Poprvé od roku 1997 dostává Česká republika varování, že se hospodaření státu dostává na šikmou plochu. Ratingová agentura Fitch zhoršila výhled ratingu země ze stabilního na negativní. Výrazně to zvyšuje riziko, že v době už tak dost těžké se nejen státu, ale i firmám zvýší cena, za kterou jsou si v zahraničí schopné půjčit peníze.

Nebylo to velké překvapení. Jen otázka času, kdy něco takového přijde. Toho, že jedeme po šikmé ploše, si zahraniční pozorovatelé a investoři všímají už delší dobu a zařizují se podle toho. Už loni předtím, než se v Evropě naplno rozjela energetická krize, jsme patřili k zemím, kterým se nejrychleji ze všech zvedaly úroky z desetiletých státních dluhopisů. To je výrazné varování, že něco není v pořádku. Investoři si všímali, že jsme sice stále zemí s jedním z nejnižších státních dluhů v celé Evropské unii. Jenže tempo, kterým se za poslední dva roky od začátku covidové pandemie v březnu 2020 dluh zvyšoval, bylo naopak jedno z vůbec nejrychlejších. A trend je zpravidla tím, co rozhoduje.

Rozhazování státu pod rouškou covidové pandemie, které rozjel Andrej Babiš a rozházel na věci s covidem nesouvisející 900 miliard korun, je hlavním důvodem, proč je u nás zdražování se 13 procenty růstu cen za poslední rok jedno z nejrychlejších v celé EU. Na globální trendy se nelze vymlouvat. Ty zasahují všechny země. My máme ale inflaci třikrát vyšší než Francouzi, pětkrát vyšší než Švýcaři a o polovinu vyšší než Němci. Jsme na tom hůř než všechny další země střední Evropy, které přitom dlouhodobě mívají výrazně nestabilnější ceny. Od Slovenska přes Polsko po Maďarsko.

Analytici z Fitch si všímají, že na globální trendy se to opravdu svést nedá. Jsou přesvědčeni, že jsme do současné doby opravdu špatně připraveni a můžeme v ní mít problémy. Obávají se očekávaného snížení hospodářského růstu, velmi silných inflačních tlaků a velké závislosti na dovozu ropy a plynu z Ruska. To jsou všechno rysy nestabilní ekonomiky do těžké doby. Všechna tři rizika jsou skutečně vysoká a v poslední době je přiživuje i nejistota kolem toho, koho Miloš Zeman jmenuje do vedení České národní banky.

Česká národní banka v prognóze z 6. května varuje, že ceny už v létě vyletí až o 15 procent. Zároveň přiznává, že inflaci už teď nebrzdí sazbami tak rychle, jak by bylo třeba. Na svém posledním měnovém zasedání v současné sestavě s odcházejícím guvernérem Jiřím Rusnokem zvedla sazby z 5 na 5,75 procenta. To, co by se za klidných stabilních cen považovalo za velký skok, bylo v té chvíli málo. Banka sama přiznala, že jde cestou pomalejšího tlumení zdražování. Jinak by už v té chvíli podle svých vnitřních analýz měla sazby zvednout o 6 procent. Pokud má inflaci udržet na uzdě, bude podle svých propočtů muset do poloviny roku zvednout sazby nad 8 procent. Jinak se v ekonomice naplno rozjedou očekávání vysoké inflace. Přesně to, před čím varuje agentura Fitch. Inflační očekávání neznamenají nic menšího než to, že se lidé a firmy prostě na inflaci adaptují. Lidé si řeknou o vyšší plat. A protože máme v této chvíli velmi nízkou nezaměstnanost, firmy budou tlačeny k tomu, aby jim přidaly. Zvýšení platů ale okamžitě přenesou do dalšího zvýšení cen zboží a služeb svým zákazníkům. To je ta nebezpečná inflační spirála, kde se přidávání a zdražování neustále střídá a šroubuje ceny vzhůru. Zastaví ho jen to, že už si někdo přidat a zdražit nebude moci dovolit. Firmy proto, že zákazníci už jim nebudou ochotni nebo schopni vyšší ceny platit a omezí utrácení.

Tím se dostáváme do nebezpečného stavu stagflace, kdy stoupají ceny a zároveň stagnuje ekonomika. Ministerstvo financí očekává, že růst ekonomiky letos dosáhne jen 1,2 procenta.

Jenže zvyšování sazeb je samo o sobě dvousečná zbraň, s níž se musí nakládat opatrně. Zvýšení úroků znamená zdražení úvěrů firmám a hypoték domácnostem. Proto se z toho tradičně stává velké politikum, jestli je v danou chvíli důležitější srazit inflaci a ohrozit přitom hospodářský růst, nebo se smířit s tím, že se nějakou dobu prostě bude rychleji zdražovat. Česká národní banka má rozhodování jednodušší než třeba americký Fed, který musí balancovat mezi oběma cíli. Zákon jí jako cíl ukládá cenovou stabilitu. Tu se jí v této chvíli držet nedaří. Inflaci na úrovni 13 procent by málokdo označil za stabilní ceny.

V této složité době je před Milošem Zemanem jmenování tří nových členů bankovní rady včetně guvernéra. A prezident se podle dostupných informací rozhodl, že jmenuje jen toho, kdo nepodpoří další růst úroků. Proto Pražský hrad 7. května vypustil testovací balonek, že by se novým guvernérem měl stát dosavadní člen bankovní rady Aleš Michl. Bývalý ekonomický poradce Andreje Babiše je dlouhodobým odpůrcem zvyšování úroků. Tvrdí, že inflace je dovozená ze zahraničí, proto se nedá krotit zvyšováním sazeb, kterými se jen zbytečně ohrožuje vzestup ekonomiky. Michl dosud patřil spolu s Oldřichem Dědkem k menšině, která konzistentně a dlouhodobě hlasuje proti zvyšování sazeb.

Zpráva o Michlově jmenování vyděsila finanční trhy. Koruna za se půl dne propadla z 24,58 na 25,04 za euro. Jenže nejde jen o to, jestli se Aleš Michl skutečně stane guvernérem. Ve hře jsou i jména dalších tří nových nebo staronových členů bankovní rady. Pokud Miloš Zeman vybere ekonomy, kteří mají na sazby stejný názor jako on nebo Aleš Michl, zcela se mění strategie centrální banky. Z většiny pro zvyšování sazeb v poměru 4 : 3 se může stát až michlovská většina 5 : 2. Kdyby se prezident rozhodl, že nejmenuje na druhý mandát dosavadní centrální bankéře Tomáše Nidetzkého a Vojtěcha Bendu, ale pošle do rady odpůrce vyšších úroků, může michlovský názor banku zcela ovládnout. Dá se čekat, že investoři i ratingové agentury pak budou mít z prudkého zdražování v Česku ještě výrazně větší strach, než jaký nyní projevila agentura Fitch.