Soud Evropské unie potvrdil, že Velká Británie může jednostranně stáhnout svůj záměr odejít z EU. Rozhodnutí by se muselo uskutečnit v souladu s britskou ústavou. Výsledkem by podle soudu bylo, že země by zůstala členem společenství za stejných podmínek jako dosud.

Unijní soud se k věci vyjádřil jen den před tím, než by měl britský parlament hlasovat o smlouvě upravující samotný britský odchod z unie. Podle soudu může Londýn své rozhodnutí stáhnout do chvíle, než tato „rozvodová dohoda“ začne platit. Pokud by přijata nebyla, pak do uplynutí dvou let od britského oznámení o odchodu, tedy do 29. března 2019.

Rozhodnutí by muselo být výsledkem demokratického procesu v souladu s britskými ústavními požadavky. Toto „jednoznačné a bezpodmínečné“ rozhodnutí by následně musela britská vláda oznámit písemně Evropské radě (vrcholné schůzce EU), uvedl unijní soud.

S žádostí o výklad článku 50 lisabonské smlouvy o fungování EU, kterou se okolnosti britského odchodu řídí, se na unijní soudní instanci obrátil soud ve skotském Edinburghu kvůli sporu mezi skupinou prounijních skotských politiků a britským ministrem pro brexit. Příslušný článek totiž o možné změně postoje odcházející členské země přímo nic neuvádí.

Na to unijní soud sám poukázal, když uvedl, že článek změnu rozhodnutí nezakazuje, ale také nijak výslovně neumožňuje. Soud je toho názoru, že pokud má podle článku 50 členská země EU suverénní právo samostatně se rozhodnout o odchodu, plyne z toho, že má analogické právo své rozhodnutí změnit.

„Podmínit právo na odvolání (záměru vystoupit) jednomyslným souhlasem Evropské rady, jak navrhovaly Evropská komise a Evropská rada, by změnilo jednostranné suverénní právo v právo podmíněné a bylo by neslučitelné s principem, že členský stát nemůže být nucen k tomu, aby EU opustil proti své vůli,“ uvedl soud v tiskové zprávě.