Průzkum Kantaru, který po delší době zachytil významný pád preferencí hnutí ANO, vznikal v první třetině září. Tedy ještě před návratem strachu z koronaviru a kličkování zmatkujícího Andreje Babiše a dávno před odstoupením ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha toto pondělí. Oproti předcházejícím dvěma měsíčním průzkumům ze stejné řady spadlo Babišovo hnutí o 4,5 bodu na 27,5 procenta. Náskok před opozičními vyzývateli - Piráty s 19 a ODS s 15 procenty - je i nadále značný, nicméně se tu ukazují trendy, které by premiérovi mohly způsobit bolesti hlavy.

Kantar bohužel ve zveřejněné části analýzy nespojuje politické preference a sociodemografické ukazatele, což nám znemožňuje udělat si přesný obrázek o profilu Babišových voličů. Nicméně máme k dispozici obecné vyjádření autora výzkumu Pavla Ranochy o oslabení Babišova hnutí: „Voliči, které v tuto chvíli poztrácelo, pocházejí zejména ze střední generace a spíš jsou s vyšším a středním vzděláním.“ Pak lze také spárovat dva poznatky z průzkumu: čím starší a čím méně vzdělaní lidé, tím jsou rozhodnutější „svou“ stranu skutečně volit; současně je to právě ANO, kdo má ve svém voličském koláči největší podíl stoupenců nepochybujících. (Tři čtvrtiny neuvažují, že by mohly volit někoho jiného.)

Také jiným agenturám, které si dělají sociodemografické průzkumy pro vlastní potřebu, tak jako STEM, vychází v poslední době pozorovatelný trend, že premiéra opouštějí poslední příslušníci střední třídy, zhruba řečeno mezi staršími voliči, kteří jsou pro něho zásadní, ti s maturitou. Nevyšel mu zřejmě pokus získat pro sebe bohatší voliče slibem zrušit superhrubou mzdu. Bohatí, kteří by na tom vydělali, mohou počítat, že pravice by udělala totéž, a premiéra z hlubších důvodů volit nebudou. Babiš se nevyhnutelně stává zástupcem nižších tříd a postkomunistické levice.

A v tomto světle je průzkum Kantaru znovu zajímavý: voliči levice se mezi stranami vládní koalice, kam vedle ČSSD počítáme i KSČM, významně nepřelévají. Sociální demokraté i komunisté přes léto také ztratili, ČSSD visí pouhého půl procenta nad pětiprocentní hranicí pro vstup do sněmovny. Takže by to znamenalo, že část voličů Babišovy vládní koalice se prostě deaktivuje.

Kde jsou ty časy, kdy Babiš měl v osobní důvěryhodnosti někdy i výrazně přes padesát procent. Opět z čerstvého šetření STEM vyplývá, že i v této kategorii oslabuje. V lednu ještě 50 procent, dnes 45. Covid v celé Evropě vyvolal v lidech pocit ohrožení a většinovou reakcí bylo přimknout se k vládnoucím politikům. Výchylka způsobená covidem přes léto skončila, a najednou se nezdá nemožné, že by to opozici mohlo vyjít.

Při stávajícím volebním systému platí, že strany pod 7 až 8 procent hlasů jsou při rozdělování mandátů výrazně bity, někde mezi 10 a 11 procenty systém strany přestává znevýhodňovat a od 15 procent výš už je nestydatě zvýhodňuje. Pokud se i ODS nad patnácti procenty udrží - Piráti mají zřejmě své jisté -, může se v příštích měsících dynamika české politiky změnit v Babišův neprospěch. Protože tu budou dva relativně silné subjekty, kolem nichž se mohou nějak poskládat ty menší. Námluvy hlavně na středopravici, mezi ODS a lidovci a možná i topkou jsou dnes dál, než se zdá. Úspěch na této frontě by byl vykoupen programovým rozpliznutím ODS, které už se stalo, takže teď je možné inkasovat výhody.

Babišova ztráta bonusu vůdce, který společnost vede těžkými časy pandemie, nabízí ještě jednu linku, která by se z opozice dala hrát. To, že národ už většinově nestojí za zavírači typu Jana Hamáčka nebo Romana Prymuly, by si žádalo, aby aspoň jedna z opozičních stran, byť v nějakém neformálním rozdělení úkolů, artikulovala pocity těch, kdo už mají hysterie s covidem dost. Červenou čáru lze vést u povinnosti žáků učit se v roušce, kterou na rozdíl od roušek v dopravě a při nákupech většina společnosti odmítá. Většinu by protiprymulovská strana měla i v odporu proti zavírání různých typů škol. Naneštěstí v této konkrétní opozici není žádný skutečný lídr, je to jen skupina vyplašených, často osobně bázlivých předsedů.