Smrt amerického finančníka, pedofila a přítele mocných Jeffreyho Epsteina v žádném případě není jen story pro bulvár. Při dnešní nedůvěře v instituce a elity je to rána, která může v americkém vědomí nabýt stejných rozměrů jako atentát na prezidenta Kennedyho.

Aféra Pizzagate byla snad prvním momentem, kdy se ukázalo, že té legrace s politikou na internetu je už trochu moc. Na podzim 2016 se na internetu rozšířila konspirační teorie, že jistá pizzerie ve Washingtonu je centrem zločinecké organizace, která dodává pedofilům děti k sexuálnímu zneužívání. Organizaci měli chránit zámožní a vlivní příslušníci elit a „deep state“ z řad jejích klientů, mezi nimi i manželé Clintonovi. Dne 4. prosince dorazil do pizzerie osmadvacetiletý venkovan ze Severní Karolíny s poloautomatickou puškou a začal střílet, odhodlán „osvobodit uvězněné děti“. Naštěstí nikoho nezabil.

Když koncem loňského roku vyšla v deníku Miami Herald investigativní reportáž, která přinesla další znepokojivá fakta o Epsteinově kauze, kdosi je okomentoval: Je to jako Pizzagate, až na to, že se to opravdu stalo.

Epstein byl bohatý finančník s čilým společenským životem, mezi jehož přátele patřili špičkoví právníci, televizní osobnosti, herci a herečky a další příslušníci společenské smetánky. A taky Bill Clinton a Donald Trump. O Epsteinovi se taky dlouho vědělo, že byl sexuální maniak s vášní pro nezletilé ženy. Nebyly to drby, byl za to už v roce 2008 odsouzen do vězení. S řadou občanskoprávních žalobkyň se vyrovnal mimosoudně. A teď v červenci byl zatčen a bylo mu sděleno obvinění z obchodování s lidmi za účelem sexu (viz Skandál, ze kterého Amerika nespí, Týdeník Echo č. 30/2019 – pozn. red.).

Postup justice v mnoha případech budil dojem, že je vůči němu velice mírná. Tak mírná, že po Epsteinově červencovém zatčení Alex Acosta, současný ministr vnitra a dříve federální žalobce, který řídil jeho první odsouzení, odstoupil z funkce. K tomu se přidává několik dalších okolností. Epstein možná nebyl miliardář, jak se o něm říkalo, ale i jeho doložitelný majetek přesahuje to, co je známo o jeho příjmech.

Podle jedné reportáže taky Acosta měl již dřív, při přípravě na své konfirmační slyšení v Senátu, uvést, že mu tehdy bylo řečeno „shora“, že Epstein patří k rozvědce a má ho nechat být. Při domovní prohlídce byl u Epsteina nalezen falešný rakouský pas z 80. let, zjevně používaný. Epstein měl kontakty i s obchodníky se zbraněmi, byl investorem v izraelské firmě z bezpečnostního sektoru a znal se s bývalým izraelským premiérem Ehudem Barakem.

A teď, několik dnů poté, co byla zveřejněna výpověď jeho další oběti, v níž padají jména dalších vlivných osobností, Epstein údajně spáchal sebevraždu poté, co se o ni před několika týdny již pokusil. V té samé newyorské věznici, v níž čekali na soud – a živí se ho dočkali – třeba mafián John Gotti nebo drogový boss El Chapo.

První přikázání při setkání s konspiračními teoriemi zní: nikdy nepodceňovat neschopnost státních orgánů. Ale i velmi racionální lidé si při komentování Epsteinovy smrti nechávají zadní vrátka. Protože šlo buď o nekompetentnost zcela kolosální – anebo o něco jiného.

Proč zrovna v této době vrhá kauza tak dlouhý stín? Co to znamená, že je to Pizzagate doopravdy? Epsteinova záliba už dlouho nebyla tajemstvím. Jak řekl v Epsteinově časopiseckém profilu v roce 2002 jeden jeho přítel: „Znám Jeffreyho patnáct let. Skvělý chlap. Je s ním velká legrace. Říká se o něm dokonce, že má krásné ženy tak rád jako já, a mnohé z nich jsou trochu mladší. Jisté je, že Jeffrey si rád užívá společenský život.“ Ten přítel se jmenuje Donald Trump.

