V krátké době již druhý průzkum veřejného mínění, tentokrát agentury Kantar (ta má modely asi nejpropracovanější), ukázal nárůst volebních preferencí Andreje Babiše a jeho ANO.

Potvrzuje se, co se dalo tušit, že ve společnosti převažuje přesvědčení, že klíčové bylo zavedení rázných opatření profesora Prymuly a s ním spojeného určitého typu plošné karantény. Legislativní zmatky a následný chaos v ekonomické pomoci, jež má tlumit hospodářské dopady pandemie, nevidí společnost jako podstatné. Zatím. Nelze se ale donekonečna chlácholit falešnými nadějemi. Koronavirus posílil většinu úřadujících vlád v Evropě – snad kromě Slovenska. O devět procent jdou nahoru konzervativci Borise Johnsona, Angela Merkelová polila živou vodou delší dobu slábnoucí CDU/CSU a z hodnot pod 30 procenty ji vytáhla zpět na 40 procent. Rakouský kancléř Sebastian Kurz dokonce svoji partaj dovedl k 50procentní podpoře a obliba jeho samotného je mezi voliči téměř 80procentní. Sílící pozice Andreje Babiše tak není ojedinělá, ale také mu nestojí nikdo v cestě.

Mírně posílili Piráti, znatelně oslabuje ODS, jež začala evidentně neúspěšně lovit v liberálních vodách, kde se už na hranici 5 procent topí Starostové a TOP 09. Konzervativní lidovci si evidentně volbou nového předsedy zatím vůbec nepomohli. Mediální prostor nezaplňují alternativní scénáře ke zmatečné politice vlády, ale ovládají jej bájné příběhy se špionážním námětem na půdorysu sejmutí nebo vztyčení nějakých pomníků. Historka s ruským agentem, který měl přiletět do Prahy s kufříkem, v němž měl schovávat jedovatý ricin určený pro dva komunální politiky a primátora metropole, přitom není ničím jiným než pokusem o inzultaci zdravého rozumu. Koronavirus zřejmě oslabil zralý úsudek řady médií, když skočila na glosu z týdeníku Respekt. Ten z tzv. důvěryhodného zdroje přinesl informaci o agentovi s ricinem určeným pro pražské komunální politiky, ti pak na základě toho měli dostat policejní ochranu. Informaci samozřejmě nešlo potvrdit ani vyvrátit, ale rozvíjet se mohla, vydatně ji přiživovali dva starostové lačnící po mediální pozornosti.

Respekt je oblíbeným kanálem nejmenovaných zdrojů z ministerstva zahraničí, stal se hojně využívaným právě za ministra Tomáše Petříčka, který se do Černínského paláce dostal jako bývalý asistent velkého neoblíbence prezidenta Zemana a neúspěšného adepta na ministerský post Miroslava Pocheho (nedávná dopravní nehoda ministra Petříčka, když se vracel ze svého pravidelného setkání s Miroslavem Pochem, jen ilustruje pevnost vzájemných vazeb). Respektem konstruované glose se nejdříve vysmál i u nás uznávaný expert na putinovské Rusko Mark Galeotti, mimochodem působící také v Ústavu mezinárodních vztahů, zřízeném českým ministerstvem zahraničí; v textu Zprávy o pražském atentátu jsou znepokojivé, ale jde o smyšlenky dokládal nepravděpodobnost útoku z Ruska na cizí občany. Hlídacípes.org zase po jednoduchém rozboru glosy označil Respekt za aktéra hry, který místo toho, aby věc odhalil a popisoval, tak ji záměrně ovlivňuje. Podrobný rozklad udělaly až Babišovy Lidové noviny, které přítomnost agenta potvrzují (což také nikdo nerozporoval), ale uvedly, že jeho cílem neměli být komunální politici, ale ruští opoziční politici v Evropě. Jed v kufříku se samozřejmě těžko kdy potvrdí, protože do něj agentovi nikdo neviděl a taky ne každý, kdo do Prahy přiletí s kufříkem, musí ukrývat ricin. Nehledě na to, že podle tvrzení Lidových novin měla BIS informaci o agentovi s ricinem dostat z anonymního zdroje a další informace k případu získat od spřátelených zpravodajských služeb. A ty z českého vývoje kauzy nejsou šťastny, protože se mediálním zviditelněním komunálních činovníků ohrožují skutečně závažné operace v Evropě.

Samozřejmě není náhoda, že přesnější popis okolností historky agenta s ricinem vyšel právě v Lidových novinách. Ty totiž často zahajují střeleckou přípravu pro větší politické operace svého premiéra. A Andrej Babiš z vývoje kauzy není vůbec nadšený a vidí v něm cílenou dezinformační akci započatou na ministerstvu zahraničí, která pro koniny zhoršuje vztahy s Ruskem. Nemůže být sporu o tom, že kdyby někomu šlo jen o odstranění sochy, lze to samozřejmě udělat tak, aby Rusové tolik neřvali. Tady šlo o získání mediální pozornosti. Kauza spolu s odhalením pomníku kontroverzním vlasovcům, na něž jsou vysoce senzitivní také Poláci, a přejmenováním ulice, kde sídlí ruská ambasáda, po zavražděném opozičním politikovi Borisi Němcovovi měla Rusy podráždit, jak to jen šlo. I tato gesta mají své publikum, někteří se mohou za břicho popadat ze slaboduché poznámky starosty, že Koněv musel pryč, protože neměl roušku. Jiní by zase přivítali, aby se chodníky v Dejvicích nevylévaly asfaltem, ale kvalitní dlažbou, jak bylo kdysi po revoluci normou. Kompetenci ani zapálenost pro správu svěřené městské části nelze upřít řeporyjskému starostovi, který aspoň vyčistí stoku nebo proleze ucpaný kanál a který svou akci má jako součást autentického politického entertainmentu, při němž nezakrývá své politické ambice – oznámil, že se bude chtít dostat na kandidátku ODS do sněmovních voleb.

Jen pražský primátor se drží zpět a z policejní ochrany nedělá nástroj politického marketingu. Policejní ochrana samozřejmě může mít opodstatnění ve výhrůžkách domácích extremistických skupin, které se vždy v případě kontroverzních postojů aktivizují. Nikdy nelze vyloučit, že někdo může hrozby myslet vážně, policie v tomto případě raději přistupuje k preventivním opatřením, často i v nemedializovaných případech. Historka o agentovi s ricinem ještě nějakou dobu bude probublávat, možná bude mít dohru v nějakých jiných, důležitějších bitvách, které za pozornost skutečně stát budou. Pro západní svět, do kterého bychom měli patřit, není největší hrozba upadající Rusko, ale čím dál nebezpečnější Čína.