Který z českých politiků má nejvíc společného s Donaldem Trumpem? Nedívejme se na konkrétní program ani na konkrétní výsledky, ale na přístup k politice, k marketingu, k politické komunikaci. Kupodivu je to Pavel Novotný, starosta pražských Řeporyj. Není miliardář a sám sebe označuje za „vítače“ uprchlíků. Ale měřeno tím, že politického úspěchu a viditelnosti dosáhl někdo, od koho by to před pár lety nikdo nečekal, ho lze s Trumpem srovnávat.

I Novotný nastoupil do politiky z profese, která nemá seriózní renomé – byl bulvární novinář a ve filmovém dokumentu Dělníci bulváru se nechal zachycovat bez nejmenší stopy studu. I Novotný si nese „zátěž“, která by měla jakoukoli kandidaturu vylučovat. To, že byl policí chycen v autě bez řidičského průkazu, patří k jeho nejmenším problémům. Byl odsouzen k peněžitému trestu za vyhrožování vraždou (tvrdí, že šlo o získání pozornosti policie). Sám předpokládá, že i za to, že napsal, že komunistický poslanec Ondráček by měl viset, bude odsouzen. Tak jako američtí rapeři vedou své „beefy“, jak se v hantýrce jejich velmi veřejným sporům s rivaly říká, a Donald Trump se na Twitteru hádá na pokračování se všemi od politiků až po různé obskurní postavy, i Novotný je notoricky známý třeba svým vleklým bojem s bulvární dvojicí Tomáš Řepka - Kateřina Kristelová. A dalšími postavami, které jsou sice pro politické pozorovatele zcela nezajímavé, ale mimo tento svět je zná daleko víc lidí než naprostou většinu politiků.

Bez filtru médií

A o to jde. Svými akcemi - pomníkem vlasovcům, vystoupením v ruské televizi, demonstrativním příjezdem před ruskou ambasádu v multikáře – si Novotný umí vybírat nepřátele. Ví, že je přivede k šílenství, což zase přivede nové fanoušky jemu a potěší ty stávající. A s těmi udržuje neustálý kontakt pomocí zcela rekordní mediální přítomnosti. Vedle Facebooku, Instagramu a Twitteru má vlastní videokanál na Mall TV, který zásobuje novým krátkým videem každých pár dnů. Stejně jako Trump tak se svými fanoušky i nepřáteli komunikuje přímo, bez filtru médií.

Pořídit s Novotným klasický časopisecký rozhovor je v podstatě nemožné. Na položenou otázku třeba začne odpovídat, ale po třech větách stočí hovor k nějaké příhodě ze svého či řeporyjského života. Není nezajímavá a zpravidla i nějak nasvětluje svět komunální politiky a reálné problémy starostů. Pochopíte z ní, jak nesmírně svým starostováním žije. Jen už ji možná znáte z jeho sociálních sítí – při takové produkci není možné se neopakovat. A hlavně nijak nesouvisí s položenou otázkou. Nemluvě o tom, že používá nepublikovatelné výrazy a že ne vždy víte, co je míněno vážně, co jako vtip a co je mimo záznam.