Novinářka Vicky Wardová nedávno vzpomínala na to, jak v roce 2002 psala profil Epsteina pro časopis Vanity Fair. Podařilo se jí najít dvě sestry, které byly ochotny říci na jméno, že se na nich Epstein, ještě když byly nezletilé, dopustil sexuálního násilí. „Když se článek chystal k publikaci, Epstein navštívil v kanceláři tehdejšího šéfredaktora Vanity Fair Graydona Cartera a ty dvě ženy a jejich obvinění najednou z článku zmizely,“ píše Wardová. „,On je na mladé ženy citlivý,‘ řekl mi tehdy Carter na vysvětlenou. Prohodil taky, že z toho setkání vytěžil snímek Epsteina v plavkách. A dodal nějaké chabé výmluvy o tom, že ten článek ,bude silnější jako čistě byznysová story‘.“ A Wardová popisuje ještě další kontakty, skrz které na ni Epstein tlačil.

V roce 2005 se na místní policii v Palm Beach na Floridě obrátila žena s tím, že její čtrnáctileté nevlastní dceři dal Epstein tři sta dolarů za sexuální masáže. Policie zahájila vyšetřování, při němž se jí během třinácti měsíců podařilo získat asi čtyřicet výpovědí často nezletilých dívek o tom, jak je Epstein zneužíval a jakým způsobem a za čí pomoci je nacházel a získával. Místní státní žalobce se ovšem rozhodl obvinit Epsteina jen z jediného útoku, a to v kvalifikaci, jež by neměla za následek ani trest vězení, ani registraci viníka jako sexuálního delikventa. Prý z obav o kvalitu důkazů. Policisté s tím nebyli spokojeni, a tak se obrátili na FBI. Ta provedla vlastní šetření a dospěla k názoru, že kvalifikace místního státního žalobce byla nedostatečná. Federální státní zástupce, který převzal žalobu, navrhl Epsteinovým obhájcům: buď se přizná k trestnému činu v přísnější kvalifikaci, který bude mít za následek trest vězení, registraci jako sexuálního delikventa a restituci obětem, anebo proběhne soud.

Epstein shromáždil nejlepší tým obhájců, jaký lze za peníze koupit, jeho členy byli mimo jiné známý advokát Alan Dershowitz nebo bývalý zvláštní vyšetřovatel z doby prezidenta Clintona Kenneth Starr. Ti nejen obratně procedurálně manévrovali, ale taky se snažili zpochybnit nestrannost státních žalobců, přičemž pátrali i v soukromí jejich rodin a podobně. Epstein nakonec souhlasil s přiznáním k jednomu trestnému činu s trestem osmnáctiměsíčního vězení.

Acosta v dopise v roce 2011 obhajoval dosažený výsledek, přičemž poukazoval na nejistotu ohledně důkazů a výpovědí, které měl tehdy k dispozici, a popsal taky zastrašovací taktiku obhájců. Co ovšem vynechal, byla dohoda o zastavení federálního vyšetřování a imunitě vůči případným dalším federálním trestným činům, jež by mohly vyjít najevo, a to pro Epsteina i jeho případné spolupachatele. A také, jak rozhodl nyní v červenci federální soudce, dohoda porušovala zákon o právech obětí trestných činů. Ten pro tyto případy dává osobám, jež si nárokují postavení oběti, právo dozvědět se, že je navrhována dohoda o zastavení stíhání, aby se proti ní mohly případně odvolat. Což Acostův tým neudělal. Toto rozhodnutí bylo zřejmě důležité pro letošní nové stíhání ve státě New York.

Co se týče trestu vězení, tři měsíce po nástupu do kriminálu získal Epstein zcela neslýchané právo trávit třináct hodin denně ve svém domě v Palm Beach z pracovních důvodů, vycházky po Palm Beach ze zdravotních důvodů a další neuvěřitelná privilegia. Po třinácti měsících byl propuštěn do domácího vězení, jehož součástí byly i četné výlety soukromým letadlem do ciziny. Podle zákona o registraci sexuálních delikventů se měl každých devadesát dní hlásit newyorské policii. Zákon nebyl dodržován. Zákon rovněž nařizuje delikventům bydlet v určité minimální vzdálenosti od školských zařízení, což Epsteinův newyorský byt nesplňoval. Zákon nebyl dodržován.

Další dohady vzbuzuje Epsteinovo bohatství. Není pochyb o tom, že Epstein byl chytrý. Ve dvaceti letech začal učit na soukromé škole matematiku a fyziku. Tam se seznámil s šéfem investiční banky Bear Stearns, kde pracoval od roku 1976 do roku 1981. To bylo naposledy, kdy pracoval v nějaké velké, známé finanční instituci. Od té doby fungoval jako soukromý poradce a měl své vlastní malé firmy či partnerství s malým počtem lidí. Od té doby je jeho vydělávání peněz zahaleno tajemstvím. Lidé, kteří ho znali v Bear Stearns, říkali, že se v private bankingu seznámil s řadou zámožných lidí a uměl to s nimi. Ale co bylo dál, nikdo neví. Epstein sám říkával, že se baví jen s investory, kteří mají víc než miliardu dolarů. Ale je znám jen jeden jeho skutečně bohatý klient, majitel firmy Victoria’s Secret Leslie Wexner. Epstein si pořídil domy v Palm Beach a v New Yorku, velký ranč v Novém Mexiku, dva ostrovy v Karibiku, byt v Paříži a Boeing 727. Příjmy z jeho menších transakcí, jež lze dohledat, nestačí ani na údržbu tohoto majetku. Navíc přišel o peníze ve finanční krizi v roce 2008.

