Ať už se vydáte do sebemenší obce kdekoli po republice, můžete si být téměř stoprocentně jisti, že v ní objevíte kostel nebo aspoň kapli – různé velikosti, architektonického slohu a historického významu. Jde o jeden ze specifických rysů českého venkova, kterého je třeba si hledět. Přestože se situace výrazně mění, sakrální stavby často stojí stranou zájmu a chátrají. Některé se dočkají jen nutných technických oprav, jiné celkové rekonstrukce. A pouze pár z nich se promění s takovou pečlivostí a vizí svého „provozu“ jako evangelický kostel v moravskoslezské obci Hodslavice.

Otec a syn

Ten zde, jen pár kroků od rodného domu Františka Palackého, stojí od roku 1819. Jak už to bývá, kostel v průběhu času prošel několika úpravami a dostavbami, o třicet let později získal svoji hlavní dominantu v podobě třípatrové věže se zvony a hodinami. Poslední větší proměna jednolodní stavby pak proběhla na začátku padesátých let. Během ní došlo k nápadnému „očištění“ interiéru v souladu s reformovanými myšlenkami evangelické církve. Na tento přístup (ovšem částečně z jiných důvodů) nyní navázala komplexní rekonstrukce vnitřních prostor kostela, pod kterou je podepsáno mladé architektonické studio Objektor.

Cesta mladých architektů Jakuba Červenky a Václava Šuby, kteří společné studio založili před třemi lety ke konci svých studií na pražské VŠUP, má k tomuto projektu veskrze pragmatický začátek. Farářem hodslavického farního sboru Českobratrské církve evangelické a zároveň hlavním hybatelem oprav je totiž otec jednoho z autorů návrhu. Když začal celý sbor rekonstrukci před několika lety připravovat, obrátil se  na největší kapacitu architektury v regionu, docenta Kamila Mrvu (o jeho projektu přestavby budovy Hruška v Trojanovicích viz Týdeník Echo č. 32/2019), který přes patnáct let vede vlastní studio v nedaleké Kopřivnici a u kterého Jakub Červenka tou dobou pracoval. Díky Červenkově znalosti kontextu Hodslavic i církve obecně se společně s Mrvou dohodli na tom, že projekt převezme studio Objektor. Architekti ovšem zůstali v úzkém kontaktu a Mrva pro projekt zajišťoval odbornou garanci.

Sebevědomý debut

Oprava kostela vycházela zejména z nutnosti vyřešení technických problémů. Architekti svůj návrh založili na poměrně odvážném pročištění interiéru a zdůraznění hlavních kvalit kostela. K tomu posloužilo především rozloučení se žlutou výmalbou, kterou nahradila neutrální bílá a šedá. Nová barevnost napomohla také celkové prosvětlenosti prostoru a zdůraznila hlavní estetické prvky interiéru – vitráž a drobné fresky spolu s nově pojatým veršem na klenbě stropu. S konceptem návrhu souvisí také nové osvětlení. Skleněné lustry nahradily minimalistické světelné lišty vznášející se v prostoru lodi, které umožňují regulaci intenzity světla. To je důležité vzhledem k hlavní proměně života církevních sborů a kostelů v dnešní době – často již neslouží pouze duchovním obřadům, ale také nejrůznějším kulturním a společenským akcím.

Všechny úpravy museli architekti projednávat s památkáři, kteří velké změny nevítali zrovna s nadšením. S prosazováním návrhu ale podle Červenky výrazně napomohl právě jeho otec, místní farář, který architektům důvěřoval a všechny chystané změny diskutoval a vysvětloval zainteresovaným stranám včetně veřejnosti. Mladí architekti věnovali návrhu i následné realizaci mnoho času a péče, a to i kvůli tomu, že šlo o jejich první větší zakázku, na které se začínající tvůrci zpravidla snaží ukázat své schopnosti. Jejich přístup k rekonstrukci vypovídá o respektu ke stávající podobě kostela, zároveň se ale nebáli sáhnout po soudobých řešeních – současná podoba interiéru kostela vás nenechá na pochybách, že zde v proběhly velké změny. Je to tak správně a zcela je odůvodňuje nový provoz kostela, kde se koná velký počet „civilních“ událostí. Pro ty zde vznikl prostor pódia v presbytáři, kde starý a poničený oltářní stůl nahradil moderně pojatý dřevěný stůl Páně, který lze jednoduše odsunout. Kvalitní dubové lavice prošly jen potřebnou repasí.

Celý projekt se potýkal s výrazně omezeným rozpočtem. Když se udělal první cenový odhad rekonstrukce, nebylo jasné, podaří-li se zrealizovat. Nakonec ale evangelickému sboru přispělo mnoho subjektů od kraje až po jednotlivce a podle architekta Červenky byla radost pozorovat, jak se společnými silami vše podařilo dotáhnout do konce. Nově zařízený kostel od svého dubnového otevření prošel několika úspěšnými „zatěžkávacími zkouškami“ a stává se oblíbeným a vyhledávaným kulturním prostorem nejen místních, ale také lidí z okolních obcí.