Jeho politická persona se tak skládá ze dvou nesourodých složek. Jedna je Novotný – muž nejobecnějších hesel. Babiš je zločinec. Komunisti jsou zločinci. Zeman je agent cizí mocnosti. Klaus mladší patří do SPD. Svobodu Tibetu. Pak je tu druhý Novotný, pro kterého je politika vždy lokální a osobní. Jakmile se jednou s někým zná, tak, pokud si z něho neudělá nepřítele, toho člověka respektuje bez ohledu na ideologii a dres. Ačkoli říká, že kdyby ODS vstoupila do koalice s ANO, musel by z ní vystoupit, nebrání mu to v přátelských vztazích s předsedou ČSSD, který do takové koalice vstoupil. „Já jsem pochopil Hamáčka,“ říká. „Řekl jsem mu, že rozumím tomu, proč to nesložil. Protože v tu chvíli by Babišovi nezbylo než to složit s komunisty a s SPD. Okamura ministr školství a Vojta Filip ministr zahraničí.“ Najednou pro jeho situaci najde pochopení. Stejně se bez zášti zmiňuje o ministru školství Plagovi za ANO, se kterým se také zná. Možná ještě překvapivější je, co řekne o Václavu Klausovi mladším, jehož strana Trikolóra jinak představuje esenci toho, vůči čemu se vymezuje. Když vtipkujeme, zda by si ho jako premiér vybral za ministra školství, zcela vážně odpoví: „Možná že jo. To je strašné, ale jestli on něčemu rozumí, tak je to školství. Byl jsem hrozný fanoušek inkluze a vadilo mi, co říká. A on měl úplně ve všem pravdu. Jsem zřizovatel školy a vidím, že pedagogický personál na to není cvičený, neví si s tím rady. Řešíme problémy s rodiči, kteří nejsou schopni si připustit, že jejich dítě je nemocné natolik, že nemůže být v normální škole. Všechno, co říkal Klaus junior o inkluzi, je pravda. A je dobrý šachista,“ dodává.

Občas to vypadá, že s politickými protivníky má méně komplikovaný vztah než s některými stranickými kolegy. Když probíráme, jaké osobnosti se mohou utkat s Andrejem Babišem, pokládám otázku, která v ODS zaznívá: „Měl by na něco kandidovat Vondra?“ „Asi jo,“ odpovídá Novotný bez nadšení. „On je dobrý místopředseda.“ Pak jakoby na vysvětlenou stručně dodává: „My jsme se komplikovaně usmířili.“ A nadlehčuje situaci: „Já z něho asi jednou udělám místo Zahradila ministra zahraničí,“ což je funkce, kterou Vondra už zastával.

„To by se Prchalovi nestalo“

Nebývalý vztah má k muži, jehož respektuje jako mistra a konkurenta v oboru – Marku Prchalovi z PR týmu Andreje Babiše. Když například označuje za chybu, že ODS teď nemá ve vedení žádnou ženu, říká: „To by se Prchalovi nestalo.“ Jak už několikrát v médiích zmínil, po svém zvolení se s ním radil, jak na starostování. „On mi zas tak neradil, to je taky lež ode mě,“ ustupuje, když se ho ptám, zda mu opravdu Prchal musel poradit, že má mít v Řeporyjích pořádek, jak tvrdil. „Ale řekl mi, že lidé mají pocit, že Babiš čistí chlévskou mrvu korupce z ministerstev v Praze. Pro tebe to ale znamená odpadové hospodářství a drobná kriminalita. A já na to myslím, že když se zeptáte lidí v Řeporyjích, tak vám neřeknou, že Novotný bojuje s Ruskem, to vůbec nikoho nezajímá. Já bojuju s bordelem a mám tady, doufám, uklizeno. A pracuju. Lidé byli hrozně udivení, že pracuju. Je vlastně zajímá jenom, jestli pracuju. Je ani nezajímá, jestli kradu. To přijde. Lidem je úplně jedno, že vystrkuju zadek, jsem sprostý jako dlaždič, že dělám věci s kamerou. Jsem tu dlouho do noci, na hlavním tahu, lidi v autech vidí, že se tu svítí, troubí na mě a vidí, že pracuju. Babiš taky páchá zrůdnosti, a lidem je to úplně jedno. On pracuje a dělá pořádek. Ta rovnice je nakonec strašně jednoduchá.“

Starostování rodným Řeporyjím je teď Novotného nejvlastnější polohou. „Já tady opravdu měním kolem sebe svět a ta práce je vidět,“ říká a vypočítává, kolik staveb zahájil, kolik dotací získal. Jakou pořídil techniku pro hasiče. Jaké pomníky opravil. A také, co všechno zjistil o řeporyjské historii. Místní historie vlasovců není zdaleka jediným objektem jeho historického zájmu.

