Komentář Jiřího Peňáse

Ježíš znásilní muslimku, ale jen na divadle, takže OK

Komentář Jiřího Peňáse
Ježíš znásilní muslimku, ale jen na divadle, takže OK

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Náměstek brněnského primátora Petr Hladík si přečetl, že se v Brně má provozovat jakési divadelní představení, v němž „Ježíš znásilňuje muslimku“: jde o inscenaci Naše násilí a vaše násilí chorvatského režiséra Olivera Frljiče a má se hrát na festivalu Divadelní svět. Náměstek Hladík reagoval tak, jak si asi myslí, že by se křesťansky orientovaný politik měl zachovat. Protestoval proti hře a chce zabránit tomu, aby se hrála v jeho městě, v divadle, které magistrát podporuje. 

Nejspíš mu bylo jasné, že výsledkem bude to, že sklidí velmi ironické poznámky, ba možná rozhořčení v intelektuálních, liberálních a vůbec uměleckých kruzích. Jak napsala divadelní kritička v Lidových novinách, „jde o vrcholně trapný pokus o cenzuru, která si ničím nezadá s manýry minulého režimu“. Radní Hladík přitom nejspíš nechce, aby se hra zakázala nebo cenzurovala, on si jen nepřeje, aby se provozovala ve městě, kde ho voliči zvolili na radnici – a kde nejspíš od něj očekávají nějakou politiku. Bylo by divné, kdyby ho informace, že „Ježíš znásilňuje muslimku“, nechala jen tak chladným. Protest je, myslím, civilizovaná forma, jak dát najevo, že se mu to nelíbí. 

Mně ostatně také ne. Připadá mi to… blbé, prvoplánové, trapně a banálně blasfemické. Představení jsem samozřejmě, stejně jako pan Hladík, neviděl, ale o inscenacích Olivera Frljiče jsem četl a četl jsem s ním rozhovor. Obojí ve mně vzbudilo dojem, že jde o politické kýče, které čím více navrší hysterie a demagogie, tím větší dojem udělají u spřízněného publika, které stejně je jediné, jež je na takové věci zvědavé. Představení, které se má hrát v Brně, je anoncované jako „kladení nepříjemných otázek: Jsme si vědomi, že naše bohatství závisí na tisícovkách mrtvých na Blízkém východě? Truchlíme kvůli obětem teroristických útoků v Paříži a Bruselu stejně jako kvůli těm, co zemřeli v Bagdádu nebo Kábulu? Jaké divadlo je zapotřebí v čase očividného návratu fašismu?“ Půjde tedy nejspíš o divadlo nezahalené propagandy a ideologického pomatení, které je založené na vyvolávání masochistického pohnutí, jež tváří tvář takto nastíněnému pohledu na svět a naši existenci je spíš směšné než nějak burcující nebo otřásající. V lecčems je takový myšlenkový dogmatismus příbuzný kusům, které se hrály v padesátých letech, v čase extrémně zpolitizovaného umění, jež mělo sloužit třídním zájmům – k čemuž se ostatně Oliver Frljić hrdě a nekompromisně hlásí.  

Přesto je nutné, aby se představení Naše násilí a vaše násilí hrálo. Když už ho pořadatelé festivalu, jehož má být součástí, vybrali a ohlásili, nezbývá než ho hrát. Má se hrát navzdory tomu, že s tím radní Hladík a mnoho jiných nebude souhlasit: nehraje se ostatně pro ně. Jestliže si tato společnost zakládá na svobodě a myslí to s ní vážně, musí unést i poněkud stupidní představu, že „Ježíš znásilňuje muslimku“, a kladení demagogických otázek podávaných nejspíš extrémní divadelní formou (soudím tak z fotografií herců politých imitací krve). Jestliže máme silné důvody hájit právo Charlie Hebdo a jiných karikovat proroka Mohameda, nezbývá nám než snést představu i tak absurdní, jako že Ježíš znásilňuje muslimku. Naštěstí na divadle, kde si lze představit leccos. Neboť od toho je to divadlo.

Zvědavi přitom snad v této věci můžeme být na názor profesora Tomáše Halíka. Skoro si myslíme, že by se měl k té věci vyjádřit.