komentář daniela kaisera

Z Russiagate se ulomil další kus příběhu

komentář daniela kaisera
Z Russiagate se ulomil další kus příběhu

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Máme tu další zprávu, která naznačuje dlouhé prsty Kremlu za vzestupem populistické pravice na Západě. Server Buzzfeed přinesl ve středu krátký zvukový záznam a delší přepis toho, co prý padlo na schůzce mezi lidmi od italského ministra vnitra Mattea Salviniho a Rusy loni v říjnu v jednom moskevském hotelu. Při schůzce se prý mimo jiné mluvilo o chystaném obchodu mezi italským ropným gigantem Eni a nejmenovanou ruskou firmou. Z prodeje ruské ropy v hodnotě 1,5 miliardy dolarů do Itálie prý mělo 65 milionů jít ve prospěch Ligy. To je dnes nejpopulárnější strana v Itálii, protivítačská a euroskeptická, předsedá jí Salvini. Schůzka se měla konat během oficiální návštěvy Salviniho v Moskvě.

Jak ministr, tak jeho spolupracovník Gianluca Savoini, který při ní aspoň zpočátku byl, vydali standardní dementi. Nicméně důležité může kromě toho, co se v dementi dementuje (přijetí peněz nebo jakékoliv pomoci z Ruska), i to, co se nedementuje – třeba pravost záznamu. Zatím čekáme na frontální zpochybnění zprávy, dementi toho, že se domlouvala nějaká spolupráce pro budoucnost. Ke skepsi naopak nabádá to, že velké noviny a servery v Evropě, které jsou spolehlivě naladěny proti tzv. populistům, které Salviniho nesnášejí a pro něž by takové odhalení mělo být darem z nebes, zatím jen zaznamenaly hlášení. Salvini sám naznačil, že se bude bránit u soudu. Pak by Buzzfeed musel své důkazy vyložit a dočkali bychom se skutečné verifikace. Uvidíme.

Mezitím si můžeme připomenout, proč je vůči zprávě Buzzfeedu taková zdrženlivost a jakou má Buzzfeed při hledání ruské stopy prozatímní bilanci. Tento server počátkem roku 2014 proslul tím, že zveřejnil Steelovu zprávu, kompilát údajných kompromatů, jimiž Rusko disponuje proti tehdy čerstvě zvolenému Donaldu Trumpovi. Steeleova složka byla plná neprokázaných, neprokazatelných a ovšem i prokazatelně lživých informací. Vznikala na zakázku štábu kampaně demokratické kandidátky Hillary Clintonové, přesto na základě Steelovy složky rozjela FBI šetření o možné spolupráci Trumpova štábu v kampani s Ruskem, jež potom převzal zvláštní vyšetřovatel Robert Mueller. Před čtvrt rokem Mueller zklamal trumpožrouty, když oznámil, že žádné důkazy o spolupráci Trumpova štábu s Ruskem nenašel. To všechno je známo, jako je známo to, že Mueller předtím dokázal ruské zásahy do amerických voleb v Trumpův prospěch. To měla být jednak krádež mailů ze serveru Demokratické strany, jednak kampaň na sociálních sítích provozovaná trollí farmou IRA z Petrohradu. Jen prý to dělali na vlastní pěst.

Co by také mělo být známo, ale nechce se tomu na povrch, jsou fakta, pokud zpochybňují i tuto jakoby nespornou část Muellerových závěrů. Už v pondělí federální soudkyně Dabney Friedrichová ve Washingtonu dosti překvapivě vyhověla ruské firmě Concord Management and Consulting (má s IRA stejného majitele, Jevgenije Prigožina) a zakázala Muellerovi mluvit napříště o IRA jako o prodloužené ruce ruského státu. Je to soukromá firma, připomíná soudkyně, a vůči žalující straně nejsou takto neprokázaná tvrzení fér.

Moment – neprokázaná tvrzení od speciálního vyšetřovatele a jeho týmu, kteří na závěr své dvouleté činnosti sepsali podrobnou 448stránkovou zprávu? Ano. Mueller má pro své tvrzení o propojení IRA a ruského státu jediný důkaz: článek New York Times z února loňského roku. A to zřejmě soudkyni přišlo málo. Soudkyně asi postrádá analytické kvality našich Evropských hodnot a samozřejmě bezpočtu dalších pozorovatelů, kteří nejdřív spolupráci Trumpa s Kremlem, pak aspoň zasahování Ruska do amerických voleb, zasahování Ruska do jakýchkoliv voleb nebo hlasování, pokud nevyjde podle jejich přání, brali za hotovou věc. Nezajímal je ve skutečnosti miniaturní rozsah údajných ruských operací na amerických sociálních sítích ani to, že většina postů se vůbec netýkala politiky, že většina jich byla umístěna až po volbách, apod.

Že nás tito analytici neinformují o skutečnostech, pokud ty skutečnosti nějak podkopávají ustálený výklad, ukazuje, jak hluboce se sami namočili do politického zápasu.

14. července 2019