Odhadovat, jak epidemie koronaviru zasáhne světovou a českou ekonomiku, je z delší časové perspektivy nemožné. Infekce už se dostala do většiny evropských zemí včetně České republiky. V sousedním Německu, s nímž jsme velmi těsně ekonomicky propojeni, už se případy nákazy počítají v desítkách. Ze severní Itálie, jednoho z vůbec nejbohatších, ekonomicky nejvyspělejších a civilizačně nejvíc sofistikovaných regionů celé Evropy, se stalo po Číně, Koreji a Japonsku čtvrté největší epicentrum nákazy na světě. Ta se tam šíří rekordně rychle. Kromě samotného viru ale o jejím zásahu do ekonomiky a životní úrovně rozhodne i to, jak na nemoc budou reagovat vlády a lidé. Velmi bude záležet na tom, jestli se politici přímo rozhodnou úplně uzavřít a izolovat větší území, jak to udělali nejdřív Číňané v masovém měřítku a posléze i Italové v menším.

V této chvíli je zřejmé, že zasažené země jsou velmi důležité pro globální obchod. A v dominové reakci to postupně pocítí všichni, pro něž je volný mezinárodní obchod velmi důležitý. Včetně průmyslové České republiky, která je na exportu existenčně závislá téměř nejvíc ze všech zemí Evropy.

Investoři jsou velmi nervózní především z nejistoty, která kolem koronaviru panuje. Ve velkém se zbavují akcií a čekají, jak budou na riziko oslabení obchodu a ekonomiky reagovat vlády a centrální banky. Pátek 28. února přinesl největší pokles na světových burzách od New Yorku po Londýn od začátku finanční krize v roce 2008. Americký burzovní index Dow Jones se ten den propadl nejvíc v historii. Pokles poptávky po zboží na jedné straně a nedostatek surovin a dílů na straně druhé hlásí dlouhá řada firem ze všech možných oborů od Applu po automobilky.

Zranitelná otevřenost

V situaci měnící se každou hodinu se nikdo nechce pouštět do odhadu konkrétních dopadů. Hranice mezi přehnanou panikou a alarmismem a nedoceněním vážnosti situace je příliš křehká. Riziko blamáže velmi vysoké. S jedním z prvních konkrétnějších odhadů následků dosavadního zpřetrhání dodávek a obchodních vazeb se pustila Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), sdružující třicítku nejvyspělejších zemí světa. V pondělí 2. března, kdy publikovala analýzu Coronavirus: The world economy at risk (Koronavirus: riziko pro světovou ekonomiku), už bylo z dat z Číny zřejmé, že druhá největší ekonomika světa v únoru fakticky klekla. Přestala vyrábět a obchodovat poté, co byla izolacemi a karanténami omezena v pohybu téměř polovina obyvatel. Čína je tak obrovská továrna a dnes už i technologické centrum světa, že s ním je přímo nebo nepřímo provázána téměř každá z vyspělých ekonomik. Postupně se k Číně přidává i omezení obchodu v Evropě.

OECD očekává, že globální ekonomika by v prvním čtvrtletí mohla zažít první propad od finanční krize v roce 2009. Za celý letošní rok by měl být růst zhruba o 0,5 procenta pomalejší. To všechno ale platí za předpokladu, že už se šíření koronaviru jinak výrazně nezhorší.

Ekonomové z OECD pracují se scénáři pro různé regiony světa. Česká republika ani střední Evropa v nich přímo není. Figuruje v nich ale Německo, na němž jsme obchodně nejvíce závislí. A také celá eurozóna, kam míří osmdesát procent všech českých vývozů. Právě Evropská unie vychází z odhadů OECD jako region, kde by letos měla růst ekonomika vůbec nejpomaleji z celého vyspělého světa. Oproti předchozímu roku by se měl výkon zemí platících eurem meziročně zvýšit o pouhých 0,8 procenta. Německá ekonomika by se měla zvednout jen o 0,3 procenta. Současné dopady koronaviru z jejího výkonu uberou 0,1 procenta. Růst v Německu bude výrazně slabší než ve Spojených státech s 1,9 procenta nebo ve Velké Británii, právě opustivší Evropskou unii, kde dosáhne 0,8 procenta.

Výpadek desítek miliard

Česká ekonomika zpravidla kopíruje Německo jen s časovým odstupem kolem půl roku. Tady by poté, co koronavirus úplně zastavil některé dodávky a obchody, mohlo být zpoždění ještě kratší. Ve čtvrtém čtvrtletí loňského roku, za který jsou poslední zveřejněná data, vzrostla česká ekonomika o 1,7 procenta. Prakticky to znamená, že česká ekonomika loni stoupla o 90 miliard korun. Zhruba třetina této částky, tedy asi 30 miliard korun, skončilo na daních a odvodech ve státní pokladně. Kdyby se letos výkon české ekonomiky propadl na úroveň, kterou očekává OECD pro Německo, a přinesl meziroční růst jen 0,3 procenta, bohatnutí by se z loňského přírůstku 90 miliard korun za celý rok snížilo jen na 16 miliard korun. Příjmy státu by se tak zvedly jen o něco přes pět miliard korun. Rozpočet ale stojí na výrazně jiných odhadech růstu, takže by se prudce prohloubil schodek.

