Epicentrum nákazy koronavirem se přesunulo z  Číny a dalších zemí jihovýchodní Asie do Evropy. Většina z nich, až na Velkou Británii, se uzavírá do izolací a karantén. Život se omezuje na nejnutnější potřeby. Zavřené jsou obchody s výjimkou potravin, lékáren, drogerií a prodejen dalších základních životních potřeb. Stejně jako restaurace a hotely. Fakticky úplně na čas skončila celá branže cestování. Agentura Reuters přinesla velmi symbolickou fotografii dlouhé řady odstavených strojů společnosti Lufthansa ve Frankfurtu nad Mohanem, třetím největším letišti Evropy. Všechna letadla zastavily i České aerolinie a jejich sesterská společnost Smart Wings.

Úplně umrtvené jsou celé branže ekonomiky, které mají obzvlášť velkou váhu ve velmi vyspělých a sofistikovaných zemích, kde už se skoro přestalo vyrábět a vydělává se tam hlavně na službách. Ty služby jsou mezi sebou velmi úzce provázány do řetězců. Když přestane fungovat jedna část, ve spirále se velmi rychle sesypou ostatní. Především tady ale podniká spousta malých a středních firem a živnostníků, kteří za sebou na rozdíl od velkých průmyslových a finančních korporací většinou nemají silné ekonomické zázemí a velké rezervy.

Hýbe se zboží, ne lidé

V ekonomikách, které jsou stále ještě víc postavené na průmyslu a výrobě, jako je Česká republika, se dá i při současném stavu izolací a karantén udržet hospodářství na rozdíl od služeb v chodu. Dokud mohou lidé chodit do práce a fungují dodávky dílů, může výroba jet dál. Relativně dobře se to dá udržet tam, kde už jsou výrobní linky velmi automatizované. To se aspoň částečně podařilo jak v Číně, tak především v Jižní Koreji. Ta má dnes hlavně v technologických branžích řadu výrob úplně automatizovaných, a když dobře funguje doprava součástek, může jet průmysl i bez větších společenských kontaktů lidí v řádu měsíců dál. Pak ale i on narazí na strop izolace. Ta auta, telefony, domácí spotřebiče, oblečení, nábytek, stroje a všechno zboží, které se vyrobí, musí někdo prodat a koupit si ho. A to bude s výjimkou nezbytných věcí a základních životních potřeb v ekonomice s izolací lidí stále obtížnější. Když se nedá chodit do obchodů, nikdo si nepůjde koupit nic, co v té chvíli vyloženě nepotřebuje. A hlavně ve chvíli, kdy cítí ohrožení, nebude investovat do nového auta nebo počítače. Lidé budou mít obavy, jestli jejich firmy přežijí a oni neztratí práci. Takže se stáhnou a začnou šetřit. To dá ekonomice další ránu. Ani to, co se zvládne v krizovém režimu karantén a izolací vyrobit, se nebude prodávat. To je bludná spirála ekonomiky izolace. Jak velký zásah to bude, záleží na tom, jak dlouho budou fungovat karantény na současné úrovni, jaká je nastavena ve většině zemí Evropy.

Ta doba se těžko odhaduje. Dá se vycházet jen ze zkušeností zemí, které už první zásah koronavirem a následnými izolacemi prošly před Evropou. To je především Čína, tam se po 23. lednu zavřel do kompletní izolace průmyslový Wu-chan a později karantény různé tvrdosti ochromily kolem 760 milionů lidí, což je polovina všech obyvatel země. Čína je stále ekonomika závislá spíš na průmyslu než sofistikovaných službách. Takže by tam zásah měl být menší než v ekonomice služeb typu té britské, americké nebo francouzské, kde úder přichází výrazně dřív.

Polovina Číny natvrdo stála v izolaci něco kolem měsíce, pak se postupně rozjela zhruba na poloviční výkon. Čínská ekonomika se podle aktuálních odhadů z počátku týdne propadla nejvíc přinejmenším od roku 1989, tedy od časů, kde začínají jakákoli alespoň trochu důvěryhodná data. Průmysl tam spadl mnohem víc, než ekonomové ještě před pár týdny očekávali. Podle prvních odhadů se v prvním čtvrtletí tohoto roku druhá největší ekonomika světa vůbec poprvé od roku 1989 propadla. Padala z mimořádně vysokých latěk. Hospodářský růst se tam za celých posledních třicet let pohyboval mezi 4 a 14 procenty. Pro letošní rok se ještě před propuknutím epidemie koronaviru odhady růstu čínské ekonomiky pohybovaly kolem šesti procent. Po prvních signálech nákazy spadly ke čtyřem procentům. Pro Evropu teď bude velmi poučné sledovat, jak rychle se Čína dokáže rozjet. Máme za ní v epidemii zhruba dvouměsíční zpoždění.

První linie zásahu

Pokud by se tedy v evropských ekonomikách měl v dopadech přinejmenším opakovat čínský scénář a hospodářství by bylo výrazně ochromené na několik měsíců, dá se čekat pád ekonomik do recese. Nebude s velkou pravděpodobností vidět ještě v datech za růst ekonomiky za první čtvrtletí. V Itálii jako první výrazně zasažené evropské zemi nastoupily karantény a ochromení ekonomiky začátkem března. V ostatních zemích včetně České republiky zhruba o týden později. První čtvrtletí bude proto ještě vytvářet falešnou iluzi, že pád je menší. Projeví se výrazně ve druhé čtvrtině roku, kdy v zastavené ekonomice budou postupně vidět dopady propouštění a klesajícího zájmu zákazníků o zboží, které není úplně nezbytné a jeho nákup se dá odložit.