Asi ještě víc ho ale baví různé způsoby dosahování starostovských cílů. S potěšením přiznává, že využívá své mediální notoriety. Když potřeboval odstranit černou skládku na pozemku Správy železniční dopravní cesty, nešel cestou úředního postupu: „Zavolám jejich tiskového mluvčího, hele, já dám na Facebook, že jste prasata. Facebook, celebrita, prasata,“ a několik nepublikovatelných výrazů – heslovitě rekapituluje svou komunikaci. „Prásk, druhý den to bylo uklizené. Bojí se mě! Nechce se mnou nic mít společného!“

Své neortodoxní vyjednávání s investory popisuje s precizností studie ze školy managementu. „Já hraju psychopata, který hází po lidech makety. Pak nastoupí mí místostarostové, ti jsou jako normální lidi, kteří se mnou bohužel nic nenadělají. Ještě jsme sehnali dobré advokáty a s námi se teď blbě jedná,“ libuje si. Takto dosáhl toho, že Lidl, který chtěl stavět nový supermarket a počítal s tím, že na obecní projekty přispěje půlmilionem, nakonec přispěl na Novotného vysněný skatepark dvěma miliony. „Já po nich hodil maketu skateparku a šel jsem pryč,“ popisuje začátek jednání, jež skončilo tak úspěšně.

Neostýchá se mluvit ani o krocích, které byly k hraně zákona ještě blíž. Nebo o tom, jak snadné by bylo pro něho krást a kolik výběrových řízení je, ať chce, nebo ne, součástí korupčního systému. „Výběrové řízení gastro školní jídelna – vždycky podvod. Vždycky. Všechno je to podvod. Všechno je to levý. První dvě firmy jsou jasní spekulanti. Třetí mi vyřadil administrátor. A čtvrtá měla vyhrát. Takže já teď buď vyberu čtvrtou firmu, anebo to zruším – starosta nevybral firmu. Správně bych měl zavolat policii. Jenže mezitím přijdu o dotaci!“ S místní policií se Novotný dobře zná – předává jí případy ke stíhání a ona zároveň vyšetřuje jeho – momentálně kvůli komunistickému poslanci Ondráčkovi.

To, že popisuje nestandardní zákulisí radničních záležitostí na straně zákona, má další smysl: je to obrana, jak přisvědčuje. Z toho, co na sebe sám řeknete, už nemůže být takový průšvih. Zcela v tomto duchu dodává, jak kouří marihuanu (i když prý už moc ne). Ale má to pro něj určitě i širší význam. Udržuje si tak image autenticity – politika, který se sice naučil ve své práci chodit, ale zároveň nezradí příznivce tím, že by se stal normálním politikem. Ostatně jako Trump.

Pokud jedno klišé českého populismu Novotný vyvrací, tak je to odmítání stranictví. Nejen že je dlouholetým hrdým členem ODS – skoro dvacet let –, ale politika, i ta stranická, ho zjevně baví. „Jen kdyby nebylo to politikaření,“ říká, ale pak se do jeho popisování pustí s gustem, jež napovídá něco jiného. Politickou scénu zaujal počátkem roku vystoupením na kongresu ODS, kde získal při neplánované kandidatuře na místopředsedu úctyhodný počet hlasů. Předcházelo tomu to, že Sandra Udženija z Prahy, jediná kandidátka na první místopředsedkyni, nebyla zvolena. Což bylo vykládáno jako políček Praze, jenže ve skutečnosti to tak úplně nebylo. „Já jsem v tom projevu nesměl říct, že Praha nebyla jednotná ve shazování Sandry,“ vysvětluje Novotný, „což jsem okamžitě řekl. Protože jsem si uvědomil, že si tím částečně získám Moravu... To byly pohledy, které na mě Zahradil s Černochovou vrhali,“ zavzpomíná si.

Jeho spor s Janem Zahradilem před pár týdny pronikl na povrch sociálních sítí. Bez ohledu na to, co v něm kdo řekl, v něm Jan Zahradil zaznamenal strategický bod díky tomu, že mohl obvinit Novotného, že vynesl ven vnitrostranickou komunikaci. „Nechal jsem se vyprovokovat,“ přiznává Novotný. „Já jsem provokatér, považuju se za velkého hráče, šachistu. A normálně jsem mu na to naskočil. Teď si píšeme, bude druhé kolo,“ slibuje.

