KOMENTÁŘ Mariana Kechlibara

Války o dědictví merkelovské

KOMENTÁŘ Mariana Kechlibara
Války o dědictví merkelovské

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

V jednom směru má evropské 21. století o hodně lepší politické metody než, dejme tomu, století osmnácté. Odejde-li dlouholetý panovník, nebo dokonce dynastie, nástupnická otázka už se neřeší tím, že by se do sebe pustily pluky knížete Óbrhócha a granátníci loajální vévodovi von Arroganz. Místo bojiště se války o dědictví odehrávají v politické sféře.

Tak je to i s válkami o dědictví merkelovské, které se právě rozhořely ve frakci CDU/CSU. Měli bychom jim věnovat napjatou pozornost, protože pro naši každodenní realitu bude jejich výsledek zásadně důležitý. CDU/CSU obvykle v Německu vyhrává volby a staví kancléře; a německý kancléř má významný vliv na to, jak bude vypadat celoevropská politika. Například ta ekologická, průmyslová, energetická, dluhová nebo migrační. A v letošních volbách jde německé CDU/CSU o hodně. Její tradiční soupeři z SPD sice dost upadli a nikdo od nich vítězství nečeká, ale vyrostla jim jiná konkurence v podobě Zelených.

Ještě roku 2017 získali Zelení méně než deset procent hlasů, ale následná suchá a horká léta dodala váhu jejich varováním před klimatickou krizí. Strana rovněž odsunula svoje nejhorší exempláře od politické moci a zvolila si do čela dvojici Annalena Baerbocková – Robert Habeck, působící daleko více středostavovsky. Annalena Baerbocková je nyní kandidátkou na kancléřský úřad. Preference říkají, že úplně poprvé za existenci Spolkové republiky by v kancléřském úřadě mohla zasednout členka Zelených.

Hlavním problémem Armina Lascheta je nevýraznost a skutečnost, že být polovičatou Angelou Merkelovou jaksi nejde. Určité procento voličů má CDU/CSU víceméně jisté, jsou to hlavně důchodci, kteří během svého života nevolili nikoho jiného. Ale těch přirozenými procesy ubývá a nižší věkové kategorie jsou daleko méně loajální. V současnosti už „šedý blok“ nestačí sám od sebe k tomu, vynést CDU/CSU spolehlivě k moci. Musí být schopna oslovit i jiné, přelétavější voliče – a přesně to zatím Laschetovi nešlo.

Jestli by se to podařilo jeho vyzyvateli Söderovi, toť zatím otevřená otázka. V současných průzkumech má hodně navrch nejen nad Laschetem, ale i nad kandidáty konkurenčních stran, včetně Baerbockové. Je samozřejmě duben, a ne září a za pět měsíců se toho může změnit hodně. Ale Laschet už je také známá veličina a nějakou dynamičnost si s ním nespojuje nikdo. Ten by skutečně mohl nadcházející volby prohrát.

Z našeho hlediska je osoba budoucího kancléře docela podstatná – a ještě více složení budoucí koalice. Špatný výsledek CDU/CSU by mohl do německé vlády přivést „rudo-rudo-zelené“, tedy včetně bývalých komunistů z Die Linke, strany, která je z poloviny dědičkou bývalé státostrany NDR. Z představy, že bývalí fandové Honeckera a Brežněva zasednou v Berlíně coby součást vládní koalice, by vlastně našim dobrým liberálům mělo zaskakovat sousto hrůzou; nějak jí ale nevěnují pozornost. V EU je přitom Německo nejvýznamnějším hráčem a rudo-rudo-zelená vláda by znamenala, že následkům neujdeme ani my.

Další možná koalice, černo-zelená, se naopak osvědčila v Rakousku, ale pod důležitou podmínkou, že šéfem konzervativní části je dostatečně politicky talentovaná osobnost. Což možná Söder je, kdežto Laschet nikoliv. Byl by velký rozdíl mezi černo-zelenou s konzervativním kancléřem, kde by Zelení museli dělat realističtější politiku, a zeleno-černou se zeleným kancléřem, kde by CDU/CSU sloužila jako juniorní partner.

Nicméně Laschet má na své straně stále ještě jednu velkou výhodu: je to „insider“, člověk, kterého jeho kolegové ve vedení strany dlouho znají. Neudělá nic neočekávaného. Možná že z hlediska partajního aparátčíka stojí taková jistota i za porážku.

20. dubna 2021