Po loňském ročníku, který se výjimečně uskutečnil na konci srpna, se filmové Vary přesouvají zpátky do tradičního termínu. Od znovuzrození festivalu na začátku devadesátých let minulého století zaplavují na samém začátku prvního prázdninového měsíce jindy podřimující západočeské lázeňské město davy filmových fanoušků lačnících po své každoroční dávce artové kinematografie. Byť jen pokus „vměstnat se do bot“ dosavadního autora této rubriky, jak zní půvabné rčení z anglosaského světa, je nemožný, jelikož následující dvacítka titulů vybraná z více než sto třiceti celovečerních hraných a dokumentárních snímků vychází tak říkajíc „zevnitř“ samotné akce. Dramaturgický tým festivalu, který mám tu čest a dlouhodobé potěšení vést, strávil od loňského podzimu dlouhé hodiny trvajícími disputacemi nad stovkami titulů, hnán snahou poskytnout festivalovým divákům kinematografické zážitky, které je snad nenechají lhostejnými.

Karel Och