„V Doněcku jsem viděl ženu, která prodávala kravská kopyta.“ Mohla by tak začínat nějaká sovětská verze Ginsbergova Kvílení, ale začíná tak jedna z reportáží Ryszarda Kapuścińského z konce Sovětského svazu. Ta žena je prodávala, protože na kopytech bylo trochu tuku, takže se z nich dala uvařit polévka. O kousek dál líčí noc na nádraží v kterémsi velkém ukrajinské městě. Lidé, schoulení na svých rancích ve zkaženém, ale alespoň teplém vzduchu odporné čekárny, čekají nekonečně na svůj spoj. Vtom jedna žena vyskočí a začne volat: „Zloději! zloději!“ Přišla o tašku. Nikdo se ani nepohne. Žena se za chvíli rezignovaně posadí a zhrouceně vzdychne: „Žyť strašno.“

To není klišé o Sovětském svazu, tak si tu zemi ještě pamatuje ten, kdo do ní dejme tomu před třiceti lety nahlédl. Kapuściński (1932–2007) napsal, že snad jen lidé, pro které byl stalinismus a brežněvismus součástí životní zkušenosti, mohli postřehnout a pochopit hloubku a mimořádnost změn, které nastaly v SSSR v letech 1985–1991. Právě z tohoto období pochází většina jeho „sovětských“ reportáží, jež vyšly začátkem 90. let a znovu vycházejí v českém překladu. Ty zlomové roky zůstávají v paměti současníků jako zázračný čas, kdy se ztrouchnivělé „impérium“ hroutí vlastní bezmocností a slabostí, přičemž všichni pozorovatelé se radují a zároveň trnou, co z toho může povstat. Teď už víme, že impérium, byť zmenšené, se jen tak nevzdalo a v nové, rekonstruované podobě se o svůj díl světovlády hlásí dál. Něco je v něm však nejspíš přece jen jiné, většina jeho obyvatel by asi už neřekla jen „Žyť strašno“ a kopyta na polévku se už asi také běžně neprodávají. Hodně se toho změnilo, aby imperiální podstata mohla žít dál.

Ale tehdy se impérium opravdu rozpadalo. Ryszard Kapuściński byl velmi dobře disponovaný pro pozorování toho procesu. Polák narozený v Pinsku, dnes běloruském, tehdy městě ležícím na východě Polska, zažil v sedmi letech obsazení Sovětskou armádou. Otec se štěstím unikl Katyni, on se s matkou koncem války vracel do „nového“ Polska přes Sibiř. Z tohoto prvního setkání se Sovětským svazem pocházejí vzpomínky, které představují první část knihy. Když se pak v Sovětském svazu ocitl v 60. letech znovu, měl za sebou cesty do Afriky a Asie. Ukázkou, jak se v rámci možností asi mohlo o SSSR psát kriticky i v relativně svobodnějších polských poměrech, jsou črty z exotických částí SSSR, kam to dobrodružného Poláka táhlo víc než do srdce impéria. Reportáže z Kavkazu a Střední Asie jsou zajímavé kulturologicky, ne náhodou si jejich autor všiml, že ve středoasijských republikách islám nebyl žádnou minulostí, a naznačil, že bude do věci mluvit stále silněji – a to nejen na „svém“ území. 

Základ knihy ale tvoří reportážní eseje ze začátku 90. let. Kapuściński projel rozpadající se impérium křížem a krážem a všude našel rozklad, zaostalost, nevýkonnost a chudobu. Bystrému Polákovi neušlo, že toto nejsou jen obětí, ale i sami strůjci. Své životy obětují ideji impéria, jehož síla a moc jim je přednější než vlastní existence. Jsou to otroci, kteří jsou ochotni zůstat v otroctví, pokud pán bude mocný a bude se před ním třást svět. Babku ve frontě na chleba rozhořčuje, že by impérium mělo přijít o Kurilské ostrovy, hromadu zamořeného kamení. Gorbačovova perestrojka, která právě dodělává, byla pokusem impérium udržet alespoň v trochu provozuschopném stavu, což se nemohlo podařit. Následovalo zhroucení a erupce svobody, se kterou si většina občanů SSSR nevěděla rady. Demokraté jen mluvili a mluvili a za chvíli jich měli všichni plné zuby, píše polský pozorovatel a v roce 1991 se snaží předpovědět, co bude dál. Dezintegrace bude ještě pokračovat, ale po letech přechodu (Jelcinova éra) povstane nový ruský nacionalismus a Rusové budou chtít zachovat velký a silný stát. Hospodářsky se povznese, neboť se zbaví nesmyslné marxistické ideologie, ale nikdy se nestane „normální“ západní zemí. Bude to znovu silné Rusko, avšak barbarství, hrubosti a lhostejnosti k člověku, které tak nesnášeli lidé jako Turgeněv nebo Čechov, se jen tak nezbaví. Neboť bez nich by impérium nebylo.

Ryszard Kapuściński: Impérium. Přeložil Dušen Provazník. Vydalo nakladatelství Absynt, 2018. 330 stran.