouzem, který je dnes považován za obchodníka s "horkým" uměním a který za okupace Paříže obchodoval s Němci.

Není to přitom poprvé, co je bernské muzeum spojováno s uměleckými díly zabavenými nacisty, podotýká agentura AFP.

Umělecké muzeum zdědilo stovky děl odkázaných Corneliem Gurlittem, který zemřel v roce 2014 a jehož otec Hildebrand byl nacisty pověřen, aby prodával umění zabavené Židům. Případ vyvolal skandál a dosud se pátrá po majitelích pokladů z Gurlittova odkazu. Otevřela se i diskuse o neutralitě Švýcarska za druhé světové války.

"Ovzduší se změnilo, otázky se změnily a já si myslím, že se všichni shodují v tom, že je třeba přiznat, že jedním z úkolů muzea je zjistit, odkud ta díla pocházejí," uvádí ředitelka muzea Nina Zimmerová.

Podle archivů, které zveřejnila Frick Collection Reference Library, pracovali Keller a Bignou v pařížské galerii Georges Petit. Ta se zaměřovala na impresionisty, než byla v roce 1933 zavřena. Bignou si pak otevřel ve francouzské metropoli vlastní galerii a Kellera přibral jako společníka. Keller pak otevřel pobočku této galerie v New Yorku.

Podle Amelie Ebbinghausové z databanky Art Loss Register ukázaly dokumenty francouzského státu a spojenců, že Bignou v Paříži jednal s německými obchodníky a byl tehdy považován za kolaboranta. "Neukazuje to jednoznačně na to, že by umělecká díla pocházela z pochybných zdrojů, ale nelze to ani vyloučit," soudí Ebbinghausová.

Vrhají tedy zvláštní styky Bignoua za okupace stíny pochybností na umělecká díla, která Keller daroval bernskému muzeu, mezi nimiž je i Matissovo plátno Modrá blůza z roku 1936?

Zimmerová prohlašuje, že si již kladla otázky ohledně Kellera, a to ještě předtím, než se objevily tyto souvislosti, protože žádné z děl, která daroval různým švýcarským muzeím, nemělo dokumentaci. "Jakmile se potvrdily spojitosti mezi Kellerem a Bignouem, bylo jasné, že o těchto dílech musíme vědět více," říká.

"Švýcarsko mělo pověst neutrální a svobodné země a mělo se za to, že žádné obchodní aktivity z let 1933 až 1945 nemají nic společného s nacisty," vysvětluje Ebbinghausová. Některé země nesdílejí tento názor na úlohu Švýcarska v obchodu s uměleckými díly z této doby. Zvláště když Židé, kteří museli z Německa uprchnout, prodávali své poklady za kousek chleba," připomíná.

V 90. letech muselo Švýcarsko jako i další země přehodnotit svůj postoj z doby druhé světové války, nejen pokud jde o umělecká díla, ale i pokud jde o bankovní účty a trezorové zlato Židů za nacistického režimu.

Po washingtonské konferenci o navrácení uměleckých děl konfiskovaných nacisty jsou švýcarská muzea a dražební síně opatrnější, pokud jde o podezřelý původ některých děl, upozorňuje Ebbinghausová.

Zimmerová ujišťuje, že bernské muzeum bude dále pátrat po dokumentaci k uměleckým dílům za pomoci univerzit a expertů. "Musíme ještě více pátrat, a to také budeme dělat," zdůrazňuje.

,