Facebook musíme převychovat, říká neměcký advokát

Kdyby Facebook zaměstnal opice, cenzurovaly by lépe

Facebook musíme převychovat, říká neměcký advokát
Kdyby Facebook zaměstnal opice, cenzurovaly by lépe

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Část českých sociálních sítí ovládlo koncem srpna zneklidnění. Řada uživatelů hlásí, že jim správci sítě naprosto bez vysvětlení nebo s odvoláním na to, že příspěvek může být spam (!), blokují příspěvky, mažou konta, někdy ještě uvalují třicetidenní zákaz postování. Předpokládá se, že cenzurované příspěvky do centrály Facebooku nahlašují jiní uživatelé, kterým se někdy protinázor prostě nelíbí, a tak ho nahlašují jako řeč z nenávisti (hate speech) nebo falešnou zprávu (fake news). Nejslavnější zákaz postihl politicky nekorektní skupinu Naštvané matky kolem publicistky Evy Hrindové.

V sousedním Německu jsou na všech frontách dál, od ledna platí tzv. Netzwerkdurchsetzungsgesetz, jemuž se lidové říká Maasův zákon podle bývalého ministra spravedlnosti Heika Maase, který ho inicioval s příchodem migrační krize.

Maasův zákon správcům sítí nařizuje „zjevně protiprávní“ obsah smazat do 24 hodin od nahlášení, ve sporných případech dostanou správci sítí na posouzení týden. Pokud by nezasahovali, firmám, a dokonce osobně některým jejich zaměstnancům hrozí pokuta až do výše 50 milionů eur. Jak říká hamburský advokát a jeden z nejznámějších odpůrců Maasova zákona Joachim Steinhöfel, výsledkem je, že se maže hlava nehlava včetně normální politické kritiky.

Kdo vlastně příspěvky na sítích maže? Algoritmy, umělá inteligence, nebo fyzičtí lidé?

Předpokládám, že pracují s algoritmy, ale říkají, že pokud se má příspěvek vymazat nebo uživatel zablokovat, konečné rozhodnutí vždycky přijímá fyzická osoba. V Německu Facebook tím dozorem pověřil dceřinou společnost Bertelsmannu Arvato (Bertelsmann patří k největším mediálním koncernům na světě, sídlí v západoněmeckém Güterslohu – pozn. red.). Ovšem lidi z Arvata prakticky nikdo nezná, centrála je v Günterslohu, Arvato má další pobočky po Německu – Berlín, Essen a další. Mazáním se u nás každopádně zabývají stovky lidí. Další mazací centrály má Facebook v Irsku, na západním pobřeží USA, něco v Pákistánu, snad i jinde.

Co ti cenzoři musejí umět?

Firma tvrdí, že před nástupem do práce personál prochází školením, školení je ale, když se podívám na jejich naprosto nekompetentní výsledky, evidentně povrchní. Kdyby na mazání zaměstnávali opice, nebyly by výsledky o nic horší. Zaměstnanci sedí v barácích, mají příručky, jak postupovat, kategorizují nahlášené příspěvky, a když jsou proti tzv. firemním standardům, mažou. Ačkoli jejich směrnice už několik soudů různého stupně prohlásilo za protiprávní.

Musí být někdo, kdo Facebooku obsah nahlásí, nebo maže i sám od sebe?

Právně nemají Facebook, YouTube, Instagram povinnost protizákonné obsahy hledat. Což je rozumný stav. Zodpovědnost firmy nesou od chvíle, kdy se o takovém příspěvku dozvědí. Když dostanou hlášení nebo když na to náhodou narazí sami, od té chvíle odpovědnost nesou taky. Což není úplně špatné, dává nám to možnost proti Facebooku postupovat, když se na něm skutečně objeví něco trestného. Pokud Facebook uvědomíte o tom, že je tam trestný obsah – typicky nějaká sprostá osobní urážka nebo výhrůžky smrtí –, a oni nemažou, můžete je zažalovat. Už jsem to několikrát s úspěchem udělal. Jeden můj mandant, nepřeje si být jmenován, ale je to velmi známý člověk, aktivní v oboru integrace přistěhovalců, častý host televizních talk show, tak tento pán kritizoval na svém účtu fotbalistu Özila (hráč Mehmet Özil opustil fotbalovou reprezentaci Německa se slovy, že je obětí německého rasismu – pozn. red.). Ten post zněl zhruba takto: Özila nikdo nekritizuje za to, že je Turek, ale za to, že pózoval s prezidentem Erdoganem, autoritářským politikem. Vyvolalo to vlnu skutečně sprostých a jasně trestných urážek. My jsme to Facebooku nahlásili a ve třech případech – zkurvysyn a podobně – jsme požadovali zásah soudu. Ten nám vyhověl – a přesto se firma zdráhala ty příspěvky smazat. Za ignorování soudních nálezů můžete jít do vězení. Tento proces běží, jsem si jist, že to skončí pokutou pro Facebook.

