Ve Spojených státech budou kongresové volby. Jelikož spadají doprostřed prezidentského funkčního období, přezdívá se jim midterms. Volí se celá Sněmovna reprezentantů, dále 35 (třetina) senátorů, 39 guvernérů, parlamenty na úrovni států a mnoho dalších politiků. Jejich výsledek může zásadně ovlivnit administrativu Joea Bidena, který doposavad vládl za pomoci nakloněného Kongresu. Jaká jsou hlavní témata voleb a jaké mohou mít dopady, rozebral Peter Rough z think-tanku Hudson Institute. V minulosti Rough působil i v Bílém domě George Bushe mladšího a pracoval pro vedení Republikánské strany. O americké politice má perfektní přehled.

Co pozoruji dění v USA, všeobecné očekávání je, že republikáni získají většinu ve Sněmovně reprezentantů, ale Senát je zatím na ostří nože. Souhlasíte s tím?

To je konvenční názor a je nejspíš správný. Zatím se volby neustále vyvíjejí. Nejdřív, na začátku léta, to byli republikáni, kteří měli velkou setrvačnost. Jde o první midterms nového prezidenta. Historicky, s výjimkou roku 2002 a možná dalších jednoho nebo dvou let, na která jsem zapomněl, se strana prezidenta u moci s prvními midterms potýká. V roce 2002 George W. Bush získal křesla v Kongresu navíc, ale to bylo umělé prostředí vytvořené 11. zářím, kde jeho následné lídrovství bylo považováno za skvělé. Ale jinak je to velmi těžké. Prezident Biden padal v průzkumech, byl takzvaně pod vodou čili jeho míra neoblíbenosti převyšovala míru oblíbenosti. Takže se očekávalo, že republikáni si povedou dobře. Na konci léta však setrvačnost byla na straně demokratů. Nyní si však myslím, že ji republikáni získali zpět, a vypadá to, že v listopadu zažijí dobrou volební noc.

Jaká jsou hlavní volební témata? Je to hlavně ekonomika a s ní spojená inflace?

Myslím, že výhoda republikánů se dá aspoň částečně vysvětlit jejich výběrem volebních témat. Demokraté kandidují na základě témat, která se pozvolna vytrácejí z paměti a mysli voličů. Zdůrazňují hlavně rozhodnutí Nejvyššího soudu ohledně potratů, ale s každým dnem se to vzdaluje. Vytahují hodně Donalda Trumpa a nepokoje z 6. ledna. To se ale také neustále vzdaluje v čase, není to sice dávná vzpomínka, ale neovlivňuje to každodenní život lidí. Republikáni naopak zdůrazňují témata, jako je kriminalita, inflace a stav ekonomiky. Všechna tato témata jsou neustále ve zprávách a ovlivňují myšlení voličů.

Zdá se, že do některých soubojů strany nenasadily svoje nejlepší lidi. V Georgii se republikánský kandidát na senátora Herschel Walker prezentuje jako sociální konzervativec, ale prasklo na něj, že má několik nemanželských dětí, a je podezření, že některé ženy poslal na potrat. V Pensylvánii zase demokratický kandidát do Senátu John Fetterman je relativně krátce po mrtvici a evidentně se ještě plně nezotavil. Může kvalita kandidátů ovlivnit jednotlivé střety?

Jsou strukturální faktory, které ovlivňují volby. Pak jsou tu samozřejmě jednotliví kandidáti, ze kterých si voliči vybírají. Myslím si, že jeden z problémů, který republikáni mají, a je to problém, který zdůrazňuje například lídr republikánů v Senátu Mitch McConnell, je ten, že dělají nevynucené chyby, které je pak stojí klíčové senátní zápasy. Jsem si jist, že to platí i v případě sněmovny. Nyní to není jiné. Někteří kandidáti jsou lepší než jiní, někteří mají lepší výchozí pozici, někteří vedou lepší kampaň. Otázka je, jak se to všechno odrazí ve volební den. Například není jasné, jak dopadnou senátní volby v Georgii. To samé v Pensylvánii. Herschel Walker měl nyní vlnu negativních zpráv, které musel překonat, ale má také jistou autentickou kvalitu, která je pro některé voliče atraktivní. A je to rok republikánů a Georgie je lehce republikánský stát. Co se týče Pensylvánie, tak John Fetterman se v debatě opravdu trápil. Je jasné, že dopady mrtvice a jakékoli zdravotní problémy, kterými si prochází, pro něj budou ve volební den problém. Jeho protikandidát Dr. Oz působil kompetentně, takže uvidíme.

