Vytvoření Národního investičního plánu je samo o sobě dobrou myšlenkou, přesto jej vláda pod vedením premiéra Andreje Babiše (ANO) vytvořila ledabyle. Chybí v něm představa skutečných investic, které by přinesly peníze do státní kasy. V rozhovoru pro Echo24 to mimo jiné řekla ekonomka z Masarykovy univerzity Hana Lipovská.

Vnímáte pozitivně, že vláda představila Národní investiční plán?

Je dobře, že se vláda snaží aktivně plánovat tzv. diskreční fiskální politiku. To znamená, že chce vědět, co bude dlouhodobě dělat. Myšlenka je to sama o sobě dobrá. Dokonce si myslím, že se v posledních dvou dekádách jedná o první pokus o něco takového. Když si ale člověk ten plán otevře, tak to nejsou ve skutečnosti takové investice, jaké si pod tím slovem představí. Není to plán na novou infrastrukturu, není to plán na investice, které mají nést další výnosy pro naši zem. Je to spíš takový plán údržbářských prací. Jedná se o seznam toho, co nefunguje a co je potřeba spravit. Tím co nefunguje, nemyslíme funkční systém důchodů, ale spíše to, že se někde rozpadá barák, tak je potřeba jej spravit.

Takže z principu je to dobré, ale není to uděláno pořádně. Chápu to správně?

Myšlenka je to dobrá, ale její naplnění je ledabylé. Což ale v tomhle případě nemusí být nutně chyba ministerstva financí nebo vlády jako takové, ale spíše přístupu, kdy byly evidentně jednotlivé úřady, města, kraje a podobně požádány o návrhy. Úřady sepsaly jakýsi seznam stížností a poslaly je nahoru, kde už se tím nikdo nezabýval a udělal pouze plán. Tak to alespoň na čtenáře ekonoma působí.

Oproti opozici ale veřejně tvrdíte, že ten plán není nerealistický. Počítá s tím, že se proinvestuje 8 tisíc miliard. Vy zase připomínáte, že se jen od roku 1995 proinvestovalo již 6 tisíc miliard…

To je druhá věc. Když se podíváme na kapitálové výdaje za posledních 25 let od roku 1995, kdy máme nějaká agregovaná data, tak činily necelých 6 tisíc miliard korun. Šlo ale o tehdejší koruny, nikoli současné. To je také další problém, který podle mě není v tom plánu nijak zohledněný, že se mluví o 8 tisících miliardách, ale evidentně o hodnotách roku 2019 nebo 2020. Koruna samozřejmě během 30 let ztratí svojí hodnotu. Pokud se tedy hovoří o 8 tisících miliardách, tak to může v budoucnu znamenat třeba klidně 12 tisíc miliard. 30 let je z hlediska hospodářské politiky poměrně dlouhá doba.

Babiš podle vás zároveň naznačuje, že chce změnit vliv státu na ekonomiku. Role státu by podle něj měla být do budoucna silnější. Z čeho tak vyvozujete?

Jedná se de facto o korporativismus. Nicméně nejde o něco, co by Babiš dlouhodobě nenaznačoval. Když si vezmete jeho program z minulých parlamentních voleb, respektive tu knížečku O čem sním, tak on tam přesně tohle v podstatě naznačoval, takže pokud dnes říká, že plní sliby, tak je plní i v tomto bodě. Zjevně si přeje spolupráci vlády s korporacemi s vychýlením rozhodovacích pravomocí k vládě, což je pro velké korporace ideální stav, kdy vláda rozhodne, co se bude dělat, zaplatí to z peněz daňových poplatníků a korporace to budou dělat na zakázku.

Jak vidíte budoucnost například jaderné energetiky? Po českém přijetí Nového zeleného údělu na summitu EU není stále jisté, zda bude Evropa nějakým způsobem jádro podporovat. Lze s ní do budoucna podle vás počítat?

Pokud čteme plány zeleného financování a zelené ekonomiky zejména mezinárodních finančních institucí, tak se podle mě s tím počítat nedá a to i vzhledem k současné geopolitické situaci. Když se podíváme třeba na Rakousko, které vytváří vládu, kde poprvé v historii usedne rakouská strana zelených, tak to pro Českou republiku může znamenat obrovský problém, pokud se opravdu nevymezíme a nedostaneme dostatečnou záruku. Například imigrační kvóty nás naučily, že cokoliv může být zahrnuto za určitých okolností do sdílených politik a potom budeme samozřejmě velmi jednoduše přehlasováni. Z tohoto hlediska je naše jaderná politika ohrožena a kvůli tomu je také do budoucna ohrožen státní rozpočet České republiky, protože dividendy z ČEZu tvoří určitou složku příjmů do státního rozpočtu. V tuhle chvíli to zas takový problém není, ale bude to obrovský problém, pokud nad tím pouze mávneme rukou. Teď máme poslední příležitost začít tohle blokovat a jednoznačně říkat, že musíme mít výjimku, protože jsme země orientovaná na jadernou energetiku.