Takže vy na jedné straně požadujete po Facebooku, aby mazal, v jiných případech naopak firmu ženete k soudu za to, že maže. V čem je rozdíl?

Protože oni naprosto masově mažou příspěvky, které nejsou trestné a naprosto je kryje svoboda slova. Vracím se na začátek. Opravdu mě udivuje, že koncern s obratem v miliardách dolarů zaměstnává lidi, kteří sedí, v ruce příručky, a pak vymažou Selskou svatbu  Brueghela staršího, tedy mistra z 16. století. Obraz, který normálně visí v galerii  ve Vídni. A ještě uživatele zablokují na 30 dní.

Oni naprosto masově mažou příspěvky, které nejsou trestné a naprosto je kryje svoboda slova. - Foto: Petra Rulsch

Co jsou vám známé nejparadoxnější případy mazání?

Mohu libovolně pokračovat… Znáte Prohlášení 2018? (Text letos na jaře podepisovali konzervativní intelektuálové a posléze i řadoví kritici přistěhovalecké politiky. Prohlášení je krátké, žádá se v něm pouze dodržování hraničního režimu. Na podzim petici projedná Německý spolkový sněm – pozn. red.) Jeden člověk dostal zákaz za to, že oznámil svůj podpis a výzvu, ať se k ní připojují další. A pak už jenom zkopíroval text petice z webové stránky parlamentu. Dostal za to 30 dní. Postěžovali jsme si v červnu, stání bude teď v září. Byl vymazán volební plakát FDP, titulek z Bildu, citát z básničky Wilhelma Busche, autora Maxe a Morice. Jeho uživatel dostal blok 30 dní. Odvrácená strana toho všeho je, že především z arabsko-muslimského kulturního okruhu se na síti sériově vyskytují nejhorší antisemitské příspěvky. Často i po upozornění zůstávají nesmazány. Zatímco normální kritici migrační politiky bývají okamžitě potrestáni, dokonce, jak jste viděl, za titulek z Bildu.

Co v něm stálo?

Kdo krade, smí zůstat. Neboli že žadatel o azyl, který byl chycen při krádeži, není odsunut, smí zůstat a čeká na výsledek azylového řízení. Takových přehmatů se Facebook dopouští neustále.

Proč jsou ti sociální giganti tak jednostranní, tendenční?

Mohu jen spekulovat, že firma má vlastní politickou agendu. Před časem se konalo slyšení v americkém Kongresu, kde Mark Zuckerberg dostal otázku od republikána Teda Cruze: Považujete Facebook za politicky neutrální médium? Zuckerberg doslova odpověděl: Víte asi, že sídlíme v Palo Alto, což je extrémně levicové místo. Takže já si to samozřejmě vykládám tak, že Zuckerbergovo impérium má zřetelně levicové sklony.

Jak se vlastně stalo, že právě Německo přijalo onen Maasův zákon, který nikde jinde není?

Ten zákon vznikl z politických příčin. Během migrační krize, která rozštípla německou společnost. Jistěže člověk často četl i hnusné věci typu Všechny uprchlíky je potřeba utopit ve Středozemním moři. To je bezpochyby odporné a nemá to na síti co dělat. Ale vývoj jde k tomu, že se postihuje už pomalu každá kritika azylové politiky. Myslím si, že celá tato praxe souvisí s ohromným tlakem, který spolková vláda na Facebook vyvíjí. Před osmi lety se takové debaty odehrávaly v novinách, v televizi, do nich naprostá většina lidí neměla přístup. Na Facebook může každý, a pokud je šikovný, může si vybudovat masové publikum. Takže sociální sítě politikům a ovšem i novinářům tuhle debatu částečně vzaly do svých rukou. Na Facebooku se scházejí stolní společnosti, a pokud zůstávají na půdě zákonů, je to skvělá věc. Ale politici nechtějí takové debatě být vystaveni. Příklad: předevčírem (v sobotu 1. září – pozn. red.) vyzval spolkový prezident veřejnost v Sasku, aby šla na rockový koncert v Saské Kamenici, přičemž vystupuje i levicově extremistická skupina Feine Sahne Filet, kterou do roku 2014 sledovala kontrarozvědka. Na webu skupiny byste našel návod k výrobě Molotovova koktejlu, texty o tom, že násilí je normální součástí řešení konfliktu. Tak jsem prezidenta na jeho účtu kritizoval, měl jsem za chvíli 1300 lajků. Politici jsou na sítích vystaveni okamžitě kritice. Sociální sítě jsou aréna, ze které politikům nepomůže ani ochranný val novin nebo veřejnoprávní televize, kde oni sedí v dozorčích radách. Takže dokud je Facebook na půdě zákona, považuji ho za naprosto fantastickou věc. Ale pochopitelně že když jste desetkrát zablokován, některé uživatele to zastraší.