Nakolik je ve volbách silný faktor Donald Trump? Zmiňoval jste, že demokraté chtějí kandidovat proti němu. On sám stále ovlivňuje dění u republikánů?

Trumpismus je tak silný fenomén, že politické zásady, světonázor, který dal do pohybu, stále hrají roli. Sám Trump má neuvěřitelnou schopnost na sebe poutat pozornost. Má však dva velké problémy. Zaprvé není v žádném úřadě, a politika vzniká ve Washingtonu. Tam se odehrávají politické debaty, sestavují rozpočty, je tam Bílý dům a Kongres. Je těžké se opakovaně vnutit do národní politické debaty z jižní Floridy. Zadruhé byl utlumen na sociálních sítích, takže jeho přirozený kanál, který tak dobře ovládal, tu pro něj není k dispozici. Stejně stále má tu neuvěřitelnou schopnost dostat se do zpráv. Během primárek kandidáti chtěli jeho podporu, aby jim to vylepšilo čísla, dostalo lidi k urnám, přetlačilo přes vítěznou pásku. Hodně se tedy o Trumpovi mluvilo. Nyní v hlavních volbách si nejsem jist, nakolik se o něm mluví, když jsou tu témata, na která se soustřeďují republikáni, to je zmíněná inflace, kriminalita nebo dopady covidových regulací. Pro mnoho voličů je to první příležitost, kdy se k nim mohou vyjádřit. Nicméně republikáni nyní nemají žádného pevného lídra. Lídrem strany je většinou prezident. Když prezidenta nemáte, musíte vládnout z Kapitolu, nebo v opozici chystáte nominační proces. Otázka za milion dolarů je, jestli Donald Trump bude kandidovat a kdo bude proti němu. To vše je rozhodující faktor v tom, jestli Trump bude „lídrem“ strany i do budoucna. Nemyslím si ale, že pokud bude kandidovat, tak to bude korunovace. Bude mít protikandidáty a bude to zdravý, agresivní, tvrdý a dlouhý proces primárek, takový, jaký by v demokracii měl být.

Nejzmiňovanější možný Trumpův protikandidát na republikánskou nominaci je guvernér Floridy Ron DeSantis. Ten momentálně bojuje o znovuzvolení do úřadu. Mohou midterms nějak ovlivnit jeho šance?

V minulosti potenciální prezidentští kandidáti vždy chtěli v posledních volbách před těmi prezidentskými vyhrát o hodně, protože to může zapůsobit jako katapult. Takže George W. Bush byl v roce 1998 znovuzvolen guvernérem Texasu s masivní většinou. To zmobilizovalo jeho setrvačnost do primárek. Hillary Clintonová chtěla v senátních volbách v roce 2006 zamáznout své protivníky, což se jí podařilo a nastartovalo do primárek v roce 2008. Takže DeSantis chce nejen vyhrát, ale vyhrát v klíčových okrscích, aby mohl ukázat, jakou koalici může postavit, pokud bude kandidovat na prezidenta. Bude pro něj důležité ukázat, že může vzít model z Floridy a použít ho na národní úrovni.

Co prezident Joe Biden? Je on tématem voleb? Pomáhá své straně, nebo je spíš přítěží?

Zcela určitě je nyní přítěží pro demokraty. Má slabé preference. I když na jednotlivých kandidátech samozřejmě záleží, nejvíc efektivní demokratické kandidáty stahuje dolů národní politické prostředí, za které přímo může současný prezident, lídr Demokratické strany. Takže je přítěží, stejně jako byl přítěží minulý rok pro Terryho McAuliffea během guvernérských voleb ve Virginii nebo pro guvernéra Murphyho v New Jersey.

