Přestavba barokní sýpky ve Velkých Pavlovicích

Monument uprostřed města

Přestavba barokní sýpky ve Velkých Pavlovicích
Monument uprostřed města

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

V centru třítisícového města Velké Pavlovice stojí od dob vládnutí císaře Josefa II. mohutná barokní sýpka. Stavbu chrání už od roku 1958 památková ochrana, poslední desetiletí byla ovšem ve velmi zuboženém stavu. Velmi náročný (a nákladný) projekt celkové rekonstrukce a přestavby sýpky na čtyřhvězdičkový hotel Lotrinský ovšem budově nově vrátil původní kouzlo a monumentalitu.

Kromě rekonstrukce sýpky navrhli architekti také novou stavbu sloužící jako technické zázemí hotelu. Schovává se pod zemí a na její střeše rostou meruňky. - Foto: Vladimír KIVA Novotný

Kdo se toho chopí?

Objekt tzv. kontribuční sýpky sloužil od svého vzniku na konci 18. století jako rezervoár obilí pro časy neúrody. Naturální dávky ze své sklizně do ní byli povinni odvádět poddaní z velkopavlovického panství. Později však začala technická stavba neodvratně chátrat – najít nové využití pro sýpku takových rozměrů není na malém městě zkrátka jednoduché. V 90. letech pak ještě budovou prošel požár, který spálil celou střechu na uhel. Vzhledem k poloze sýpky ve středu města ale bylo jasné, že se s památkou-ruinou musí něco udělat. Rekonstruovat sýpku na centrum vinařství mělo nejdřív v úmyslu samo město, nedosáhlo však na dotace, a tak muselo od projektu odstoupit. Nakonec se ale dokázalo domluvit s vlastníkem budovy, místní zemědělskou společností Moravská agra, a. s., na přeměnu sýpky v hotel.

Majitel a pozdější investor rekonstrukce dokončil projekt se zavedeným architektonickým studiem z Brna EA Architekti, se kterým spolupracoval již na několika předchozích projektech. Vzájemná důvěra investora a architektů byla přitom pro samotný výsledek velmi důležitá, protože od začátku bylo jasné, že půjde o mimořádně náročný úkol. Přestavba původně ryze technické historické stavby určené ke skladování obilí na komfortní hotel v sobě totiž neodvratně skrývá několik komplikací a překvapení, jež lze předem jen těžko
odhadnout.

Nekonkurovat, podpořit

Architekti přistoupili ke krásné majestátní budově s respektem. Důležité pro ně bylo zachovat atmosféru místa i cenné stavební prvky sýpky, což byl ostatně také nejdůležitější požadavek památkářů. Velmi nákladná investice zahrnula jak sýpku samotnou, tak i bezprostřední okolí, kde dokonce vznikla nová stavba, z velké části zapuštěná pod zem. Provoz hotelu totiž vyžaduje náročné technické zázemí, které se architekti rozhodli umístit do samostatného objektu, aby sýpku příliš nenarušilo. Technická budova díky svému řešení sýpce nijak nekonkuruje. Na její svažité střeše dokonce architekti nechali vysázet meruňkový sad, který tak zároveň funguje jako veřejný park.

Druhým důležitým principem rekonstrukce sýpky bylo pro architekty jasně odlišit všechny nové prvky od původních. Při pohledu zvenku se to projevilo například výrazným černým únikovým schodištěm na východní straně budovy. Architekti se obecně v těchto případech snaží vyhnout lacinému kopírování historických prvků, zároveň je ale velmi obtížné určit správnou rovnováhu mezi historií a současností, aby jedno nepopíralo druhé. Zdeněk a Eva Eichlerovi ze studia EA Architekti to však šťastně vybalancovali, což je patrné zejména v přízemí budovy, kde křížová klenba vytváří vskutku působivý prostor. Architekti jej zdůraznili pomocí rozměrných prosklených příček s hrubě kovanými rámy, které celý prostor otevřely a podpořily jeho kvality.

Ve čtyřech nadzemních patrech vzniklo celkem dvaačtyřicet hotelových pokojů různých kategorií včetně čtyř apartmánů, klubového salonku a kanceláře vedení. Vzhledem k rozčlenění pater bylo potřeba zajistit dostatek slunečního světla v pokojích. Původní malá okna s kamenným ostěním zůstala, doplnily je však zasklené otvory splývající zvenku s lícem fasády – další ryze současný prvek, který však historické budově výrazně neubližuje.

V dobré společnosti

Velkou část nových prvků, jako jsou dveře, kování, nábytek nebo kašna, navrhli architekti na míru historické sýpce a na jejich výrobě pracovali místní řemeslníci. Díky tomu si budova udržela jemné detaily a osobitou atmosféru. Pokud se rozhodnete hotel navštívit, určitě se vydejte také do nedalekého Archeoparku Pavlov od Architektonické kanceláře Radko Květ, který v roce 2017 získal hlavní cenu České ceny za architekturu, nebo alespoň obhlédněte výjimečný vinný sklípek Modrák ve Vrbovci od studia ORA. A kdoví, třeba se v budoucnosti mezi tyto skvělé ukázky současné české architektury zařadí také rozsáhlý hospodářský dvůr jen pár desítek metrů od sýpky, na jehož revitalizaci se již pracuje. Držíme palce.

Matěj Beránek

29. června 2019