Je praxe vinou toho zákona v Německu přísnější než jinde?

To mohu těžko posoudit, k tomu chybějí data. Nicméně loni jel viceprezident Facebooku  do Pákistánu a po setkání s členem tamní vlády veřejně řekl: Budeme teď mazat s větší snahou příspěvky, které kritizují islám. Taky v Číně vyvíjí vláda určitý nátlak a Facebook je zřejmě připraven s ní jednat. Člověk z toho má dojem, že zakladatelům firmy nešlo o svobodu projevu, ale že je zajímá jejich obchodní model.

Jakou máte úspěšnost v procesech proti Facebooku?

Prohráli jsme z asi patnácti procesů zatím jenom jeden. Spíš vyhrávám.

Má vaše práce nějaký měřitelný dopad na politiku?

Ale samozřejmě. Případ Gábora B. letos v dubnu (uživatel k textu o Viktoru  Orbánovi napsal, že Němci jsou hloupí, když tolerují úplně jinou politiku své vlády  – pozn. red.) byl vůbec první takový, kdy se proti Facebooku úspěšně prosadilo rychlé soudní opatření. Kdy soud té firmě odmítl tolerovat, že příspěvek smaže, nebo pozastaví konto. To bylo letos v dubnu. Firma se samozřejmě odvolala na své domovské právo, že privátní sféra si může dělat, co chce. A soud jim vůbec poprvé řekl, že ne, že to nejde.

To je argument oblíbený i u nás.

Ale nedává žádný smysl. Svůj obchod otevíráte pro každého, představa Zuckerberga přece je, že každý obyvatel planety bude u něho mít svůj účet. Na Facebooku jsou například všichni politici. Uzavření sociálních sítí poškozuje vaše právo na účast na veřejném životě. Ústavní soud podobně rozhodl v případu, kdy jeden fotbalový klub zakázal konkrétnímu člověku vstup na stadion a odvolával se na domovské právo. Ústavní soud rozhodl, že na stadion může vstoupit v principu každý a že to je důležité pro účast na veřejném životě. O to víc platí tato argumentace u sociálních sítí. Proto i Facebook musí respektovat článek 5. ústavy, který zakotvuje názorovou svobodu. Zajímavé je, že tento rozsudek Ústavního soudu následoval brzy poté, co jsme poprvé vyhráli u zemského soudu.

Jaké měl Maasův zákon praktické dopady? Facebook ve své zprávě o transparentnosti píše, že za prvních šest měsíců letošního roku na základě toho zákona vymazal necelých 390 příspěvků. To není moc.

Ta zpráva je matoucí, považuji ji za špatný vtip. Na Twitter bylo za stejnou dobu v Německu nahlášeno 220 tisíc případů, u YouTube 240 tisíc, mnoho tisíc bylo smazáno. Na Facebooku je takový oznamovací formulář, který není úplně lehké najít. Společnost ho tam vyvěsila právě po přijetí Maasova zákona. Ale vy si přece můžete stěžovat přímo u komentáře někoho cizího, asi víte, že vedle vašeho příspěvku jsou vždycky tři tečky. Touto cestou jde velká většina stížností, přitom Facebook ve své zprávě o transparentnosti tyto případy nezapočítává, počítá jen vyplněné formuláře.

Co vás na sociálních provozovatelích irituje nejvíc?

Sektářská izolace, totální neprůhlednost. Mají v sobě zabudované tajnůstkářství. Otto Normalbürger nemá šanci domoci se odpovědi, netuší, proč ho zablokovali, podle jakých kritérií postupují, kde je osoba, na kterou se mohou obrátit. YouTube je organizovaný mnohem líp. Zatímco Twitter je organizovaný ještě hůř než Facebook. Ale zase je Twitter tolerantnější, nechá někdy projít věci, které by na Facebooku narazily.

Nejsou tyto správci sociálních sítí už moc silní, nenechala je politika příliš vyrůst?  V Evropě tyto firmy téměř neplatí daně, kradou obsah tradičním médiím…

Daně bych nevyčítal žádné firmě, využívají jen toho, co jim politici dovolí. Samozřejmě je absurdní, aby nejbohatší člověk planety Jeff Bezos (zakladatel Amazonu – pozn. red.) v Evropě skoro neplatil daně a svoje zaměstnance platil málo. Někteří lidé z Facebooku odcházejí, třeba na ruské sociální sítě. Já si nemyslím, že bychom tam byli v lepších rukou. Cesta je podle mě se bránit – třeba tak, jako to dělám já. Říkal jste mi, že v České republice se teď maže taky víc. Nepochybuji o tom, že nějaký  český právník by mohl jít mou cestou a nakonec být úspěšný.