Divadelní život potřebuje aspoň trochu vzrušení a emocí, takže oznámí-li šéf činohry Národního divadla, že předčasně končí, musí to aspoň trochu bouchnout. Titulky včera zněly, že „Daniel Špinar odchází po kritice ředitele Buriana“. To může znamenat obojí: totiž že ho kritizoval Burian, stejně jako že on kritizoval Buriana. Obojí je v nějaké podobě pravda, prostě už si šli ti dva dosti odlišní muži navzájem na nervy, tak se tedy kritizovali.

Tedy přesnější by bylo napsat, že hlavně kritizoval Špinar Buriana, a to veřejně a dosti konfrontačně. V onom rozhovoru pro Český rozhlas, ve kterém kritiku rozbalil, se však vyjadřoval ani ne tak k Národnímu divadlu, jako spíš k Burianově působení v čele katedry herectví na DAMU, jíž Burian šéfuje už několik desetiletí: letos mu byla opět prodloužena smlouva po účasti v konkurzu, kterého se ale zúčastnil jako jediný. To ovšem není jeho chyba: kdyby byl rafinovanější, přemluvil by někoho, aby tam s ním do konkurzu šel.

Taková situace, když je někdo znechucen svým nadřízeným, končí buď výpovědí, nebo výpovědí. Buď se podává, nebo se dostává. Podle toho, kdo má lepší nervy. Výpověď podal tedy Daniel Špinar, Burian ji přijal, poděkoval mu za odvedenou práci a dohodl se s ním, že dokončí sezonu, takže půl roku tam režisér bude ještě trpět poměry, které snášel šest let. Smlouva mu měla skončit za dva roky.

Pohled outsidera se může zajisté lišit od pohledu, který do toho opravdu vidí. Outsider vidí ale také střet dvou osobností, na jedné straně rutinéra a pragmatika Jana Buriana, jenž toho zvládá více, než by asi bylo záhodno. Pak osobnost talentovaného histriona (ano, přiznávám, že nemám odvahu napsat hysterika), který si nemůže pomoct a je pořád znechucován. Tak ještě půl roku v té nechutné kapličce a bude líp.