Blíží se systém otevřených hospod a služeb jen pro vybrané?

Děláte státu užitečné idioty

Blíží se systém otevřených hospod a služeb jen pro vybrané?
Děláte státu užitečné idioty

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Přestože očkování starších lidí a chroniků proti koronaviru postupuje vpřed, návrat k fungujícím obchodům a restauracím zatím pořád nevidět. Za tohoto stavu Hospodářská komora spolu s Ústavem zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) a vládním zmocněncem Vladimírem Dzurillou vyvíjí jakýsi covid pas pro vnitrostátní potřebu. Jeho nositelem by se stal člověk, který buď dostal vakcínu, nebo prodělal nákazu koronavirem, nebo má platný negativní test. S nahraným kódem typicky v jeho smartphonu ho pak pustí do restaurace nebo na stadion. Ačkoli dosud neznáme technické detaily, je tu obava, že si tímto dobře myšleným krokem zavádíme do republiky systém sociálních kreditů odzkoušený komunistickou Čínou.

V Salonu Týdeníku Echo celý projekt vysvětluje místopředseda Hospodářské komory Zdeněk Zajíček, dílčí kritiku dodává Jan Vobořil z organizace Iuridicum Remedium, která bojuje proti neúměrnému sbírání osobních dat v digitálním světě, a fundamentální kritiku právnička a spolupracovnice Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.


Pane Zajíčku, jak se ta věc bude jmenovat a jak bude fungovat?

Zajíček: V Hospodářské komoře tomu pracovně říkáme Bezpečná provozovna. U nás to chtěly připravit některé asociace sdružené v komoře, hlavně ty, které zastupují restaurace, hotely, fitness centra, tedy obory zavřené s drobnými přestávkami po celý rok. Chtějí tím deklarovat, že jsou připravené přijmout zákazníky v bezpečném režimu. Z druhé strany chystá stát – společně ÚZIS a Národní agentura pro komunikační a informační technologie NAKIT vedená panem Dzurillou –, že by garantoval vydávání covid kódů, což je opět pracovní pojmenování. Byly by to QR kódy a byly by vystavovány na základě toho, že jste absolvoval test na nepřítomnost viru, nebo máte potvrzení o očkování, případně potvrzení o protilátkách po prodělané nemoci. Všechna tato potvrzení mají samozřejmě nějakou časovou platnost, nejsou neomezená, bohužel se asi nedá říct, že kdo byl jednou naočkován, už se do konce života nenakazí. U testů, ať PCR, nebo antigenních, by platnost byla v řádu dní. Ovšem tyto parametry my za Hospodářskou komoru neovlivníme, časovou platnost musí stanovit stát. Potvrzení, které je předpokladem pro zisk QR kódu, by měl vydat ÚZIS. Stát by taky měl držitelům potvrzení umožnit ukládat si ho v mobilech nebo třeba vytisknout, nebo umožnit jeho stažení z Portálu občana. My, Hospodářská komora, vytváříme infrastrukturu, která bude schopná tento QR kód načíst a jednoduše hlásit červená-zelená tím, že zjistí, jestli je vaše potvrzení platné. Aplikace, které jsou schopny QR kódy ať už vytvářet, nebo načítat, jsou na trhu. Po nějakých úpravách to tedy můžeme zprovoznit.

Kdy by se to mohlo spustit?

Zajíček: Co víme z jednání se státem, oni budou schopni to dovyvinout a sladit se standardy EU do konce dubna. My taky. Pak se ještě budou řešit právní a zdravotnické náležitosti. Může se dokonce stát, což by mi bylo extrémně líto, že byť bude celá věc technologicky připravená, stát nakonec to rozhodnutí neudělá. A rozhodne se, že například fitka v dohledné době neotevře. My ale chceme být pro každý případ připraveni a spustit to pak v podstatě okamžitě.

A kdo přišel s tou iniciativou? Chystal se k tomu stát bez ohledu na komoru?

Zajíček: Stát už předtím pracoval na covid pasu a vydávání QR kódu. Taky je v tom dnes dost daleko. Ovšem stát počítal jen s tím, že bude vydávat potvrzení zamčené do toho QR kódu. S nabídkou propojit jejich systém se soukromými provozovnami přišla Hospodářská komora. Mimochodem, my nepočítáme s tím, že bychom v rámci Bezpečné provozovny jakoukoli informaci uchovávali. Nepotřebujeme vědět, jak se zákazník jmenuje. My chceme jen jistotu, že má platné potvrzení, pro nás je důležité jen to, jaká se u vchodu rozsvítí barva, jestli červená, nebo zelená.

Bude celý ten systém pro firmy dobrovolný, nebo když chtějí otevřít, budou na něj muset povinně najet?

