KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠTINDLA

Podivný „odboj“ v Bílém domě

KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠTINDLA
Podivný „odboj“ v Bílém domě

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Americký prezident Donald Trump má trochu horší týden, alespoň by se tak mohlo zdát podle zpráv v médiích. Velkou pozornost vyvolaly citace knihy Strach, kterou o Trumpově Bílém domě napsal známý reportér Bob Woodward a která vbrzku vyjde. Podle publikovaných úryvků se lidé kolem Trumpa vyjadřují o prezidentově intelektu a vůbec chování krajně pohrdlivě, taky proto, že nejvyšší představitel supervelmoci se chová nezvladatelně a dětinsky, často mění stanoviska, má podivné nápady, jejichž realizaci se „dospělí“ kolem něj často snaží zabránit.

Woodward mimo jiné popisuje situaci, v níž ekonomický poradce ztopil z Trumpova stolu dokument, jehož podepsání prezidentem by podle něj ohrozilo americké národní zájmy. Šokující na té historce je i to, že listinu pak nikdo nepostrádal. Prezident na obraze, který Woodward z výpovědí jeho spolupracovníků poskládal, je člověk neschopný sebereflexe a podléhající dětinským impulsům. Jistým způsobem hrozivé je líčení bývalého Trumpova právníka Dowda, který s prezidentem nacvičoval výslech u speciálního vyšetřovatele Muellera, podle advokáta Trump úplně vyhořel, prezident si naopak myslel, že si vedl skvěle, a dál trval na tom, že se Muellerem vyslechnout nechá (Bílý dům tvrdí, že žádný takový nácvik neproběhl).

V The New York Times zároveň vyšel nepodepsaný komentář, který prý napsal vysoký představitel Trumpovy administrativy, jehož totožnost by měla být redakci známa. Popisuje méně květnatým způsobem cosi podobného, co Woodward v knize. Kolem prezidenta existuje jakýsi „odboj“ (resistance), který se snaží krotit Trumpovy horší impulsy a zachovat to, čeho administrativa dosáhla.

Slovo „resistance“ si přitom velice oblíbila zuřivá protitrumpovská opozice. Je trochu velikášské označovat se tak – stejný termín se používá pro protinacistický odboj. Americká média se snaží uhodnout totožnost pisatele, kandidátů je několik, zmiňováni byli třeba viceprezident Pence nebo velvyslanec v Moskvě Huntsman. Prazvláštní ale je spíš pisatelova motivace – pokud to kolem Trumpa skutečně vypadá tak, jak líčí, je docela nemoudré ohrožovat lidi z „odboje“ i sebe tím, že se článkem pořádně „rozfajruje“ ohýnek údajné Trumpovy paranoie. Snaha získat trochu toho uznání bez ohledu na potenciální ohrožení „mise“.

Samozřejmě je těžké ověřit, co z Woodwardovy knihy nebo anonymního textu v New York Times je pravda, zaznívají předvídatelná popření, jenomže v takové situaci se v politice prostě popírat musí, ať už je pravda jakákoliv.

Bob Woodward je novinářská instituce, ne někdo, kdo by střílel od boku, loni třeba nabádal kolegy, aby svou protitrumpovskou hysterii trochu mírnili. Už od počátku současné administrativy je ale jasná jedna věc – Bílý dům, z nějž by unikaly informace v takovém měřítku a kde by vnitřní války dosahovaly takové intenzity, tu dlouho nebyl. Prezidentovu popularitu a vyhlídky na jeho případné znovuzvolení to ohrozit nemusí, na to je veřejné mínění příliš rozdělené a na obou stranách v zajetí „postpravdy“. Úpadek reputace Ameriky na mezinárodní scéně ale jistě kdekomu užitek přinese.

10. září 2018