Třetí adventní neděli zemřel v jednadevadesáti letech malíř Pavel Brázda. Ještě na jaře otevíral v českokrumlovském Egon Schielle Art Centru společnou výstavu s životní souputnicí Věrou Novákovou.

Brázda stál celá desetiletí mimo jakékoli oficiální struktury, věrný jen sám sobě a své umělecké jistotě. Kvůli třídnímu původu (otec byl významný brněnský advokát, z matčiny strany patřil do rodiny bratří Čapků) byl po únoru 1948 vyhozen z uměleckých škol a další životní osudy pak už šly klasickou cestou solitéra s typickou zálibou nekonformního umělce v kotelnách. Brázda to přijímal s aristokratickou samozřejmostí, se smířením, že jsou-li poměry takové, není důvod, aby se jeho dílo veřejně ukazovalo, takže o něm s výjimkou kroužku kolem samizdatové Revolver Revue před rokem 1989 nevěděl téměř nikdo.

On nepotřeboval veřejnou prezentaci a ti, kdo tvořili a dávali dohromady „hlavní proud“, zase nepotřebovali, respektive nechtěli, jeho. S výjimkou několika poloutajených a polosoukromých výstav se jeho obrazy poprvé objevily až na skupinové výstavě „mladých“ umělců v tehdy dezolátní Vinohradské tržnici na jaře 1989. To už totalita skomírala.

Teprve devadesátá léta přinesla Brázdovi a jeho umění satisfakci, čtyřicet let od vzniku prvních významných obrazů. Na jednom z nich, nazvaném Pět minut před koncem světa, zachytil formou „šibeničního superdada“ úzkostnou perspektivu lidstva „na úsvitu atomového věku“. Tato a další díla jsou příbuzná s tím nejcennějším a nejaktuálnějším, co v té době v české kultuře vzniklo, s literárními díly Hrabala, Bondyho a Koláře. Navázal v nich na civilizační témata městské periferie a technické úzkosti, která objevila Skupina 42, přijal po svém možnosti, jež nabízí surrealismus, později využil možností – především technických –, jež přinesl pop-art a jeho lidovější bratr komiks.

Brázda však především po svém, se zvláštním humorem a melancholií, zobrazoval existenciální situaci člověka ve věku politických procesů, továrních kolosů a totalitní mašinerie. V centru jeho zájmu vždy stál člověk jako obnažený tvor, plný sebeklamu a přetvářky, a zároveň tvor vypuštěný do světa, který sice sám vytvořil, avšak je v něm vždy cizincem.