Zajíček: Jestli povinnost bude, nevíme, o tom se teď jedná. My jsme za podnikatelský sektor připraveni mnoho z podmínek dávaných státem – od nošení plexi štítu až po QR kódy – přijmout a vyzvat poskytovatele služeb, aby skrze Bezpečnou provozovnu deklarovali, že oni státní podmínky dodržují. Tím se ocitnou takříkajíc na mapě bezpečných provozoven. A člověk, který si chce zajít já nevím do fitka na Praze 1, aby věděl, že bezpečná fitness centra jsou tam tři, a z nich si on může vybrat. Za mě by to mohlo být i naprosto dobrovolné, bez zásahu státu, a přesto ta fitka budou chtít deklarovat, že podmínky dodržují, aby se k nim zákaznici nebáli chodit. Chtějí mezi sebou mít vztah důvěry.

Některá fitka to budou chtít deklarovat, některým to bude jedno. Tady by asi přišel ke slovu trh.

Zajíček: Přesně tak. Pak je to na zákazníkovi. Já každopádně nemůžu rozhodovat, jestli to fitness centrum, které vládou dané podmínky nedodržuje, bude smět být otevřené. O tom my nerozhodujeme.

Pane Vobořile, má ten projekt z vašeho pohledu nějaká úskalí?

Vobořil: Potenciálně je úskalí celá řada. Principiálně tu snahu nevidím jako problém, přijde mi pochopitelné, že se podnikatelský sektor snaží otevřít svoje služby. A líbí se mi, že jen nekřičí: Otevřete, otevřete, ale snaží se najít nějaký způsob, jak otevřít bezpečně. Nicméně jako problém vidím to, že se tu už zase začíná od technologického řešení. Lepší by bylo na začátku nastavit cíl a pravidla. Posloucháme tu výklad o mobilní aplikaci, jenže tím se zásadně opomíjí skupina lidí, kteří prostě chytré telefony nemají, kteří s nimi neumějí pracovat. Ta skupina je překvapivě docela velká. Podle Českého statistického úřadu má například v kategorii nad 75 let chytrý telefon devět procent lidí a z nich jen desetina, tedy z celé věkové skupiny necelé procento, používá na mobilu nějaké aplikace. O papírové variantě potvrzení jsem toho zatím příliš neslyšel.

Zajíček: My skutečně chceme, aby bylo možné i papírové potvrzení. Naše zařízení rozhodně QR kód vytištěný na papíře budou umět načíst.

Vobořil: Což kvituji, ale i kdyby se třeba dal stáhnout z nějakého vašeho nebo státního webu, tak opět stahovat potvrzení z internetu a tisknout někde na tiskárně může být pro řadu lidí problém. Zajímalo by mě, jestli jste to promýšleli. Protože i papírová alternativa musí být dostupná. A může nastat řada dalších problémů. Jsem rád, že pan Zajíček zmínil, že by zpracování osobních údajů provozovatelé služeb nedělali. Je ale potřeba řešit ochranu osobních údajů i na straně státu. Centrální databáze obsahující na jednom místě data lidí očkovaných, lidí otestovaných, lidí s protilátkami v tuto chvíli nejsou, ale už jejich vytvoření znamená riziko. Mohou být různým způsobem zneužity, využity k účelům, které teď ještě ani nedohlédneme. Pro statistické účely, pro trasování, nevím co všechno. Představivosti se meze nekladou. Já vím, že stát má tendenci, že když si zřídí jeden registr, dostanou státní činitelé spoustu dalších nápadů, k čemu všemu ten registr mohou dál použít. Otevřená zůstává i otázka bezpečnosti. Vy řeknete: Bezpečná provozovna. Ale my přece nevíme, jestli očkovaný člověk není dál přenašečem. Nebo jestli se po prodělané mutaci nenakazil jinou mutací. Nevznikne tu vinou té aplikace falešný dojem, že vstupujeme do bezpečné provozovny, která přitom bezpečná být vůbec nemusí?

Zajíček: Máte pravdu. To, že byl někdo očkován, ještě neznamená, že nemůže být přenašeč. Jenže tady vy i já narážíme na zdravotnická opatření vlády, která ani vy, ani já neovlivníme. V tomto projektu nejde o absolutní jistotu. Jde o potvrzení, že já jako provozovatel dělám všechno pro to, abys ty, zákazníku, ke mně mohl bez obav přijít. Upřímně řečeno tím chceme i povzbudit podnikatelskou veřejnost. Spousta lidí ve službách po tom dlouhém roce má pocit, že žádného zákazníka už nikdy neuvidí. Kdekdo by byl ochotný poskytnout svou službu zákazníkovi nechci říct zadarmo, ale za symbolickou cenu, jenom aby ho potkal. Jim prostě schází kontakt s lidmi. My jim musíme dát nějakou naději, i za cenu, že s výběrem aplikace nebudeme čekat, až stát vyřeší ochranu osobních údajů nebo stanoví režim opatření.

