Podle některých náznaků z posledních dní i strůjci české karantény vidí, jak těžký nástroj vzali do ruky a že s ním napáchali i podstatné škody. Zajímavý je v tomto ohledu rozhovor s náměstkem Romanem Prymulou, který v neděli 5. dubna zveřejnila DVTV. Prymula je výslovně tázán, jestli zvolená opatření nebyla až moc přísná, a neodpovídá: Ne, v žádném případě, co vás nemá. Prymulovi slouží ke cti, že když mění názor, přizná to. Teď nově se kloní k tomu, že plošnou karanténu nelze dlouho udržet, že tzv. chytrá karanténa není všelék, takže z nezbytí směřujeme k jistému promoření populace virem.

Souběžně ve vládě podle dostupných informací získává váhu frakce těch, kdo by od plošné karantény rádi nějak odešli, zatímco hardlinery vede ministr vnitra Jan Hamáček. Předseda vlády Andrej Babiš patří k rozvolňovačům. V rozhovoru pro Právo ze 4. dubna konstatoval, že vývoj infekce v České republice je lepší, než předpokládali. Dalo by se namítnout, že nejdůležitější ukazatel, totiž podíl pozitivně testovaných na celkovém čísle testovaných, osciluje kolem šesti procent, nebo dokonce bývá pod nimi, už od 22. března, tedy přes dva týdny. Už týden před tímto Babišovým výrokem se udála ta důležitá a radostná skutečnost, že ani skokové zvýšení testů s oněmi plus minus šesti procenty nic neudělalo.

Krizovému štábu a vládě muselo tedy už dva týdny být jasné, že žádné exponenciální šíření infekce republikou se nekoná. Zdravotnické statistiky i názor premiéra se mezi odchodem tohoto čísla do  tiskárny a jeho příchodem do obchodů ještě mohou vyvíjet. Nicméně na konci prvního týdne dubna lze docela bezpečně konstatovat, že vláda, nebo aspoň její rozhodující část, by nás z karantény ráda vyvedla, což bohužel nebude tak snadné, jako byl vstup do ní.

Zápas vlády s nákazou se těšil a těší mohutné podpoře veřejnosti. Pod tím by snadno mohlo zapadnout, jak důležitou roli v tom, že se vůbec začalo o změně kurzu uvažovat, sehrála opozice, nepolitická i politická. Ta druhá se po kritice na úrovni komunální satiry ke konci března konečně vzchopila. Klíčový tu byl výstup předsedy ODS Petra Fialy, který odmítl dát vládě bianko šek, když avizovala prodloužení nouzového stavu o měsíc. Argument, že sněmovna se může scházet i častěji a podle situace hlasovat o návrzích vlády třeba po 14 dnech nebo po týdnu, se chytil, stal se z něj konsenzus české politiky. Dokonce i Babiš ve zmíněném interview krčí rameny, že s tím vlastně nemá problém. A tady nešlo jen o rychlé nákupy zdravotních pomůcek, premiér výslovně přiznává, že nouzový stav žádali hlavně proto, aby mohli prodloužit omezení pohybu, což je jeden z nejbolestivějších a nejpochybnějších zákazů. Do naší redakční pošty chodí konkrétní příběhy, které jeden jako druhý ilustrují přepjatost tohoto zákazu, směšnost dogmatického vynucování roušek některými policisty a podobně.

Ještě názorněji se vzdor a protest vyplatily v otázce státních hranic. Náměstek Prymula, který po dva týdny strašil veřejnost hermetickým uzavřením hranic na měsíce až roky, najednou na DVTV připouští, že za hranice by se mohlo začít jezdit, a to brzy. Dokonce zahraničí dělí na země, které zvládají nákazu koronaviru stejně dobře jako my, a na ty problematičtější. Ale i do nich by cesta byla možná, jen by se cestovatel po návratu musel podrobit 14denní karanténě. Co vedlo k této vítané změně názoru? Jestlipak to náhodou nebyly protesty, od opozičních poslanců přes občanské aktivisty (manželé Záhumenských aj.) až po některé právníky: varování, že držet občany v republice je protiústavní?

Závěr, k němuž komentář směřuje, by za normálních časů byl úplně triviální: oponentura, kritická analýza vládní politiky má smysl v podstatě vždycky, i během epidemie. Není ale možná tak úplně banální v těchto nenormálních týdnech, kdy většina respondentů pochválí vládu za konkrétní kurz a pak jí hned bude vděčná za jeho změnu, kdy státní policie jen tak posílá drony nad lesy a louky jako výstrahu shlukujícím se turistům a kdy si městská policie stěžuje, že má přetížené linky udáními občanů na neposlušné spoluobčany.