Začíná mocenský souboj o největší investici za desítky let

Babišova atomová koalice v akci

Začíná mocenský souboj o největší investici za desítky let
Babišova atomová koalice v akci

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Celou současnou mocenskou garnituru od Andreje Babiše přes jeho vládní partnery ze sociální demokracie a od komunistů po prezidenta Miloše Zemana spojuje společný zájem. Začít stavět nový blok, nebo spíš bloky atomových elektráren. Spor bude o to, kdo bude stavět a kdo to bude platit. Jaderná energetika je v současných evropských podmínkách ztrátový byznys. Obchodní společnost, jako je polostátní energetická firma ČEZ v současné podobě, se do toho nemůže pustit. Její šéfové by se vystavovali nebezpečí trestního stíhání za porušení povinnosti při správě cizího majetku. Za to, že svým rozhodnutím stavět způsobili ztráty svým akcionářům.

Takže se bude hledat nejen dodavatel jaderné technologie, ale i ten, kdo bude do stavby investovat a financovat ji. To bude politicky a mocensky mimořádně citlivé téma. Firem, které jsou schopné jaderné elektrárny stavět, ve světě ubývá. A s výjimkou francouzského a amerického dodavatele nejsou ostatní potenciální zájemci ze Západu. Proto se rozjede debata nejen o tom, jak je nabídka jednotlivých společností pro Českou republiku ekonomicky výhodná, ale také o tom, jaké bude mít dopady na geopolitiku a energetickou bezpečnost. O dostavbu jaderných bloků má zájem šest uchazečů. Ruský Rosatom, jihokorejská firma Korea Hydro & Nuclear Power, čínská China General Nuclear Power, americká Westinghouse Electric, francouzské společnosti Areva a Électricité de France (EDF) a ATMEA, což je společný podnik japonské Mitsubishi Heavy Industries a Arevy.

Zeman versus Babiš

Ještě než se začne vybírat dodavatel, musí vláda Andreje Babiše rozhodnout, jakým stylem a za čí peníze se bude stavět. Předchozí kabinet bez důvěry, v jehož čele stál současný premiér, už 22. června uložil ministrovi průmyslu, aby nechal udělat a do konce září kabinetu předložil analýzu, jak jednotlivé modely pro stát vycházejí finančně a strategicky. Babišovy ministryně, Marta Nováková z průmyslu a Alena Schillerová z financí, mají společnými silami prověřit tři následující varianty.

První je, že by ČEZ vytvořil novou dceřinou firmu, která by do nových bloků investovala. Tu by zpočátku vlastnil ze sta procent. Později by do ní jako vlastník mohla případně vstoupit firma, která by nové bloky stavěla. Druhou prozkoumávanou alternativou má být založení nové státní firmy, která by od elektrárenské společnosti ČEZ, v níž drží stát dvoutřetinový podíl, odkoupila současné jaderné elektrárny v Dukovanech a v Temelíně a začala ve své režii stavět nové bloky v těchto elektrárnách. Třetí možností je, že by ČEZ stejně jako ve variantě jedna založil stoprocentní dceřinou firmu. Do ní by se ale na rozdíl od varianty jedna převedly současné atomové bloky v Dukovanech a Temelíně a zároveň by se stala investorem do nových bloků. V této verzi by výstavbu platil ze svého ČEZ a stát by mu případně poskytl záruky.

Andrej Babiš tlačí do stavby samotný ČEZ už dlouho a velmi umanutě. - FOTO: Commons Wikimedia

Schillerová s Novákovou mají prověřit, jaké by tyto varianty měly vliv na nerozdělený zisk, který se za roky v elektrárenské společnosti nahromadil, a jak by ho bylo možné na nové bloky využít. Mají prověřit také to, jak by změny zasáhly menšinové soukromé akcionáře ČEZ a jak by případně mohl stát jejich podíly vykoupit a z firmy je vytlačit. To všechno chce mít Babiš na stole už do konce září. Ministryně průmyslu Nováková má také prověřit v Bruselu, jak by Evropská komise nahlížela na finanční pomoc státu při výstavbě nových jaderných bloků. Zároveň už od konce června by měla fungovat speciální skupina na prověření ochrany bezpečnostních zájmů státu při výstavbě nových jaderných bloků. V ní kromě ministryně průmyslu zasedají i ministři obrany, zahraničí, vnitra nebo šéfové tajných služeb. Ad hoc podle aktuální potřeby se mají jednání skupiny účastnit i šéfové firem ČEZ a ČEPS, stoprocentně státní společnosti vlastnící přenosovou soustavu.

Už u modelu, jakým by se měly nové bloky stavět, se rozcházejí představy premiéra Andreje Babiše a prezidenta Miloše Zemana. Prezident sice nemá žádnou pravomoc rozhodovat o energetice, je to výsostné rozhodnutí vlády, prakticky ale Andrej Babiš s Milošem Zemanem konzultuje řadu strategických věcí a největší investice za poslední desítky let s velkým bezpečnostním přesahem jistě nebude výjimkou. Miloš Zeman má velkou ambici do projektu mluvit a dá se čekat, že k tomu dostane prostor.