Již jste to sice zmínil, ale nemohl byste rozvést dopady rozhodnutí Roe vs. Wade, kdy Nejvyšší soud zrušil ústavní právo na potrat? Demokraté doufali, že je to nakopne, ale příliš velkým tématem to podle všeho není.

Ano. Ale velmi to zapůsobilo, co se týče fundraisingu. Jeden z republikánských stratégů mi řekl, že když padl rozsudek, republikáni to považovali za vítězství, ale demokraté za začátek války. Takže republikáni byli nadšeni. Pokud úplně neusínali na vavřínech, tak minimálně si užívali tento úspěch po dekádách boje proti Roe vs. Wade. Naopak demokraté to považovali za začátek politického střetu a podařilo se jim díky tomu vybrat obrovské množství peněz. Takže jako téma to trochu vyprchalo. Rozhodně to nemá stejnou relevanci jako ve dnech a týdnech po samotném rozhodnutí. Nicméně peníze, které díky tomu demokraté vybrali, nyní hrají důležitou roli. Sypou je do reklamy v posledních dnech kampaně.

A co ostatní otázky kulturních válek? Jsou důležité tento rok? Například uzávěry škol byly minulý rok velkým tématem.

Ano, to hrálo velkou roli v guvernérských volbách minulý rok. Otázka je, nakolik si to voliči uchovali v paměti. Někteří opravdu chytří republikánští stratégové věří, že vzhledem k tomu, že to je poprvé, kdy se k tomu voliči mohou vyjádřit, tak dají najevo svůj odpor k povinným rouškám a uzávěrám škol, což by hodně pomohlo republikánům a poškodilo demokraty. Ale je těžké říct, jak se to celé vyvine. Momentálně vidím asi deset senátních soubojů, které mohou dopadnout jakkoli. Normálně se očekává, že nerozhodnutí voliči se přikloní ke straně mimo vládu, což jsou nyní republikáni, ale cokoli je možné. Může to být divoká volební noc. Někdo jako třeba Patty Murrayová z Washingtonu, takže ze státu, kde Biden porazil Trumpa na hlavu, může prohrát s velmi impresivní republikánskou vyzývatelkou. Naopak v Iowě, která za Trumpa zčervenala a stala se víc konzervativně-populistická, dlouholetý senátor Chuck Grassley může prohrát. Ann Selzerová, jedna z nejlepších průzkumnic veřejného mínění v Americe, tvrdí, že Grassley vede jen tři o procentní body nad demokratickým vyzývatelem. Možná je to jen nějaký záblesk a Grassley si dojde pro vítězství a Patty Murrayová také. Nebo se může stát, že v modrém státě prohraje demokrat a v červeném státě republikán. To by byla volební noc jako na horské dráze. Takže opravdu nevíme, jak to dopadne, ale analytici se spíš přiklánějí k teorii, že republikáni zažijí dobrou noc i v Senátu.

Pokud republikáni vyhrají, jak se změní americká politika vůči válce na Ukrajině? Lídr republikánů ve sněmovně Kevin McCarthy vydal prohlášení, že již nebude podporovat žádné „bianko šeky“ Ukrajině, pokud vyhrají. Na druhou stranu šéf senátních republikánů Mitch McConnell tvrdí, že politika vůči Rusku a Ukrajině se nezmění.

