Emmanuel Macron byl zvolen nejnižším procentem francouzských voličů od roku 1969 – 38,1. Marine Le Penová se mu přiblížila víc než minule. To nebránilo generování oslavných komentářů, v nichž se Macronovo upachtěné vítězství proměnilo v bezmála historický triumf. „Porážka Marine Le Penové je důkazem, že populismus lze porazit, přestože bojuje bez rukavic a bez pravidel,“ napsal třeba Vít Rakušan. „To by mělo být velkým poučením a zdrojem naděje i pro nás.“ V podobném duchu mluvila většina unijních politiků a komentátorů. Opakoval se tak rok 2017, kdy Angela Merkelová sklízela takřka hysterické ovace za to, že dovedla svou stranu k jejímu dosud nejhoršímu výsledku.

Jako by Macron či Merkelová čelili nějakému vpádu nájezdníků. Nečelili, jen je opouštějí jejich spoluobčané, kteří chodili do stejných škol a žijí ve stejné zemi jako ostatní. Ani to, pokud jsme si všimli, nebyl nějaký boj bez rukavic a bez pravidel, někteří komentátoři připouštěli, že program Le Penové není nijak radikální.

Ale je otázka, jakým poučením a zdrojem naděje to může být pro nás. Největší podporu, 71 procent, dostal Macron od lidí nad 70 let. Jako Babiš.

Člověk, který by minulý víkend namátkou projížděl český Twitter, by získal dojem, že bylo odhaleno, že strany koalice Spolu používají „trollí farmu“, takovou, jako je ta Prigožinova v Petrohradě. Ve skutečnosti jen Jakub Zelenka zveřejnil identitu tvůrců tří populárních anonymních účtů, z nichž jeden je poradcem předsedkyně Poslanecké sněmovny, druhý má úvazek na Úřadu vlády, ale až od letošního ledna, a třetí je členem ODS. Popularitu si získali ne proto, že by je někdo nadaný nadpřirozenými schopnostmi řídil, ani proto, že by zveřejňovali nějaké exkluzivní informace, ale protože jsou docela vtipní. Nejsou o nic tendenčnější než řada jiných lidí na sociálních sítích včetně třeba Zelenky, protože taková je dnes politika. Měli by, pokud mají příjmy z našich daní, svou anonymitu ukončit? Asi ano, ale obáváme se, že kdo si od toho slibuje změnu poměrů, bude zklamán.

Zelenka aspoň do svého textu v zájmu rovnováhy přibalil i nějaké anonymní příznivce ANO. Když reportérka Washington Post Taylor Lorenzová minulý týden zveřejnila, kdo provozuje úspěšný twitterový účet Libs of TikTok, nebylo pochyb o tom, že jde o výpad v rámci ideologického boje. Jako autority vysvětlující, proč je Libs of TikTok nebezpečný, citovala hlavně experta z organizace Media Matters for America, což je velmi stranická organizace. A čím si ten účet vysloužil pozornost? Repostuje ta nejšílenější videa progresivistů, beze změn a s minimálním komentářem. Což může být vtipné nebo nudné, ale pokud jde třeba o učitele hlásající, že děti je třeba sexualizovat od školky anebo že pedofilie je nepřiměřeně tabuizovaná, stává se z toho věc veřejného zájmu.

Velmi tendenční je i člověk, který Lorenzové pomohl odhalit ženu provozující Libs of TikTok na základě digitálních stop. Jmenuje se Travis Brown a zřejmě je kontroverzní postavou i v progresivních kruzích, neboť se specializuje na osobní vendety. Nedávno zveřejnil graf mapující blízkost různých „hate speech“ osobností, kde najdeme vedle zřejmě skutečně extrémních osob celou plejádu jmen, která znají čtenáři Echa nejen z textů tohoto autora. Bari Weissová, Scott Alexander z blogu Slate Star Codex, Wesley Yang, Antonio García Martínez, feministka Christina Sommersová, matematik a spolupracovník Petera Thiela Eric Weinstein, řada investorů a výzkumníků ze Silicon Valley jako Paul Graham nebo Balaji Srinivasan.

Pro nás je ale zajímavé, že Brown je financován německou vládou. Jeho softwarový nástroj Hatespeech tracker je financován organizací Prototype Fund, která má většinu peněz od německého ministerstva školství a vědy.

Je to zajímavý příspěvek k dějinám tzv. woke epidemie. O té se sice v Evropě říká, že je to import z amerických univerzit, jenže kořeny těch teorií jsou zase nemyslitelné bez německých intelektuálů, kteří před válkou uprchli do Ameriky a pokračovali tam v práci frankfurtské školy. Takže taková půjčka za oplátku.