Maďarská ruská cesta

Miloš Zeman už loni, když se vypravil na návštěvu jaderné elektrárny v Dukovanech, prohlásil, že by si přál stavět stejným stylem, jako to dělají Maďaři při dostavbě dvou nových jaderných bloků v elektrárně Páks. Tu vlastní ze sta procent maďarský stát. Vláda Viktora Orbána nedělala žádné výběrové řízení. Přímo na základě mezivládní dohody si objednala nové dva bloky na klíč u ruské státní firmy Rosatom, která má zájem i o bloky v Česku. Rusové nejen stavějí, ale maďarské bloky i sami financují. Moskva jim na to půjčila deset miliard eur (asi 253 miliard korun). Ty jí bude Budapešť i s úroky postupně splácet. „Vůbec bych nebyl proti tomu, aby se u nás aplikoval podobný model, jako je v Maďarsku,“ řekl prezident loni v Dukovanech.

Právě na základě těchto výroků, které prezident od té doby při různých veřejných i neveřejných příležitostech opakuje, už začala různá zahraniční média jako Politico šířit spekulace, že Česko se ze svého vlastního rozhodnutí dostává do sféry ruského vlivu, protože největším favoritem na dostavbu nových bloků je ruská firma Rosatom. Tyto informace ale v této chvíli nejsou podloženy ničím jiným než veřejnými úvahami Miloše Zemana, který nemá v samotné energetice žádnou pravomoc. Může uplatňovat jen svůj vliv na Andreje Babiše, který je neomezeným pánem v rozhodování o nových jaderných blocích. A soudě podle jeho dosavadních výroků má o budoucnosti českých atomových bloků jiné představy než prezident.

Rusko-maďarský model se také může ukázat být nestravitelný pro Evropskou komisi. Ta bude muset dát s výstavbou nových bloků souhlas, protože projekt se neobejde bez státní finanční pomoci, která je v Evropské unii až na výjimky zakázána. A ty výjimky uděluje právě Brusel. V případě Maďarů a jejich Rusy financované elektrárny Paks Komise už loni tuto formu státní podpory povolila. Jenže se to nelíbilo sousednímu Rakousku, které dlouhodobě vede kampaň za zákaz jaderných elektráren. Vídeň považuje tuto státní pomoc za nepřípustnou. V únoru proto podala na Maďary žalobu k Evropskému soudnímu dvoru v Lucemburku. K Rakušanům se ve stížnosti přidalo také Lucembursko. U tohoto modelu bude muset Česko počkat na verdikt Evropského soudního dvora, aby se nepustilo do cesty, která se později ukáže jako právně neprůchodná.

Stavět bude ČEZ

Premiér Andrej Babiš, který bude mít na rozdíl od Miloše Zemana hlavní slovo, má úplně opačný názor než prezident. „Otázka mezivládní dohody je nesmyslná, protože stavět bude v každém případě ČEZ,“ kritizoval počátkem července Zemanovu představu. Jenže i u té své může Andrej Babiš narazit. Evropská komise může odmítnout státní podporu ČEZ, který je běžnou obchodní firmou,  tím pádem i konkurent na trhu pro řadu dalších společností, které se budou moci cítit znevýhodněné. Šéfové ČEZ také budou tuto variantu odmítat, aby se nevystavili riziku trestního stíhání za investici, u níž je od počátku zřejmé, že je ztrátová.

Kvarteto Jihočeské filharmonie hraje 20. června 2018 v temelínské chladící věži. - FOTO: Reuters

Andrej Babiš tlačí do stavby samotný ČEZ už dlouho a velmi umanutě. Nikdy nevysvětlil přesnou motivaci, proč se rozhodl právě pro tuto variantu. Místo toho, aby nové jaderné bloky stavěla stoprocentně státní firma, kterou bude mít jako premiér plně po kontrolou. Jedním z možných vysvětlení je, aby se na nové bloky nemusely dávat vůbec žádné státní peníze. Aby si na investici půjčoval ČEZ, nikoli stát, kterému by to prohlubovalo deficit. Kdyby si nové bloky platil sám ČEZ, Babišovi by v rozpočtu zůstávalo více peněz na různé přímé přerozdělování k jeho voličům. Nezvyšoval by velkou investicí rozpočtový schodek. Za deficity v čase rekordně silného ekonomického růstu už Babiše kritizuje i Zeman.