A ještě progresivisté z Demokratické strany vydali dopis, který mezitím pod tlakem stáhli, jímž vyzvali Bidenovu administrativu k nějaké mírové iniciativě. Myslím, že politika vůči Ukrajině zůstane stejná, protože to víceméně spadá do pravomocí prezidenta podle druhého článku americké ústavy, aspoň tak, jak je chápán v moderní době. Takže politiku vůči Ukrajině bude řídit Biden. A mnoho demokratů i republikánů ve sněmovně i Senátu podporuje robustní ukrajinskou politiku, takže docela pevná americká podpora Ukrajincům proti Rusům bude pokračovat. Jeden z důvodů je ten, že průzkumy ukazují, že mezi samotnými voliči je velká podpora pro Ukrajinu a velké znechucení Putinem a ruskou intervencí. Takže nejspíš víc republikánů bude proti velkým balíčkům pomoci, ale nakonec i tak projdou. Ze strany voličů žádný velký tlak na jejich ukončení nebude. Osobně bych rád viděl, a bylo by to užitečné pro republikány i demokraty, aby prezident pravidelně vystupoval na veřejnosti na téma důležitosti Ukrajiny a proč je tak důležité ji podporovat ve válce. Když se podíváte zpět do časů George W. Bushe, tak ať už si o válkách v Afghánistánu a Iráku myslíte cokoli, víte, že se za ně pravidelně zasazoval. Myslím, že zvlášť v zahraniční politice je velmi důležité, aby to prezident dělal, protože v zahraniční politice je politické vedení esenciální.

Nakolik progresivisté uvnitř Demokratické strany posílí po volbách? Nyní jsme viděli, že v otázce Ukrajiny byli rychle odkázáni do patřičných mezí.

Myslím, že posílí, stejně tak jako posílí některé populistické elementy v Republikánské straně. Srdce Demokratické strany je nyní mnohem progresivnější. Tam je většina aktivistů a organizátorů, i když zbytek země ne. Takže nejspíš o něco posílí. Co se týče onoho dopisu, tak opravdu to rychle složili pod tlakem. Ale zapůsobilo i McCarthyho vyjádření. Jakmile ho uviděli, začali tvrdit, že nechtějí mít nic společného s tím, co říká McCarthy. Ale přitom je to to, co si o válce na Ukrajině myslí. Z tohoto hlediska je to užitečný dokument.

Evropa nyní hladoví po plynu. Nicméně se nezdá, že by Amerika, potenciálně energetická supervelmoc, plně využívala svůj potenciál pomoci. Biden například omezil nové frakovací vrty, zrušil plánovaný ropovod z Kanady a podobně.

Demokraté jsou velmi skeptičtí, co se týče fosilních paliv, jejich základna je velmi proti fosilním palivům. Takže Biden velmi váhá, co se týče uvolnění americké výroby energie do té míry, že by USA mohly přijet zachránit Evropu.

Takže důvody jsou čistě ideologické?

Snad až teologické, klaní se oltáři. V národněbezpečnostní strategii je slovo existenciální použito pouze v souvislosti s klimatickou změnou. Klimatická nouze je prý existenciální. Takže velmi váhají, co se týče nějaké rovnováhy mezi národní bezpečností a environmentálními obavami, rozhodně víc, než by člověk čekal vzhledem k energetické nouzi v Evropě. Je to také důvod, proč příliš agresivně netlačí na Evropany, aby se odřízli dodávek z Ruska, Američané za ně nechtějí zaskočit, kvůli domácím politickým důvodům týkajícím se klimatických aktivistů. Budu raději, když budou pokračovat dodávky z Ruska, případně od Saúdů, protože to nepřekročí červené linie, které by překročily nové vrty a trubky v samotných USA.

Může to republikánský Kongres nějak změnit?

Rozhodně kvůli tomu bude na Bidena tlačit.

A co otázka Číny? Panují velké rozdíly mezi republikány a demokraty?

Ohledně čínského nebezpečí vládne mezistranický konsenzus. Bidenův tým pokračuje ohledně Číny tam, kde Trumpova administrativa skončila. Je to oblast kontinuity, předpokládám, že bude pokračovat. Američané, především republikáni, vnímají Rusko jako velkou hrozbu a vyzývatele, ale Čínu jako existenciální nebezpečí pro světový řád. Důvod, proč se nyní soustřeďujeme spíše na Rusko než na Čínu, je ten, že Rusové se opravdu rozhodli zaútočit. Takže je tu horká válka, se kterou si musíme poradit. Čína zatím operaci proti Tchaj-wanu nespustila.

Mluvili jsme o progresivistech. V Republikánské straně jsou jejich protějškem národní konzervativci (NatCon), kteří prosazují větší zapojení státu do kulturních válek i ekonomiky, často jsou to sociální konzervativci, v zahraniční politice spíš izolacionisté. Jak jejich osud ovlivní nynější midterms?

