My si myslíme, že žijeme v realitě, ale co když ji jen s malým fázovým zpožděním utvářejí lidé, kteří z našeho pohledu teď žijí takzvaně na Měsíci? V té naší realitě se česká, německá, slovenská, polská… politická reprezentace usilovně zabývají otázkou, kde vezme Evropa dostatek plynu, zpravodajství ve všech našich zemích bylo doslova plynofikováno.

Jozef Síkela a ČEZ sice hlásí, že plynu je v zásadě dojednáno dost, část podnikatelů se na ně ovšem nespoléhá a Pavel Juříček (Brano) shání na vlastní pěst pro český průmysl po světě dvě miliardy kubíků. Z Německa přicházejí zprávy, že policie v Berlíně, Düsseldorfu a patrně i jinde trénuje na blackouty (Němci by elektřinu už dnes neměli bez značné výpomoci plynových elektráren).

A ten druhý svět, který nám připadá mimózní, minulý týden proti našemu světu dosáhl významného úspěchu, jejž jsme si nevšimli a jehož důsledky časem zaznamenáme, ale mezitím už dávno nebudeme znát příčiny. Munich Re, největší zajišťovna světa – zajišťovna je pojišťovna, která pojišťuje pojišťovny –, se zavázal, že počínaje dubnem příštího roku už nebude vstupovat do projektů k těžbě plynu či ropy a nebude pojišťovat ani stavbu ropovodů.

Ke kapitulaci manažery z Munich Re donutilo konsorcium neziskovek se jménem Insure Our Future. Konsorcium samo sebe charakterizuje jako „globální kampaň nevládních organizací a sociálních hnutí, které vedou pojišťovnický průmysl k odpovědnosti za jeho roli v klimatické krizi“. Do konsorcia namátkou patří anglická ClientEarth, která mj. s finanční pomocí pinkfloyda Davida Gilmoura šikanuje soukromé letecké firmy jako Easyjet a uhelné doly v Polsku nebo v Rumunsku či čerstvě teď v občanskoprávních žalobách žene k soudu skupinu zaměstnanců společnosti Shell. Do konsorcia patří známá americká Future Coalition nebo německý Urgewald, který získává peníze mj. od Evropské unie, ale hlavně od nadací velkých korporací, kde dnes vykupují viny předků-vykořisťovatelů: Ford Foundation, Rockefeller Brothers Fund aj.

Dirigentka nátlaku Urgewaldu na Munich Re Regina Richerová si pochvaluje, že „největší zajišťovna světa teď předvedla, že svůj vlastní příspěvek k oteplování klimatu začíná brát vážně“.

Je sice naprosto bizarní, aby takováto skupina čerpala peníze od německého státu, jehož aktuální snahy o zajištění (neruského) plynu torpéduje, ale je to tak.

My v prvním světě se o úspěších podivínů z druhého světa dozvíme málokdy, až se najednou ocitneme tváří v tvář energetické krizi historických rozměrů. A česká vláda? Ta na jedné straně usilovně vybírá zatáčku a shání plyn a domlouvá kapacitu v terminálech a zadlužuje se, aby drahé ceny energií nějak vyrovnávala, a na druhé straně ministerstvo průmyslu chce dvě miliardy korun z unijních zdrojů, tzv. „národního programu obnovy“ po covidu, vyčlenit pro výuku o klimatické změně na školách. Tím pěstuje osazenstvo neziskovek, které jednou bude dosahovat podobných úspěchů jako teď jejich západní kolegové proti Munich Re.