Možností, jak nové jaderné bloky stavět, je samozřejmě ještě víc, než si nechal prověřit premiér Babiš. Elektrárnu na klíč včetně zajištění financování není nutné přímo bez tendru zadat jedné konkrétní firmě, jak to udělali Maďaři s ruským Rosatomem. Dá se naopak vypsat výběrové řízení už přímo se zadáním, že vláda poptává nejen stavbu, ale i její financování. Dá se také vypsat zakázka tak, že nové bloky nebude provozovat stát nebo ČEZ, ale přímo jejich dodavatel. K tomu se rozhodla třeba britská vláda. Elektrárnu Hinkley Point C staví francouzská státní firma Électricité de France ve spolupráci s čínskou China General Nuclear Power Group. Ta investuje do britské elektrárny 18 miliard liber (522 miliard korun). Za to získá podíl 33 procent, zbytek bude mít francouzský stavitel za Électricité de France.

Energetika v cizích rukou

Stavba nových atomových bloků v Evropě za současných podmínek v energetice vůbec není snadný byznys. Elektrárny v této chvíli stavějí čtyři země: Británie, Francie, Finsko a zmíněné Maďarsko. Téměř všude se projekty dostávají do skluzu. Francouzská Areva nabírá zpoždění na domácí elektrárně Flamanville. Už před dvěma lety se ukázalo, že původně očekávaná cena se vyšplhala na trojnásobek, a zpoždění se počítá v letech. Velký a hlavně drahý skluz má Areva také u finské elektrárny Olkiluoto 3. Před několika týdny za to od vlastníka, jímž je v tomto případě finská firma TVO, dostala pokutu 450 milionů eur (11,6 miliardy korun). Celý francouzský projekt ve Finsku provází prodražování, protahování a soudní spory o tom, kdo je za to zodpovědný.

Evropské příklady ukazují, že ztrátová jaderná energetika se dá v této chvíli financovat zhruba třemi styly. První je britský příklad z Hinkley Point C. Majitelem elektrárny jsou francouzská a čínská firma, které ji zároveň financují. Součástí smlouvy je i zisk obou společností na úrovni deset procent. Musela se spočítat odpovídající cena, tedy za kolik se musí energie z těchto bloků prodávat, aby tento zisk přinesla. A státu tuto cenu garantuje v rámci contract for difference. Prakticky to znamená, že Francouzi a Číňané dostanou za energii z Hinkley Point C stále stejnou částku, ať je tržní cena energie jakákoli. Pokud je elektřina dražší, rozdíl mezi touto vyšší a předem garantovanou cenou inkasuje stát. Když se naopak elektřina prodává levněji, stát ji do garantované ceny dorovnává. Je to na první pohled zřejmá státní pomoc, kterou ale Brusel Londýnu povolil.

Druhý model je právě ten rusko-maďarský, po kterém touží český prezident. Investorem elektrárny v Paks je státní firma. Ta neřeší, kolik energie stojí, a případné ztráty firmě dorovnává stát. Rosatom dostává za svou půjčku na tuto investici úrok.

Velkým tématem při stavbě je všude geopolitika a bezpečnost. Zvlášť když stavějí ruské nebo čínské firmy. Jaderná energetika je velmi citlivé odvětví. V Británii se při příchodu Číňanů do jaderného konsorcia v Hinkley Point C dlouze diskutovalo, jestli to není riskantní. Z čínské CNG se stává klíčový hráč v britské energetice. Chce získat až osm elektráren. Kromě Hinkley Point C se právě spolu s francouzskou Électricité de France chystá stavět další nové bloky v chystané elektrárně Bradwell on Sea v Essexu.  V Londýně už běží ostrá debata, jestli je vhodné dát tak strategický byznys, jako je jaderná energetika, do rukou Číňanům.

Přítomnost Číňanů v energetice je aktuálně tématem i v sousedním Německu. Tam atomové bloky nestavějí, ale naopak odpojují. Číňané si tam ale chtěli koupit podíl ve firmě, která ovládá přenosovou soustavu. Tedy ve společnosti typu naší ČEPS. Německá vláda se ale obává o bezpečí německé rozvodné sítě. Zabránila proto vstupu čínského státního koncernu do německého provozovatele přenosové soustavy 50Hertz. Dvacetiprocentní podíl v něm převezme namísto čínského SGCC německá státní banka KfW. Ministerstvo hospodářství to minulý týden vysvětlilo tím, že Berlín má „z bezpečnostně-politických důvodů velký zájem na ochraně klíčové energetické infrastruktury“.

Ještě větší pozornost než čínské zájmy v Německu vyvolají ruské zájmy u nás, tedy možnost, že by bloky stavěl Rosatom. Obavy by mohlo snížit například to, že Rusové by se rozhodli stáhnout jen do role projektanta elektrárny, zakázky by dostaly české i další zahraniční firmy a celou stavbu by řídila česká plně státní firma, které budou nové bloky patřit. Největší státní investice za desítky let určitě ze všech těchto důvodů hned po konci prázdnin začne pravidelně zaměstnávat veřejnou debatu. Tolik zájmů a peněz se na jednom místě už dlouho nepotkalo.