Nevím, těžko říct. Jsou noví a intelektuálně zajímaví, takže se jim dostává hodně pozornosti. V minulosti jsme v Republikánské straně měli konsenzus, který by se dal nazvat republikanismem obchodní komory, aspoň v nedávné minulosti. Myslím, že nyní se některé historické konzervativní kmeny vracejí do republikánské koalice. Na rozdíl například od roku 2003, kdy opravdu převládala jedna frakce Republikánské strany, nyní se z partaje stala opravdová koalice. Republikáni obchodní komory už nemohou ignorovat NatCony. Oni mají hodně energie a je důležité pro republikány, aby různé součásti jejich koalice mezi sebou spolupracovaly. Máte tam vyznavače volného obchodu, pak příslušníky nové dělnické třídy, kteří jsou vůči volnému obchodu skeptičtí. Všichni jsou součástí koalice, jelikož nyní jsou republikáni v opozici a je lehké vymezit se proti straně u vlády. Až se dostanou k moci a budou muset rozhodovat, bude těžší tuto koalici udržet. Ale musíme počkat na volební noc, abychom věděli, jak dopadnou. Například J. D. Vance z Ohia, který se považuje za národního konzervativce, je velmi výmluvný a talentovaný. Pokud vyhraje, určitě nezapadne v Senátu. Často o něm uslyšíme. Takže záleží na tom, kdo budou jejich představitelé, kde vyhrají a jak vyhrají. Také záleží na tom, jestli se národní konzervativci udrží jako soudržná skupina, mezi nimi také existují různé proudy.

V poslední době se také hodně mluví o tom, že republikánům se daří získávat menšiny, zvlášť Hispánce.

Ve volbách v roce 2020 se republikánům vedlo mezi Hispánci lépe, než se očekávalo, a prezident Trump si vedl mezi nimi lépe, než to kohokoli mohlo napadnout. Nyní v průzkumech vidíme, že podpora pro republikány mezi Hispánci jenom roste. Pokud to bude pokračovat, tak úvaha demokratů, že menšiny budou navždy volit je, se ukáže jako mylná. A já si myslím, že mylná je. Neexistuje žádný fyzikální zákon, který by říkal, že tyto skupiny budou volit demokraty. Z dějin víme, že menšinové skupiny, například jsme to viděli na imigračních vlnách z Evropy, jak se integrují do Ameriky, začnou projevovat hodně rozmanitosti ve svém hlasování. V tom případě bude pro demokraty velmi těžké, aby jako progresivní kosmopolitní strana získali většinu. Prostě tu není dostatek lidí, které zajímá progresivní politika ve stylu slonovinové věže. Koalice dělnické třídy a tradičních republikánských voličů je neporazitelná síla, uvidíme, jestli vydrží. Opravdovou slabinou republikánů je, že stále pokulhávají mezi černošskými voliči, na což by se strana Abrahama Lincolna měla zaměřit. Pokud se jim v tom podaří i maličko zlepšit, bude to velký problém pro demokraty.

Pokud opravdu dojde na republikánské tsunami, bude muset Biden výrazně změnit svoji politiku, podobně jako to udělal Bill Clinton? Ten se přece po drtivé prohře v midtermech v roce 1994 posunul výrazně do středu.

Ano. Myslím, že Biden by vládl úplně jinak, kdyby prohrál senátní volby v Georgii v roce 2020. Díky tomu však získal Senát rozdělený 50 na 50, s tím, že viceprezidentka Kamala Harrisová má rozhodující hlas. Zároveň má malou většinu ve sněmovně. Takže si myslel, že bude moci prosadit revoluční progresivní agendu ve stylu Lyndona B. Johnsona nebo Franklina D. Roosevelta. Problém je, že LBJ a FDR měli obří většiny, jaké on nemá, takže nemohl prosadit velké legislativní balíčky. Například balíček známý jako Build Back Better musel být radikálně seškrtán. Pokud republikáni budou ovládat sněmovnu, a zvlášť pokud ovládnou i Senát, bude donucen posunout se do středu.