Už příští sobotu čeká občanské demokraty kongres, poslední volební kongres před volbami do sněmovny. Ty se mají konat na podzim 2021. Modří tak hypoteticky mají poslední možnost polít se živou vodou. Protože zřejmě jen nejužší vedení necítí, že by se tato strana, kdysi se vyskytující hodně nad dvaceti, ale i třiceti procenty, potřebovala radikálně probrat. Na otázku, jestli za rok může být vyzyvatelem Andreje Babiše ODS, když se není schopna dostat přes 15 procent v průzkumech a bývá pravidelně pod Piráty, zní upřímná odpověď: Ne.

Do toho přišla zpráva, že na místopředsedu strany se rozhodl kandidovat Alexandr Vondra. Je to posun, ještě před několika týdny připouštěl nanejvýš tak scénář, v němž by se při kongresu nechal nominovat a v projevu s díky odmítl. Projev by využil jen jako příležitost říct si svoje. Jenže hlasy po někom výraznějším do vedení ale uvnitř strany sílí, Vondra sklízel nominace z jednotlivých krajů i bez osobního přičinění, a především ho o kandidaturu požádal Petr Fiala.

Proč se tak zaobírat kandidaturou řadového europoslance na místopředsedu středně malé strany? Protože Vondra nejenže se z mladíčka zakládajícího před třiceti lety v Činoherním studiu OF mezitím stal matadorem se zkušenostmi, jakých česká politika mnoho nenabízí. Především u něho v posledních dvou třech letech můžeme pozorovat jakýsi druhý dech. Lehce a nadrzle formuluje konzervativní názory, s razancí, jaké už jsme u ODS odvykli. Zní to strašně, ale vedle Vondry nabízí tato strana dnes už jen jednu figuru, která ve veřejné debatě umí spolehlivě zaujmout. Tou figurou bohužel není ani solidní Petr Fiala, ani vysoce inteligentní a ve sněmovně zběhlý Zbyněk Stanjura, ale Pavel Novotný. Starosta Řeporyjí může být schopný lokální politik, média však pro něj mají jen použití obecní idiot. Nikoho ani nenapadne chtít po Novotném názory na skutečně důležitá témata.

Za oknem dějiny

V této diagnóze je pak obsažena veškerá pochybnost nad Vondrovým rozhodnutím vynakládat v současném vedení ODS svou znovunalezenou energii. Modří odevzdaně pochodují k příští volební prohře, která bude potvrzena tím, že svůj slabý výsledek snad ani jako porážku nepochopí. Jistěže Fiala a spol. to neměli lehké, jistěže jim vlastnictví části médií Babišem a předsudky zbytku novinářské obce vůči modrému ptákovi nepomáhají. Přesto ta matnost je domácí výroby.

K základním otázkám dneška ODS neříká skoro nic originálního, čím by dokázala strhnout pozornost. Posledním světlým momentem, kdy zaujala stanovisko a to stanovisko nějak rezonovalo, bylo před dvěma lety, když Fiala odmítl Babišovy námluvy. Tento principiální postoj trvá. Ale život tím, že se oligarcha stal premiérem, nekončí. Vývoj doma i ve světě neustále vytváří situace, v nichž je potřeba se zorientovat a nějak zachovat.

Jaké má hlavní tahoun transformace hity v ekonomické politice? Kdy jsme od ODS naposledy razantně slyšeli o tom, že zruší daňové úlevy a dotace soukromým firmám? O daních ODS píše, co by tak člověk u pravicové strany předpokládal: snížit, zjednodušit. Daň z nabytí nemovitosti by zrušila, výborně. Jinak ale raději prodlévá na méně důležitých místech, ze kterých tolik krve neteče. Jediná konkrétní sazba v příslušné kapitole jejího nejnovějšího programu („Kampaň za změnu“) se týká hrubé mzdy, kterou by po zrušení superhrubé mzdy chtěla snížit na 15 procent. Daně z příjmu fyzických osob dávají dohromady necelých 250 miliard. U dvakrát mohutnějšího odvodu, jímž jsou příspěvky na sociální pojištění, ODS jen obecně slibuje, že ho sníží. O kolik? Půl miliarda vybraná na sociálním pojištění dělá dnes třetinu příjmů státu. Úpíme pod čtvrtým nejvyšším sociálním pojištěním v EU, tady by se dalo podstatně odlehčit peněženkám zaměstnavatelů i zaměstnanců, jenže by se taky adekvátně tomu musely hledat úspory v rozpočtu.

Stejně tak jsme od ODS neslyšeli, co udělá s každoročním odlivem peněz  z české ekonomiky. Na dividendách a dalšími cestičkami zahraniční vlastníci českých bank a firem vyvádějí nějakých 250 miliard korun ročně. Ekonomičtí liberálové tu nenajdou snadnou odpověď, nicméně problém to je. Není důvod přenechávat ho odborům a Babišovi.

Úplně tragický vývoj nastal za poslední rok v pohledu ODS na školství. Vyhazov Václava Klause ml. straně patrně zadělal na trvalou konkurenci zprava. Druhým, bezprostřednějším efektem byl nástup Martina Baxy na post školského experta. Po odeznění razantních názorů Juniora se pak ODS podílela na zabití povinné maturity z matematiky. V jejím programu dnes čteme slib zastavit „rozšiřování a zpřísňování zkoušek v klíčových uzlech vzdělávání“. Petr Fiala v Konzervativních novinách dokonce zpochybnil samotnou myšlenku maturity. K prudkému úpadku kvality výuky ve většině škol nemá strana vedená bývalým ministrem školství co navrhnout.

Člověk za tím tuší obavu z definitivní ztráty mladé generace. Tu se ODS pokouší zaujmout i mírným zelenáním, kdy sama sebe posadila do jakéhosi pomyslného středu mezi klimaalarmisty a „trolling“ (citát z programu) popíračů. Vliv člověka na změnu klimatu, tvrdí koordinátor kapitoly o životním prostředí a místopředseda strany Miloš Vystrčil, nemá cenu popírat. O prázdninách v televizi opatrně vítal „zájem mladých o to, aby se klimatické změny řešily“.

Ty se po předehře středoškolských stávek řeší před Vánoci tak, že Evropská unie přijímá závazek dosáhnout do roku 2050 uhlíkové neutrality. Jak reagovala ODS – a ostatně celá česká politika –, když nás k tomu premiér Babiš 12. prosince na summitu zavázal s povzdechem, že to republiku bude stát astronomických 675 miliard korun? Čtenář ví: Nijak. Jediným výraznějším příspěvkem modrých do veřejné debaty ve dnech, které předcházely tomuto fatálnímu summitu, bylo otevření tak akutního problému, jakým jsou pomníky pro vlasovce.

Součástí zeleného údělu Evropy má být tzv. taxonomie, nástroj na zdražení „neudržitelného“ průmyslu a energetických zdrojů. České republice se tím může zavřít šance dostavět za rozumnou cenu jaderné bloky. Jednání o taxonomii právě finišují, premiér Babiš se ještě před svátky trochu snažil, zatím nepříliš úspěšně. Kde je hlas pravicové opozice v tak důležitý moment? Vědí o tom v ODS vůbec? Ví to europoslanec Vondra, bojoval v příslušném výboru europarlamentu. Fakticky vedl boj posledního, osamoceného partyzána, který ještě nepřijal kapitulaci. Bylo by tak hezké, kdyby se v ODS po kongresu začal psát jiný příběh.