Druhá migrační krize je tu. Již několik dní můžeme sledovat drastické záběry z polsko-běloruských hranic, kdy se velké davy migrantů, čítající až několik stovek osob, snaží překonat hraniční zátarasy. Zatímco z jedné strany je tlačí běloruští vojáci, z druhé jim brání polští pohraničníci. Nepochybně se jedná o dobře promyšlený útok běloruského diktátora Alexandra Lukašenka. Tomu se podařilo nalézt velmi úspěšnou zbraň proti současné západní Evropě. Soucit.

V hustých lesích protkaných bažinami u polské hranice se pohybují tisíce migrantů z Blízkého východu. Není těžké s jednotlivci soucítit. Nemají vybavení ani jídlo, v noci mrzne, z pohraničí jsou již hlášeni mrtví. Přesto je nanejvýš důležité, aby neprošli. Celá Evropská unie se totiž ocitla pod útokem. Lukašenko cynicky využívá lidi ve své mstě za sankce EU uvalené po zfalšovaných volbách a tvrdých zákrocích proti opozici. Je to uměle vyvolaná migrační krize s cílem destabilizovat EU.

Přestože vztahy mezi Polskem a zbytkem EU jsou v posledních měsících na ostří nože, Brusel současnou krizi nevyužil k dalšímu bití Polska. Naopak mu vyjadřuje podporu. „Je to brutální a hanebný hybridní útok na hranice Evropské unie. EU musí konat rozhodně a jednotně,“ například řekl předseda Evropské rady Charles Michel.

Kritika polské vlády tak zaznívá hlavně o neziskovek, aktivistů a novinářů. Není těžké pochopit proč. U polských hranic opravdu vzniká vážná humanitární katastrofa. Jejím hlavním viníkem je ale Lukašenko. Bělorusové se aktivně snaží vyvolat co nejdrastičtější záběry. Běloruská policie a armáda tam prý například brání migrantům dosažení legálních hraničních přechodů, kde by mohli požádat o azyl a tlačí je k překonávání hranice nelegálně. Lukašenko taktéž nechává převážet migranty podle potřeby, ve snaze překvapit slabá místa na hranici EU. Nově tak obnovil tlak na hranicích Litvy.

A i když jednotlivé případy jsou strašné, je potřeba si uvědomit, že se nejedná o žádné uprchlíky. Lukašenko si nechává za své služby platit. Podle eurokomisařky pro vnitřní věci Ylvy Johanssonové migranti platí 10 tisíc eur za transport do Běloruska. Což je docela drahá letenka i pro průměrného Evropana. Podle unijních pravidel azyl má být poskytnut v první zemi, kam uprchlík dorazí. Fakt, že téměř všichni migranti dávají najevo, že v Polsku nezůstanou, ukazuje, že se o žádné uprchlíky nejedná.

Polevení na polské hranici by znamenalo otevření cesty přes Bělorusko a další obří migrační vlnu. Z té předešlé se EU politicky nevzpamatovala dodnes. Pokud Polsko, Litva a další státy na vnější hranici EU vydrží, snad se rozkřikne, že tudy cesta do Evropy nevede, a proud ustane. Také hromadící se migranti mohou představovat problém pro samotného Lukašenka. Oficiální odhady mluví o tom, že v Bělorusku je 10 až 15 tisíc migrantů. Fotografie z Minsku ukazují ulice a obchodní centra plná lidí blízkovýchodního vzezření. Pokud tito lidé nebudou mít kam jít, je tu šance, že je Lukašenko odveze zase domů. Ani on nechce mít u sebe migranty. Další fáze nátlaku bude nejspíše přesměrování migrantů na Ukrajinu a odtamtud do Polska, na této části hranice zatím není plot, nebo přes Slovensko.

Polsko zatím nápor zvládá a není důvod, aby nevydrželo. Nesmí však povolit nervy. Pohled na mrznoucí lidi v Bělověžském pralese je strašlivý. Uzavření běloruské migrační cesty však nakonec pomůže i jim. Čím méně migrantů, tím méně mrtvých a trpících.