KOMENTÁŘ DANIELA KAISERA

Lžidědici listopadu 89

KOMENTÁŘ DANIELA KAISERA
Lžidědici listopadu 89

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Poprvé od listopadu 1989 se na našem území ve větším rozsahu odehrávají na vysokých školách okupační stávky. Děje se to v rámci akce „Univerzity pro klima“, akční těžiště je, zdá se, v Brně na Masarykově univerzitě.

Asi nevyhnutelně se studenti-okupanti dovolávají étosu roku 1989 (byť nikoli toho, co bezprostředně následovalo, tedy 90. let): „Minulé okupační stávky hrály klíčovou roli v událostech, které vedly ke svobodě a obnovily naději na budoucnost.“ Je to ukázková uzurpace slavné historické události, kdy se intence dokonale míjejí.

Dnešní revolucionáři používají propagandistický obrat klimatická krize a vůbec při tom neberou v potaz, že ve vědě nad takovou terminologií jemně řečeno nepanuje shoda (čtenář si může přečíst seznam signatářů, mezi nimi dlouhé řady vědců, pod provoláním „Žádný klimatický stav nouze není“ z letošního srpna tady). To je samozřejmě popírání ideálu otevřené diskuse z konce 80. let. Obecně politicky pak platí, že studentské hnutí z roku 1989 bylo pobídkou, dvojtečkou k budoucnosti, v níž bude politická nabídka v podstatě neomezená.

Klimatické politika, jíž se dnes rozumí uhlíková neutralita nejpozději do třiceti let od roku přijetí, naopak znamená, že se politická nabídka zužuje. Ve volbách už reálně nebudeme mít možnost hlasovat pro masovou mobilitu, pro energetiku osvobozenou od umělého zdražování (povolenky a další ekologické daně), vůbec pro energetický koláč – nově se letos do Zeleného nového údělu EU přidala povinnost mít v energetickém mixu vodík apod.

Do roku 2050 nás v České republice čekají alespoň šestery volby v řádném termínu, a pokud se mezitím neodhodláme z EU vystoupit nebo pokud Evropa neprojde politickou kontrarevolucí, máme po tu dobu z definice omezenou demokracii. Z toho jasně plyne, že po přijetí Green Dealu jsme v EU vstoupili do zlomové fáze, která nás od potenciálu získaného na konci roku 1989 vzdaluje.

Pokud okupační stávky na československých vysokých školách před 33 lety považujeme za revoluci, nezbývá nám než ty současné považovat za náběh ke kontrarevoluci. Je mi líto, ale tuto logiku nemohou zrušit ani oficiózní oslavy, které zítra zaplní prostor mezi Národní třídou a Václavským náměstím v Praze a Českou televizi. Nezruší ji ani masivní připodobňování zla, které my jsme odvalili v roce 1989, a zla, které dnes destruuje Ukrajinu a kterému prý můžeme čelit urychlením Green Dealu. Ač je to proti rozumu a proti žité zkušenosti, právě tato interpretace se zatím v EU od začátku války na Ukrajině prosazuje.

Ta menší část studentů, která se účastní doprovodných stávkových akcí na svých univerzitách, nebo na nich dokonce přespává, se považuje za neúprosné kritiky mocenské garnitury, ale samozřejmě je to fakticky kontrarevoluční avantgarda.