Paní Candiglioto, vás by uklidnilo, kdyby bylo snadno dostupné potvrzení na papíře a kdyby byla ošetřena ochrana osobních údajů?

Candigliota: Tak mně hlavně vadí, že tu vzniká nová povinnost. Že i když zpočátku by to bylo dobrovolné, v podstatě okamžitě vzniká praktický problém každému, kdo v systému není. Já když slyším slova jako bezpečná provozovna, důvěra, bezpečí, tak se nemůžu ubránit srovnání s čínským systémem sociálního kreditu. Ten používá podobné výrazivo: obchodní a společenská upřímnost, důvěryhodnost, poctivost. Jestli máme nazývat bezpečnou provozovnou hospodu, kde sedí lidé se zhuntovanými, ale proočkovanými těly, a nepustíme do ní lidi, kteří skutečně dbají o své zdraví a dlouhodobě posilují svou imunitu, tak co to je? Přístup, jaký budou lidé mít ke službám, bude také určovat jejich postavení ve společnosti. Lidé budou rozsortováni jen proto, že odmítli podstoupit nějaký podivný test nebo že nemají vakcínu, jejíž účinnost při přenosu viru na jiné osoby je víc než pochybná. Omlouvám se za ta slova, ale Hospodářská komora tu plní roli užitečných idiotů. Hospodářská komora kolaboruje se státem, vytváří tu podmínky pro budoucí diskriminaci občanů. A přitom se nabízela úplně jiná cesta. Zastat se podnikatelů a od začátku bojovat proti tomu, aby taková nepřiměřená opatření byla vůbec zavedena. Kde jste byli, když zavedli tu diskriminaci malých obchodníků oproti supermarketům? Podávali jste na stát žaloby za zjevně nepřiměřené nebo diskriminační opatření proti podnikatelům? Já jsem se podílela na ústavní a velmi úspěšné stížnosti senátorů proti omezování malých podnikatelů. Od vás jsem nic takového nezaznamenala.

Pane Zajíčku, jste užitečný idiot?

Zajíček: Není to poprvé, kdy jsem někomu za užitečného idiota. Občas prosazuji věci na první pohled šílené, které se s odstupem času už tak šílené nejeví. To označení snesu, ale považuji ho za příkré a nespravedlivé. Jde mi o ujištění, které někdo může druhému dát. Ujištění, že v podniku, kam si chci zajít na pivo, nesedí nikdo, kdo se na rozdíl od ostatních nechrání, kdo se chová rizikově. Pokud existuje technologie, která mi umožní, že toho druhého mohu ujistit o mém chování, tak nevidím důvod, proč bychom ji nemohli využít. A není pravda, že Hospodářská komora nebyla slyšet. Patříme k hlasitým kritikům postupu státu. Náš viceprezident Tomáš Prouza, který je zároveň prezidentem Svazu obchodu a cestovního ruchu, se dost silně vyjadřuje k té skutečně nepřiměřené nerovnosti v zacházení s velkými řetězci a malými prodejci. Mně taky nedává žádnou logiku, aby malé krámy na rozdíl od supermarketů byly zavřené. Zároveň bojujeme za kompenzace.

Candigliota: Ještě k té ochotě poskytovat státu osobní informace a jestli to nese rizika. Mohu posloužit svým příkladem. Já jsem covid prodělala v září a zajistila jsem si, aby o tom stát informace neměl. Úmyslně. Protože já státu nedůvěřuji a nepřeji si, aby mě kontroloval, aby věděl, jakou mám diagnózu. Co je státu do toho? Nepřeji si, aby mě někdo trasoval, slídil v mém soukromí. A já teď vinou vaší aplikace mám někomu zpětně dokládat, že jsem prodělala covid? To by se dalo všechno snadno vyřešit. Kdybych chtěla jít do restaurace a měla obavu z nákazy, tak tam nepůjdu. Pokud tu obavu nemám, tak tam půjdu. Tečka.

Pánové, co ten příměr s Čínou, který sem paní Candigliota vnesla? Není na něm něco?

Vobořil: Já bych asi nebyl tak příkrý, záleží na detailech, které zatím neslyšíme. Fakt je, že v Číně sociální kredity fungují na základě propojení soukromého sektoru se státním. Čínský systém vyhodnocuje aktuální stav kreditu daného člověka, na základě čehož jsou potom dovozovány jeho povinnosti a práva. Takže tak nepodobné to není. Nicméně věřím, že záměrem Hospodářské komory není vytvářet u nás nápodobu čínského sociálního kreditu. Já dokonce ani nevěřím, že by u nás nějaká funkční Bezpečná provozovna mohla vzniknout. Vyvinete aplikaci, ta vám ale stejně nedá informaci o tom, jestli nositel QR kódu je bezpečný, ani o tom, jestli žije z pohledu šíření covidu rizikový život. Já si myslím, že to je práce planá, nevěřím, že bude u nás uvedena v praxi.