V pondělí večer, kdy odchází toto vydání Týdeníku Echo do tiskárny, už je zavřením restaurací a obchodů ochromena většina evropských ekonomik s výjimkou výše uvedené Velké Británie. Její strategie, jejímž pilířem je vyhnout se recesi i za cenu, že onemocní mnoho lidí, stojí za samostatné vysvětlení.

Míra zásahu jednotlivých ekonomik se dá rozdělit do dvou linií podle toho, jestli je konkrétní země víc závislá na službách, turistice a vnitřní domácí spotřebě, nebo naopak na průmyslu, výrobě a vývozu. Ještě než pandemie COVID-19 dorazila do Evropy, vypadalo to, že větší ránu dostanou průmyslové ekonomiky, které jsou závislé na dovozu součástek a surovin ve velmi složitých řetězcích dodavatelů. Jak průmysl postupně v globalizovaném světě opouštěl Evropu, velká část se stěhovala právě do Číny. A ta najednou v únoru kompletně kvůli koronaviru klekla. Automobilkám, chemičkám, farmaceutickým výrobcům chyběly součástky a suroviny. V té chvíli to vypadalo, že v Evropě budeme se svou vývozní průmyslovou ekonomikou spolu s Německem patřit k největším obětem koronaviru. Přímo nás vypichovala anketa agentury Bloomberg mezi významnými ekonomy jako jednu z nejohroženějších obětí.

Situace se razantně změnila poté, co se epicentrum nákazy přesunulo do Evropy a z Itálie se postupně rozšířilo v různé míře po celém kontinentu. Přišly karantény, uzavření hranic, obchodů, hotelů, restaurací. Teď jsou naopak nejvíc ohrožené ekonomiky s velkým podílem služeb, obchodu a turistiky. To všechno teď v izolaci stojí. Zboží z továren se naopak po mírné resuscitaci Číny začalo znovu hýbat. Nedostatek surovin a součástek se postupně zlepšuje. Průmyslové ekonomiky jsou teď až druhé na ráně. Útlum na ně dolehne tím, že jim budou chybět zákazníci. S odstupem pár týdnů či možná měsíců za ekonomikami služeb, jaké představují třeba Francouzi, Nizozemci, Švýcaři nebo Italové. A také velkými ekonomikami značně závislými na vnitřním obchodě, jakou je třeba Polsko.

Ztráty v desítkách miliard

Ztráty za na jediný měsíc zastavené ekonomiky se i u nás ale budou počítat v desítkách miliard korun. Výkon celého hospodářství loni podle posledních dostupných dat dosáhl 5329 miliard korun. Služby pro volný čas, restaurace, zábava atd. se v Evropě v průměru na celkovém HDP podílejí 3,4 procenta. My jako průmyslová země patříme k těm, kde mají s 2,2 procenta nejmenší váhu. Ročně se v nich u nás otočí kolem 118 miliard korun. To je necelých deset miliard za měsíc. Pokud by karanténa v současné podobě se zavřenými restauracemi, bary, tělocvičnami a galeriemi trvala dva měsíce, přijde ekonomika zhruba o 20 miliard korun. Čísla za HDP ukazují přidanou hodnotu, která se v těchto branžích vytvoří a počítá se do výkonu ekonomiky.

Když není komu prodávat

Ještě brutálněji je dopad vidět přímo v tržbách obchodníků. Jen v restauracích loni lidé utratili 175 miliard korun. Pokud zůstanou zavřené měsíc, přijdou obchodníci dohromady o 15 miliard korun. To se násobí každý další měsíc s prodlužováním karantény. Za oblečení a boty, které si teď minimálně deset dní, ale nejspíš výrazně déle nebudou moci lidé koupit, loni Češi utratili 98 miliard korun. Měsíc zavřených obchodů umaže z tržeb 8,1 miliardy korun. Za domácí elektroniku, spotřebiče, nábytek a doplňky se loni útraty vyšplhaly na 76 miliard korun. Měsíc zavřených obchodů představuje ztrátu 6,3 miliardy. A tak se dá pokračovat různými branžemi byznysu dál. Když se nenakupuje, tak se nevydělává. Nejhorší, co by se teď ekonomice ještě mohlo po koronaviru stát, je to, že lidé ve strachu z budoucnosti začnou intuitivně šetřit. Firmy v obavách propouštět a snižovat platy. Tím dají ekonomice další ránu.

V jiných koronavirem tvrdě zasažených zemích je podíl služeb a obchodů, které dnes dostávají v první linii ránu, výrazně větší. V infekcí tvrdě zasažené Itálii je to 3,9 procenta. V Británii 4,2 procenta. Skoro dvakrát víc než u nás. V turisticky atraktivní Francii, která je vůbec nejvíc navštěvovanou evropskou destinací, ale zároveň má stále ještě dost silný průmysl, mají restaurace, hotely a další podobné služby v ekonomice váhu 3,3 procenta. I v průmyslově silném Německu je to 3,9 procenta. Tyto země jsou našimi klíčovými obchodními partnery. Takže i když dokážeme v karanténě udržet výrobu, zasáhne nás koronavirová recese přes pokles zájmu zákazníků u největších obchodních partnerů.