VZPOMÍNKA NA MALÍŘE PAVLA BRÁZDU

Smrt pět minut před koncem světa

VZPOMÍNKA NA MALÍŘE PAVLA BRÁZDU
Smrt pět minut před koncem světa

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Třetí adventní neděli zemřel v jednadevadesáti letech malíř Pavel Brázda. Ještě na jaře otevíral v českokrumlovském Egon Schielle Art Centru společnou výstavu s životní souputnicí Věrou Novákovou.

Brázda stál celá desetiletí mimo jakékoli oficiální struktury, věrný jen sám sobě a své umělecké jistotě. Kvůli třídnímu původu (otec byl významný brněnský advokát, z matčiny strany patřil do rodiny bratří Čapků) byl po únoru 1948 vyhozen z uměleckých škol a další životní osudy pak už šly klasickou cestou solitéra s typickou zálibou nekonformního umělce v kotelnách. Brázda to přijímal s aristokratickou samozřejmostí, se smířením, že jsou-li poměry takové, není důvod, aby se jeho dílo veřejně ukazovalo, takže o něm s výjimkou kroužku kolem samizdatové Revolver Revue před rokem 1989 nevěděl téměř nikdo.

On nepotřeboval veřejnou prezentaci a ti, kdo tvořili a dávali dohromady „hlavní proud“, zase nepotřebovali, respektive nechtěli, jeho. S výjimkou několika poloutajených a polosoukromých výstav se jeho obrazy poprvé objevily až na skupinové výstavě „mladých“ umělců v tehdy dezolátní Vinohradské tržnici na jaře 1989. To už totalita skomírala.

Teprve devadesátá léta přinesla Brázdovi a jeho umění satisfakci, čtyřicet let od vzniku prvních významných obrazů. Na jednom z nich, nazvaném Pět minut před koncem světa, zachytil formou „šibeničního superdada“ úzkostnou perspektivu lidstva „na úsvitu atomového věku“. Tato a další díla jsou příbuzná s tím nejcennějším a nejaktuálnějším, co v té době v české kultuře vzniklo, s literárními díly Hrabala, Bondyho a Koláře. Navázal v nich na civilizační témata městské periferie a technické úzkosti, která objevila Skupina 42, přijal po svém možnosti, jež nabízí surrealismus, později využil možností – především technických –, jež přinesl pop-art a jeho lidovější bratr komiks.

Z díla Pavla Brázdy - Foto: P. Brázda

Brázda však především po svém, se zvláštním humorem a melancholií, zobrazoval existenciální situaci člověka ve věku politických procesů, továrních kolosů a totalitní mašinerie. V centru jeho zájmu vždy stál člověk jako obnažený tvor, plný sebeklamu a přetvářky, a zároveň tvor vypuštěný do světa, který sice sám vytvořil, avšak je v něm vždy cizincem. 

23. prosince 2017