„Jedna kamarádka mi řekla, že ODS teď nemá téma, a že tím tématem se stávám proto já a politici ODS se přese mne budou zviditelňovat. Od té doby na to myslím. Jedna kolegyně, starostka jedné městské části, mi přišla předem říct, že proti mně vystartuje, že jsem sprostý. Napsala to na Facebooku, a já na to vůbec nereagoval. Dávám si pozor.“

Antibabiš? Nebabiš!

I když už by nebyl ve svých milovaných Řeporyjích, na vyšší politické úrovni – usiluje o zařazení na kandidátku do Poslanecké sněmovny – by se Novotný zjevně neztratil. Ale jaké téma by tam v rámci ODS měl reprezentovat? „Podpora malých a středních podnikatelů, boj s byrokracií,“ říká. Takto obecně řečeno to už ODS dělá, namítám. „Dělá, no,“ odpoví a od tématu uteče.

Připomínám, co dříve říkal k tématu Antibabiš: „Mluvil jste o tom, že na odloudění voličů Babišovi se nedá jít tak, že na ně budete křičet, že Babiš je zloděj.“ A ptám se ho: „Myslíte, že ta cesta vede přes ta témata, která forzírujete? Přes Rusko a komunisty?“ „Na poražení Babiše to asi stačit nebude. To asi ne,“ uvažuje. „My musíme dělat normální marketing, jako dělá Babiš. Nenápadně ty voliče Babiše musíme vzít kolem ramen a v tichosti je odvést. My jim nemůžeme říkat, Babiš je zloděj. Lidi si zvolí svého vůdce a je pro ně skoro fyzicky nepřijatelné si připustit něco tak strašného...“ I to ale už někde dřív říkal. Jak konkrétně vzít kolem ramen? chci vědět. „My jim musíme umožnit, aby si zachovali tvář. To je strašně těžké. Dochází ke zneužívání
státního aparátu...“ – a ochotně se nechá strhnout k rekapitulování mnoha důkazů, že Babiš je zloděj. Ale v tom, jak mu odloudit voliče, se nikam neposuneme.

Podobně to dopadá s prezidentskými volbami. „Mám vsazeno,“ vykřikuje Novotný, „vyhraje Babiš. Anebo Kocáb,“ dodává nečekaně. „Mluvil jsem s jedním senátorem a byl byste udiven, kolik Zahradilů a Dominiků Hašků a dalších už za ním bylo, aby jim podepsal prezidentskou kandidaturu.“ Na prezidentské volby tedy myslí, ale do diskuse o tom, jak lze Babiše porazit, se nehrne. Mělo by se hrát na souboj Babiš versus Antibabiš? „To se snad už poučili u ODS, že by to být nemělo. Má to být Nebabiš. Vrátit tomu úroveň a důstojnost. Asi by neměl prezident politikařit,“ hledá slova a záhy se vrací k oblíbeným větám o tom, že lidé, kteří Zemana volili na druhé období, jsou zločinci, že je to agent cizí mocnosti a podobně.

Pavel Novotný představuje zajímavou variantu změn, jež se objevují v politice na celém světě. Starostování rodnému předměstí určitě není jeho kariérní strop. Ale kde vlastně je?

Pavel Novotný (1981) je synem známého baviče Petra Novotného. Prosadil se jako bulvární novinář, byl například šéfredaktorem časopisu Spy a webu eXtra.cz. Od roku 2002 je členem ODS, od roku 2010 je členem zastupitelstva Řeporyj, od roku 2018 starostou. Je výrazně aktivní na sociálních sítích, strhl na sebe pozornost vybudováním pomníku vlasovcům v Řeporyjích a následným skandálním vystoupením v diskusní show v ruské televizi Rossija 1. Je ženatý, má dvě dcery.