KOMENTÁŘ Jiřího Peňáse

Na Moravě je stejně všechno lepší

KOMENTÁŘ Jiřího Peňáse
Na Moravě je stejně všechno lepší

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Necelé dva týdny po přízraku z nebes, který se snesl na jižní Moravu, je chvíle napsat, že na Moravě je přesto všechno lepší. A to navzdory tornádům. Moravané to vědí, těm se to nemusí psát, ale možná, že stojí za to dát najevo, že se to uznává i v Praze.

Morava, zvláště právě ta jižní, je totiž zajímavější a pestrobarevnější část této země. Pro Čecha, především teda Pražáka, je tím, čím je pro Francouze Korsika nebo pro Rusa Krym. Pro Američana Florida nebo rovnou Havaj. Jsme sice občansky ve vlasti, ale zvyky, mravy a zvuk řeči jsou přece jen jiné. Lepší, sytější, originálnější. Je to náš Jih, takže když na Slovácku nebo u Hodonína v létě svítí slunce, tak se s přimhouřenýma očima zdá, že jste třeba v Provenci.

Nedá se bohužel říci, že by obyvatelstvo chodilo v krojích, ale přece jen se obléká jaksi spořádaněji a s ohledem na své okolí. Pivo tam není tak dominantní jako jinde v ČR, protože se může o konzum dělit s vínem a slivovicí. Lidé tam jsou proto lyričtější a temperamentnější. Jazyk, který místní občané používají, je čistší, vyznačuje se zpěvnou modulací a jeví se méně pokažený televizí. Je to taková lepší, archaičtější forma češtiny, která naznačuje, jak mohla vypadat, kdyby Jungmann nebyl od Berouna.

Povrchním pohledem se zdá, že Morava byla vždycky oproti Čechám trochu opožděná ve vývoji. Ve skutečnosti měli na Moravě svůj stát dřív než nějací Češi, ba i ta etnika okolo. Křesťanství, což je základ civilizace a dobrých mravů, tam přinesli bratři ze Soluně a na rozdíl od Čech se tam bez problémů ujalo, takže ho nepotřebovali za pár století reformovat Husem, natož husity. Přirozeně splynulo s mentalitou, která je vlídná, mírná a dobrosrdečná. Jsou zprávy, že to v poslední době trochu klesá, ale já tomu nevěřím a spolu s Františkem Sušilem a Jiří Kuběnou věřím, že Morava věřit nepřestane, dědictví otců zachové nám Pane.

Na Moravě může dosud naše oko se zalíbením popatřit na bodré Hanáky, lid velké silné postavy, stravující se knedlíky, buchtami, husím a vepřovým masem. Nebo na divoké Kopaničáře, kteří byli díky své divokosti, jež připomíná až indiány, považováni ze nejhezčí lidi na Moravě, jejichž sluncem do rudohněda opálené obličeje ladí se svalnatým tělem. Nebo na Valachy, kteří jsou štíhlého vzrůstu, hrdého držení těla a jejichž chůze je klidná a mužná a obličej oválných rysů hovoří poctivostí a věrností. Anebo na Horáky, jak se nazývá lid obývající Českomoravskou vysočinu od Štítů až k Dačicím a kteří se vyznačují houževnatostí ve snášení každé nepřízně osudu.

Nutno připomenout, že kdysi patřilo k Moravě i etnikum německé, takže třeba o Němcích od Kravař ve Slezsku se kdysi psalo, že „mravnost a duchovní povaha jejich je mnohem vzdělanější a zdvořilejší než oněch hornatých obyvatelů slovanských“. Což možná neplatí pro Němce od Znojma, který je prý „citlivý, otevřený, ale zároveň prudký, prchlivý, ba i obhroublý“. Na rozdíl od Němce od Jeseníků, tedy z pravých Sudet, jenž je jako ty kopce „chladný, ale který s neúnavnou pilností průmyslu se věnuje, pracovitostí a dychtěním po výdělku se vyznamenává, neboť sudetský Němec tak snadno nepustí, čeho sobě umíní“.

Největší obdiv však vždy sklízeli moravští Slováci. Ne snad svou postavou, která je obvykle středního vzrůstu, byť silné stavby kostí, nýbrž tím, že mají krásné lidové písně, jež zpívají při práci a na poli, tu v naříkajících měkkých akordech, tu v rychlých a ostrých tónech.

Jak už bylo řečeno, Morava byla vždycky oproti Čechám trochu opožděná ve vývoji. Ale vzhledem k tomu, že většina dobrých a pěkných věcí už stejně byla, tak je to jednoznačně výhoda. Na Moravě to vědí, tady to už nějakým lidem taky dochází.

 

7. července 2021