Zapěknit pod strom je dobře, nebo špatně?

Čtverec dobra

Zapěknit pod strom je dobře, nebo špatně?
Čtverec dobra

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Položil jsem si tuhle děsivou otázku, v které nelze vyhrát. Je to tenký led těsně pod bradou. Začít musíme tím, že jsme věnovali osmdesát procent uličního prostoru automobilům, mezi nimiž se po zbývajících stezkách prodírají nebozí chodci. Sloupy veřejného osvětlení a stromy jsou posledními statickými mohykány, hájícími vzpomínku na to, že ulice patřila lidem. Ne že bych byl nějaký megakoloběžkář, to ne. Jen to popisuji, jak to je. Když začneme dělat nějakou ulici, požadavek je vždy jednoznačný. Zachovat všechna stávající parkovací místa a nejlépe legalizovat ta vydržená.

Strom v ulici se tak stává logicky jakýmsi bodem klidu, ke kterému se utíkáme, anžto tak nějak není kam jinam. Většina stromů ve městech stále ještě živoří v kleci titěrného rabátka metr na metr, případně jiného rozměru a tvaru někde mezi jedním a čtyřmi čtverečními metry. Z pohledu stromu je velikost rabátka naprosto nepodstatná. S životními možnostmi je to asi takové, jako když žijete v koupelně a střídáte se ve spaní ve vaně se čtyřmi nebo šesti dalšími lidmi. Pořád to stojí za vyližkapsu a je to jen mírně horší nebo mírně lepší peklo. Chci tím naznačit, že zvětšováním rabátek životní prostor pro stromy nevznikne. Jakkoli se nás výmluvní představitelé některých samospráv snaží přesvědčit o opaku a jsou velice hrdí na své celoživotní výkony ve zvětšování rabátek o rozloze mnoha kapesníků. Což mne vratkou chůzí po tetelivém laně dostává k tématu okrašlování těchto roztomilých čtverečků. Už se děsíte? Já jo.

Potřeba zachování života na přechodu, pošty, ešusů pro seniory, hasičů a cigárka popelářů si vynutila volná nároží. Na ta se logicky nacucly všechny večerky, bistra a kavárničky, protože „hospoda Na Růžku“ sice už není takové terno, ale místo je to stále dobré. Nárožní stromy to mívají celkem fajn s ohledem na možnost vyhlédnout za roh a užít si taky trochu jiného světelného blaha z jiné světové strany. Musejí ovšem dostat šanci k tomuto osvícení dospět, což není tak snadné, jak to vypadá. Nárožáky jsou nejnamáhanější stromy vůbec a mortalita nových výsadeb je zde famózně vysoká. Co že mají za námahu?

Na prvním místě stojí pes, případně fena, a vůbec se tady nebudeme přít o podstatu zvedání nožičky či čupění. Podstatná je koncentrace. Nesmíme ale vinit jen ty nevinné tvory a nedělejme si iluze o tom, co se na ulici děje ve tři ráno pod rouškou tmy. Důležitý je součet. K tomu přidejte mistry volantu všech těch dodávek, které nezastaví nic než lešenářská ocel v betonové patce. Občas nějaký ten panáček vnucený slečně, která opravdu nechce, případně panáček pasírovaný čímkoli, kterému se v útrobách zůstat nechtělo. Nějaké to nevinné kaku a všechny ty podobné textury, které byly kdysi snad potravinami. Nejde o problém „to se občas stane“. Jde o prostý součet, který je v tak malé ploše toxický. Právě to prožívá strom, když mu do jeho slepičí klece nalijete docela obyčejné kafe s mlíkem. Šestý týden neprší a dneska jste třetí.

Strom v ulici nemá kam kořenit. To je jeho problém a je zásadní. Pokud ho nedokážete změnit, lze mu v zásadě pomoci pouze vodou. Kýbl každý den je špatně. Jednou týdně deset kýblů je lepších. Pěkně jeden po druhém. Zasáknout a další. Pokud chcete mocí mermo pod stromem zahrádku, prosím, nehnojte. Nepoužívejte kupované rašelinové substráty. Kompost vmíchejte do toho, v čem strom roste, a to pouze do osazované vrstvy a nejvýše polovinu objemu. Jestli kompost nemáte, je na čase ho na dvoře založit. Bioodpad máme každý.

21. listopadu 2022