Rekonstrukce kostela v Hodslavicích

Malá velká radost

Rekonstrukce kostela v Hodslavicích
Malá velká radost

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Ať už se vydáte do sebemenší obce kdekoli po republice, můžete si být téměř stoprocentně jisti, že v ní objevíte kostel nebo aspoň kapli – různé velikosti, architektonického slohu a historického významu. Jde o jeden ze specifických rysů českého venkova, kterého je třeba si hledět. Přestože se situace výrazně mění, sakrální stavby často stojí stranou zájmu a chátrají. Některé se dočkají jen nutných technických oprav, jiné celkové rekonstrukce. A pouze pár z nich se promění s takovou pečlivostí a vizí svého „provozu“ jako evangelický kostel v moravskoslezské obci Hodslavice.

Otec a syn

Ten zde, jen pár kroků od rodného domu Františka Palackého, stojí od roku 1819. Jak už to bývá, kostel v průběhu času prošel několika úpravami a dostavbami, o třicet let později získal svoji hlavní dominantu v podobě třípatrové věže se zvony a hodinami. Poslední větší proměna jednolodní stavby pak proběhla na začátku padesátých let. Během ní došlo k nápadnému „očištění“ interiéru v souladu s reformovanými myšlenkami evangelické církve. Na tento přístup (ovšem částečně z jiných důvodů) nyní navázala komplexní rekonstrukce vnitřních prostor kostela, pod kterou je podepsáno mladé architektonické studio Objektor.

Cesta mladých architektů Jakuba Červenky a Václava Šuby, kteří společné studio založili před třemi lety ke konci svých studií na pražské VŠUP, má k tomuto projektu veskrze pragmatický začátek. Farářem hodslavického farního sboru Českobratrské církve evangelické a zároveň hlavním hybatelem oprav je totiž otec jednoho z autorů návrhu. Když začal celý sbor rekonstrukci před několika lety připravovat, obrátil se  na největší kapacitu architektury v regionu, docenta Kamila Mrvu (o jeho projektu přestavby budovy Hruška v Trojanovicích viz Týdeník Echo č. 32/2019), který přes patnáct let vede vlastní studio v nedaleké Kopřivnici a u kterého Jakub Červenka tou dobou pracoval. Díky Červenkově znalosti kontextu Hodslavic i církve obecně se společně s Mrvou dohodli na tom, že projekt převezme studio Objektor. Architekti ovšem zůstali v úzkém kontaktu a Mrva pro projekt zajišťoval odbornou garanci.

Sebevědomý debut

Oprava kostela vycházela zejména z nutnosti vyřešení technických problémů. Architekti svůj návrh založili na poměrně odvážném pročištění interiéru a zdůraznění hlavních kvalit kostela. K tomu posloužilo především rozloučení se žlutou výmalbou, kterou nahradila neutrální bílá a šedá. Nová barevnost napomohla také celkové prosvětlenosti prostoru a zdůraznila hlavní estetické prvky interiéru – vitráž a drobné fresky spolu s nově pojatým veršem na klenbě stropu. S konceptem návrhu souvisí také nové osvětlení. Skleněné lustry nahradily minimalistické světelné lišty vznášející se v prostoru lodi, které umožňují regulaci intenzity světla. To je důležité vzhledem k hlavní proměně života církevních sborů a kostelů v dnešní době – často již neslouží pouze duchovním obřadům, ale také nejrůznějším kulturním a společenským akcím.

Všechny úpravy museli architekti projednávat s památkáři, kteří velké změny nevítali zrovna s nadšením. S prosazováním návrhu ale podle Červenky výrazně napomohl právě jeho otec, místní farář, který architektům důvěřoval a všechny chystané změny diskutoval a vysvětloval zainteresovaným stranám včetně veřejnosti. Mladí architekti věnovali návrhu i následné realizaci mnoho času a péče, a to i kvůli tomu, že šlo o jejich první větší zakázku, na které se začínající tvůrci zpravidla snaží ukázat své schopnosti. Jejich přístup k rekonstrukci vypovídá o respektu ke stávající podobě kostela, zároveň se ale nebáli sáhnout po soudobých řešeních – současná podoba interiéru kostela vás nenechá na pochybách, že zde v proběhly velké změny. Je to tak správně a zcela je odůvodňuje nový provoz kostela, kde se koná velký počet „civilních“ událostí. Pro ty zde vznikl prostor pódia v presbytáři, kde starý a poničený oltářní stůl nahradil moderně pojatý dřevěný stůl Páně, který lze jednoduše odsunout. Kvalitní dubové lavice prošly jen potřebnou repasí.

Celý projekt se potýkal s výrazně omezeným rozpočtem. Když se udělal první cenový odhad rekonstrukce, nebylo jasné, podaří-li se zrealizovat. Nakonec ale evangelickému sboru přispělo mnoho subjektů od kraje až po jednotlivce a podle architekta Červenky byla radost pozorovat, jak se společnými silami vše podařilo dotáhnout do konce. Nově zařízený kostel od svého dubnového otevření prošel několika úspěšnými „zatěžkávacími zkouškami“ a stává se oblíbeným a vyhledávaným kulturním prostorem nejen místních, ale také lidí z okolních obcí.

Matěj Beránek

6. října 2019