V poslední baště obránců Mariupolu, ocelárnách Azovstal, odolávali dlouho přesile ruského agresora, vyčerpání prostředků i sil je donutilo se vzdát. Nyní je až dva a půl tisíce obránců nejen z pluku Azov v ruském zajetí a jejich další osud je nejistý. Někteří mohou doufat ve výměnu zajatců, jiné však může čekat soud.

Za hranice Ruska putovalo minimálně několik stovek obránců, kteří zůstali osamoceni v obraně metalurgického areálu v jihoukrajinském Mariupolu. Další stovky jsou však zřejmě v zajetí na územích separatistických republik na východě země. O tom, kde se zajatci nacházejí, se objevují spíše jen kusé informace.

Ruská státní agentura TASS informovala o tom, že dva z velitelů jednotek z původních obránců Azovstalu, zástupce velitele pluku Azov Svjatoslava Palamara a velitele 36. brigády námořní pěchoty Serhije Volynského, přesunuli Rusové do nechvalně proslulé moskevské věznice Lefortovo.

Ta je svou historií i současností spjatá s tajnými službami. V dobách stalinských čistek ve třicátých letech zde NKVD popravovala a držela „nepohodlné“, v provozování věznice pak pokračovala nástupnická KGB a po krátké pauze v rukách ruského ministerstva vnitra se vrátila do rukou nástupnické FSB.

Jisté naopak není, kde se nachází velitel pluku Azov Denys Prokopenko, který také padl do zajetí při obraně komplexu. Mezi obránci Azovstalu byli kromě pluku Azov také příslušníci národní gardy, námořní pěchoty, teritoriální obrany, pohraničníci, policisté či dobrovolníci. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na začátku června uvedl, že v Doněcké a Luhanské oblasti na východě Ukrajiny může být drženo v zajetí přes 2500 ukrajinských vojáků, kteří bránili Azovstal. Podle agentury TASS už však byla tisícovka zajatců převezena do Ruska a zamířit by tam měli i další.

Kyjev usiluje o to, aby obránci Azovstalu byli vyměněni za ruské vojáky zajaté na Ukrajině. Ruští poslanci nicméně požadují, aby někteří z ukrajinských bojovníků z Mariupolu byli postaveni před soud. Totéž chtějí představitelé DNR, viní je z porušování lidských práv. A mluví o tom, že by to pro zajatce mohlo znamenat i trest smrti.

Pluk Azov a 36. brigáda námořní pěchoty sehrály při obraně oceláren klíčovou roli. Původně prapor Azov vznikl v roce 2014 a u jeho zrodu stál jeden z šéfů ukrajinské krajně pravicové a neonacistické scény. Tato dobrovolnická milice bojovala na východě země proti separatistům podporovaným Ruskem. Později se uskupení rozrostlo na pluk. Popírá, že by bylo fašistické nebo neonacistické. Ukrajina tvrdí, že bylo reformováno a začleněno do národní gardy.

Strategicky položený Mariupol, kde před válkou žilo asi 450 000 obyvatel, byl dějištěm tvrdých bojů mezi ukrajinskými silami na jedné straně a ruskými vojáky a proruskými separatisty na straně druhé. Poslední baštou ukrajinského odporu byly ocelárny Azovstal. Velitel pluku Azov, který se s příslušníky námořní pěchoty a dalšími ukrajinskými jednotkami podílel na jejich obraně, dne 20. května oznámil, že ukrajinské velení dalo vojákům v Azovstalu rozkaz boje ukončit.

Ruský nejvyšší soud bude koncem června rozhodovat o tom, zda Azov uzná za teroristickou organizaci. Podle agentury RIA Novosti bude po rozhodnutí nejvyššího soudu případně moci být jakýkoliv příslušník pluku Azov stíhán jako spolupachatel teroristické organizace, za což v Rusku hrozí trest od 15 do 20 let vězení. V Rusku trest smrti neplatí, na povstaleckých územích na východě Ukrajiny ano.