To ale v našem případě není tak velké riziko. Přestože Andrej Babiš ve velkém zvyšoval státní výdaje a dělal velké rozpočtové schodky i v dobách rekordní prosperity, patříme k nejméně zadluženým zemím Evropské unie s nejmenším schodkem veřejných financí. Celé veřejné finance, což je laťka, kterou investoři sledují víc než samotný státní rozpočet, jsou už od roku 2016 v mírném přebytku. Podle posledních dat za rok 2019 o 0,9 procenta HDP. Stát včetně měst a obcí a všech různých fondů vybral zhruba o 49 miliard korun víc, než utratil. Sousední Německo má přebytek ve veřejných financích dokonce 1,5 procenta.

Obě země proto mají prostor vyrovnat šokové oslabení světové ekonomiky a přetnutí obchodních vazeb vyššími veřejnými investicemi, aniž by znervóznily investory, že se příliš zadlužují, a riskovaly zdražení vládních dluhopisů. Andrej Babiš i vicepremiér Karel Havlíček už ohlásili, že se do nakopávání ekonomiky vyššími výdaji pustí hned, jak uvidí, že oslabuje. To je rozumná strategie a poučení z finanční krize, kdy naopak vláda Petra Nečase v dobách útlumu začala varovat před rizikem zadlužování, seškrtala výdaje, vyvolala svým strašením vlnu nihilismu a stáhla Českou republiku jako jednu z mála zemí Evropy do dvojité recese. Ten druhý pád byl přitom vyvolán jen nihilistickou mentalitou. A byl to přesně ten bod, kdy začal svůj nástup na politické výsluní Andrej Babiš. Jak měl trefně napsáno nad svým stolem americký demokratický prezident Bill Clinton, který spokojeně vládl za prosperity a nemusel nic moc dělat: „The Economy, stupid“ (Rozhoduje ekonomika, jak prosté). Když je lidem špatně, hledají korupci za každým rohem. Hledají viníka svých nesnází. Když jim roste životní úroveň, je jejich citlivost na prohřešky politiků nesrovnatelně nižší. Andrej Babiš moc dobře ví, z čeho se zrodil. Nebude proto riskovat, že by mu koronavirus zkomplikoval politickou kariéru případnou recesí.

Udělá všechno pro to, aby jí zabránil. Bude se snažit udržet oslabenou ekonomiku v chodu vyššími veřejnými investicemi. Byla by to správná reakce v případě, že by měl připravené nějaké rozumné investice, které by ekonomiku nastartovaly k příštímu postkoronavirovému růstu. Nic takového bohužel není známo. Takže půjde spíš o nepromyšlené nalévání peněz do ekonomiky. Na chvíli to může životní úroveň udržet. Dlouhodobě to ničemu nepomůže.

OECD vyzývá vlády a centrální banky, aby udělaly všechno pro to, aby udržely koronavirem oslabené ekonomiky v růstu. Málo zadlužené země si mohou dovolit vyšší veřejné výdaje. Centrální banky v Japonsku nebo Hongkongu už ohlašují, že začnou tisknout peníze. Donald Trump vyzývá americkou centrální banku Fed ke snížení úrokových sazeb.

Ratingová agentura Standard & Poor's už varovala, že koronavirus může mnoha firmám zkomplikovat přístup k penězům. Varuje před takzvaným credit crunch. To je stav, kdy banky přestanou půjčovat, protože se bojí o ekonomickou kondici a budoucnost svých klientů. Právě strach z odstřižení od financí vede firmy včetně těch českých k tomu, že se zrovna nehrnou do detailních informací o tom, jak moc je koronavirem oslabený obchod. Musí to dělat ty, jejichž akcie se veřejně obchodují na burzách. To platí pro všechny velké globální firmy od automobilek přes technologické giganty typu Apple nebo Samsung až po letecké společnosti. Ke stejné otevřenosti o tom, jaký jim koronavirus způsobil zásah do obchodování, ale nejsou tlačeny žádné významné české firmy. Téměř nikdo z velkých průmyslových hráčů nemá veřejně obchodované akcie.

Zastavení dodávek z Číny už teď komplikuje život řadě českých firem. Jestli k nám ale koronavirová ekonomická krize natvrdo dorazí, nebude to přímo z Číny, ale přes Německo. Čína nepatří mezi důležité trhy našich exportérů. Nevejde se ani do první patnáctky. V celkových vývozech má podíl jen 0,51 procenta a je na žebříčku obchodních partnerů až na 21. příčce. Je pro nás ale hned po Německu druhým nejdůležitějším dovozcem. Celá desetina zboží, která se do země doveze, je čínské provenience. Mnoho z toho jsou suroviny a součástky, které v našich polotovarech dál putují do Německa, kde se zkompletují do značkových kusů. Ty pak míří jako Made in Germany zpátky do Číny.