Čili mnoho povyku pro nic?

Vobořil: Už jsme viděli vícero pokusů zavádět v České republice různé aplikace, kdy se začalo od vymýšlení technologického řešení a zapomnělo se, jaký vlastně problém chceme řešit, kdo je adresátem toho řešení a v jakém právním rámci se pohybujeme. Viděli jsme to na registraci k očkování pro lidi nad 80 let, kdy tvůrci nejdřív spustili technologii, aby pak zjistili, že lidé nad 80 let jednak často nemají mobil, neumějí s internetem, jednak mají jiný tvar rodného čísla, s nímž se nepočítalo. V tomto případě se možná vytvoří technologický tlak: Už máme aplikaci, tak to pojďme nějak právně dopatlat, abychom ji mohli spustit. Toho se obávám. A tiše doufám, že nakonec se ta aplikace nespustí. Nevěřím, že by epidemickou situaci v republice zlepšila. Spíš povede k tomu, že se nám zase roztočí počítadlo nakažených.

Pane Zajíčku, ta Čína… Nespouštíte teď skutečně něco, co už pak nebude snadné zastavit? Ze Západu, jmenovitě z Německa, člověk slyší výroky politiků, že pandemický režim by se mohl použít ještě k řešení té jejich klimatické krize.

Zajíček: My tu skutečně žádnou Čínu budovat nechceme. My se pouze v tuto chvíli neobejdeme bez potvrzení, které může z povahy věci dát jen stát.

Candigliota: Kladu pořád tu samou otázku. Proč by kdokoli, kdo chce po zvážení rizika jít na pivo, nemohl jít na pivo? Proč jenom někdo, kdo je ochoten se testovat, podstoupit nějaký pochybný diagnostický úkon, k němuž byl v podstatě donucen? Jsou lidé, kteří se donutit nedají. Stejně všichni víme, že tu funguje šedá ekonomika. Já například čerpám celou řadu služeb načerno, ale navenek se všichni tváříme, že tady podle předpisu chráníme veřejné zdraví. Nejsem ani zdaleka jediná. Vidím kolem sebe čerstvě ostříhané lidi, tak asi chodí do nějakého kadeřnictví. Lidi s rakovinou, kteří podstupují chemoterapii, se také často musejí vyvarovat sociálních kontaktů. Pokud se někdo cítí ohrožen a ještě není naočkovaný, tak ať se zdrží kontaktů. Ale to, co se tady místo toho děje, je naprostá změna paradigmatu ze svobody na nesvobodu, doplněná ohromným pokrytectvím.

Zajíček: Jasně, s lecčíms bych i souhlasil. Ale co řeknete majiteli fitness centra, kde se zákazníci s obavou o své zdraví nedomluví s kamarádem, který tu obavu nemá, a odnese to majitel, protože přijde o zákazníky? Není pak lepší, když ostatní klienti tomu svému nebojácnému kamarádovi řeknou, ať se nezlobí a zatím mezi ně nechodí, než aby to fitko zkrachovalo? Každopádně my, komora, to připravujeme jako dobrovolnou záležitost. A zatím jsem ani ze strany státu slovo povinnost v této souvislosti neslyšel. Komora bojuje za to, aby se toho co nejvíc otevřelo, aby se co nejdřív rozvolnilo, a to zřejmě teď půjde jen za nějakých podmínek. Dnes se otevírají školy a papírnictví, ale ani dnes ještě nikdo neví, jestli se za další dva týdny otevřou další obchody a služby. My bychom teď k tomu rádi přispěli tím, že řekneme: Za těchto podmínek se dá otevřít bezpečně. Ta aplikace pak může žít mezi zákazníky, třeba se z ní stanou věrnostní programy. A když přijde nedej bože další vlna nebo další pandemie, tak tu aplikaci jako když najdeme.

Vobořil: Ono ale i když to bude dobrovolné, tak zákon o ochraně spotřebitele zakazuje diskriminaci. Skutečně bude záležet na zvoleném řešení, aby vám z přístupu ke službám nevypadli lidé bez chytrých telefonů nebo lidé, kteří nebudou mít na to, aby si pořád platili testy, pokud třeba bude podmínkou PCR test. Pak tu podnikatelé skutečně mohou diskriminovat v přístupu ke svým službám, byť třeba nepřímo a byť by celý systém byl na dobrovolné bázi. Pokud je zatím ještě pořád ve stadiu zrodu, bylo by asi dobré mít ty věci při jednání se státem na paměti.

Zajíček: Souhlas.