Když začal Georges Keller s darováním obrazů Uměleckému muzeu v Bernu, nikdo o jeho pověsti nepochyboval. Respektovaný obchodník s uměním daroval muzeu od 50. let do své smrti v roce 1981 celkem 116 děl takových mistrů, jako byl Henri Matisse nebo Salvador Dalí. Před několika měsíci však pracovník muzea pověřený ověřováním původu uměleckých děl narazil na dokument spojující Kellera s Etiennem Bignouem, Francouzem, který je dnes považován za obchodníka s "horkým" uměním a který za okupace Paříže obchodoval s Němci.

Není to přitom poprvé, co je bernské muzeum spojováno s uměleckými díly zabavenými nacisty, podotýká agentura AFP.

Umělecké muzeum zdědilo stovky děl odkázaných Corneliem Gurlittem, který zemřel v roce 2014 a jehož otec Hildebrand byl nacisty pověřen, aby prodával umění zabavené Židům. Případ vyvolal skandál a dosud se pátrá po majitelích pokladů z Gurlittova odkazu. Otevřela se i diskuse o neutralitě Švýcarska za druhé světové války.

"Ovzduší se změnilo, otázky se změnily a já si myslím, že se všichni shodují v tom, že je třeba přiznat, že jedním z úkolů muzea je zjistit, odkud ta díla pocházejí," uvádí ředitelka muzea Nina Zimmerová.

Podle archivů, které zveřejnila Frick Collection Reference Library, pracovali Keller a Bignou v pařížské galerii Georges Petit. Ta se zaměřovala na impresionisty, než byla v roce 1933 zavřena. Bignou si pak otevřel ve francouzské metropoli vlastní galerii a Kellera přibral jako společníka. Keller pak otevřel pobočku této galerie v New Yorku.

Podle Amelie Ebbinghausové z databanky Art Loss Register ukázaly dokumenty francouzského státu a spojenců, že Bignou v Paříži jednal s německými obchodníky a byl tehdy považován za kolaboranta. "Neukazuje to jednoznačně na to, že by umělecká díla pocházela z pochybných zdrojů, ale nelze to ani vyloučit," soudí Ebbinghausová.

Vrhají tedy zvláštní styky Bignoua za okupace stíny pochybností na umělecká díla, která Keller daroval bernskému muzeu, mezi nimiž je i Matissovo plátno Modrá blůza z roku 1936?

Zimmerová prohlašuje, že si již kladla otázky ohledně Kellera, a to ještě předtím, než se objevily tyto souvislosti, protože žádné z děl, která daroval různým švýcarským muzeím, nemělo dokumentaci. "Jakmile se potvrdily spojitosti mezi Kellerem a Bignouem, bylo jasné, že o těchto dílech musíme vědět více," říká.

"Švýcarsko mělo pověst neutrální a svobodné země a mělo se za to, že žádné obchodní aktivity z let 1933 až 1945 nemají nic společného s nacisty," vysvětluje Ebbinghausová. Některé země nesdílejí tento názor na úlohu Švýcarska v obchodu s uměleckými díly z této doby. Zvláště když Židé, kteří museli z Německa uprchnout, prodávali své poklady za kousek chleba," připomíná.

V 90. letech muselo Švýcarsko jako i další země přehodnotit svůj postoj z doby druhé světové války, nejen pokud jde o umělecká díla, ale i pokud jde o bankovní účty a trezorové zlato Židů za nacistického režimu.

Po washingtonské konferenci o navrácení uměleckých děl konfiskovaných nacisty jsou švýcarská muzea a dražební síně opatrnější, pokud jde o podezřelý původ některých děl, upozorňuje Ebbinghausová.

Zimmerová ujišťuje, že bernské muzeum bude dále pátrat po dokumentaci k uměleckým dílům za pomoci univerzit a expertů. "Musíme ještě více pátrat, a to také budeme dělat," zdůrazňuje.