Kontroverzní věci se nejlépe prosazují v tichosti. Mimo veřejnou pozornost. Vytažení na světlo už samo o sobě zvyšuje šanci, že se ta věc podaří zarazit. Zvýšenou pozornost je teď potřeba věnovat tomu, že se stát chystá rozdělovat státní záruky za úvěry přes program Covid Plus. Hlásit se do něj mohou velké firmy nad pět set zaměstnanců. Stát bude ručit za úvěry od pěti milionů do dvou miliard korun. Záruka dosahuje osmdesáti procent úvěru, zbývající pětinu rizika nesou komerční banky. O spoustě velkých firem, které si na státem garantované, tudíž velmi levné úvěry sáhnou, se nikdy nedozvíme. Příjemci garancí na tom nebudou mít zájem.

Vláda karanténou vypnula většinu ekonomiky. Zasažena je téměř každá firma. Přímo nebo zprostředkovaně. Když budou lidé méně utrácet, poklesnou zakázky. To je bez váhání dopad koronavirového vypnutí. O státní garance tak může žádat skoro každý. Včetně Agrofertu premiéra Andreje Babiše, toho času zaparkovaného ve svěřenském fondu ovládaném Babišovou ženou a právníky. Garance jsou pod bankovním tajemstvím, takže jména příjemců se zveřejňovat nebudou. Projde spousta firem, které by jistě vyvolaly divočejší veřejnou reakci než vládní lavírování kolem garancí pro leteckou společnost Smartwings.

Ta má tu smůlu, že doprava se do podpory Covid Plus jako velmi rizikový obor nedostala. SW tak musí jít a tlačit na přímo. Také to dělají lobbistickou silou, v byznysu často nevídanou. Podpora letecké společnosti, která rozhodně není strategickou firmou, zaměstnává hned několik ekonomických ministrů Babišovy vlády, kteří by svou energii měli věnovat něčemu úplně jinému. Především plánu, jak pomoci restartu koronavirovou krizí tvrdě zasažené ekonomiky.

Se SW ten restart nestojí ani nepadá. Kdyby tato společnost, která měla vážné problémy už před koronavirovým vypnutím létání mimo jiné kvůli tomu, že musela nechat na zemi letadla Boeing Max, zkrachovala, českou ekonomiku ani létání z Prahy to nijak neohrozí. SW sice tvoří zhruba třicet procent provozu pražského letiště, jejich linky by si ale velmi rychle a rádi vzali konkurenti. Ryanair už se hlásí. A hlavně by po případném krachu nějaký investor převzal i SW dluhů zbavené. Velké americké aerolinky American Airlines nebo United Airlines žádaly o ochranu před věřiteli (což je v Americe fakticky bankrot) už několikrát. A stále létají. Není žádný strategický zájem státu SW pomáhat.

Je tady ale vysoký zájem politický. Majitelem SW, pod které se dostala i tradiční flotila někdejšího národního dopravce Českých aerolinií, je firma Unimex miliardáře Jiřího Šimáněho. Blízkého přítele a podporovatele Andreje Babiše. Necelou polovinu pak v SW drží čínská státní firma Citic. Jejím viceprezidentem pro Evropu je Jaroslav Tvrdík. Blízký muž a čínská spojka prezidenta Miloše Zemana. SW jsou strategické politicky.

Citic jako státní čínská firma by přitom mohl celou částku zhruba 2,5 miliardy korun, která SW chybí, nalít ze svého. Proč má český stát garantovat úvěr firmě, kterou skoro z poloviny vlastní čínská státní firma? Na to nikdo z Babišových ministrů neodpovídá.

Smartwings se přesně podle očekávání začaly ohánět, kolika miliardami eur pomohly svým leteckým firmám Lufthansa a Air France Němci a Francouzi. Našli se ekonomové, kteří na to vytáhli argument, že to jsou na rozdíl od low cost Smartwing, zaměřených na charterové dovolenkové lety, „národní dopravci“. To je dnes na otevřeném evropském trhu, kde si každý může létat, kde chce, kategorie, která dávno nemá žádný smysl.

Ale marketingově to na lidi funguje. Takže Babišův expert na politický marketing Marek Prchal nejspíš poradil ministru Karlu Havlíčkovi, aby podporu SW podmínil tím, že se přejmenují na ČSA. To už je přece ten národní dopravce. Strategický šampion. Miloš Zeman tleská. Vypustíme fake news o strategické pomoci národnímu šampionovi. A zaručíme se skoro miliardou za úvěry firmy z poloviny vlastněné čínským státem. Zvláštní výklad slova strategický.