Říkával, že hodně vydělává na měnových obchodech. Jenže ty se nedají provozovat tajně – potřebují protistranu. A zkušení finanční novináři, kteří se mezi svými kontakty snažili najít někoho, kdo s Epsteinem někdy obchodoval, nikdy na nikoho nenarazili. Anonymní twitterový komentátor píšící pod jménem Quantian přišel před pár týdny s hypotézou, již někteří experti hodnotili jako věrohodnou. Epstein podle něho mohl vlivným a zámožným návštěvníkům svých večírků předhodit návnadu, a když se chytli, tajně je in flagranti nafilmovat. Pak jim oznámit, že dívka byla nezletilá, a způsob, jak si zajistit klid, je svěřit pár set milionů jeho hedgeovému fondu a taky mu dát plnou moc. Peníze jeho fond vložil do normálních indexových fondů a Epstein pobíral zcela legální poplatky za správu, jež se při daných částkách mohly vyšplhat dostatečně vysoko. Fond je registrovaný na Panenských ostrovech a tam taky mohl mít Epstein uloženy inkriminující nahrávky, aniž vzbudil podezření tím, že tam často létal.

Sociální sítě se jen hemží narážkami na to, že na Epsteinově konci musel mít zájem Bill Clinton (podle letových záznamů letěl v Epsteinově letadle, novináři přezdívaném „Lolita Express“, šestadvacetkrát). A jakmile někdo zmíní Clintona, diskutéři opačné politické orientace mu okamžitě připomenou Trumpa. Vzhledem k tomu, co je známo o tom, jak Trump platil za mlčení ženám, s nimiž měl aféry, to nezní úplně mimo mísu. Pak je tu britský princ Andrew. A nejnověji odtajněné výpovědi obsahují jména bývalého člena Clintonova kabinetu Billa Richardsona a bývalého senátora a vyjednávače míru v Severním Irsku George Mitchella. A ze styku s nezletilou pod Epsteinovou patronací byl obviněn i jeho advokát Dershowitz. Těch opor společnosti, kterým se Epsteinovou smrtí muselo ulevit, není málo.

Ale znechucení lidí, kteří nemají sklony k politické paranoii, má trochu jinou, širší povahu. Zoufají si z toho, že, podobně jako v případě George Weinsteina, o Epsteinových praktikách každý věděl. A přesto byl vítán na společenských akcích a nadace a univerzity přijímaly jeho štědré dary. Po jeho odsouzení v roce 2008 někteří odpadli, ale zdaleka ne všichni.

A nejde jen o aspekt #MeToo. V době rostoucí společenské nerovnosti používají někteří kritici v nadsázce pojem nový feudalismus. Miliardář, který pro své perverzní choutky využívá těch nejchudších dětí jako zboží, obchoduje s nimi, dává je přátelům jako dárky, zkrátka nepovažuje je za plnohodnotné lidské bytosti – to tento pojem ilustruje nebezpečně přiléhavě. A Epstein se mohl dlouho spoléhat na to, že jeho postavení mu umožňuje bez omezení holdovat svým pudům, že stojí mimo zákon. A že ho nebude sankcionovat ani širší společenský systém, neboť je s jeho droit du seigneur srozuměn.

Šlendrián či lokalizovaná korupce by byla ještě tím relativně nejméně bolestným vysvětlením Epsteinovy smrti. Amerika má koneckonců silnou tradici konspiračních teorií a periodicky se vynořující nálady paranoidní nedůvěry ve všemocný „systém“ či, jak přišlo v posledním roce do módy, „deep state“. Snad každý z nás viděl nějaký americký film, v němž vystupují všemocní muži v tmavých oblecích skrytí v tajných útrobách státu a schopní rozdrtit každého, kdo odhalil nějaké děsivé státní tajemství. Nad Epsteinem si ale nelze nevzpomenout na film jiného druhu – Eyes Wide Shut, poslední film Stanleyho Kubricka z roku 1999. Newyorský lékař v podání Toma Cruise se v něm nachomýtne k tajným orgiím pořádaným pro vyvolené příslušníky elity. A ti najdou způsob, jak ho přesvědčit, aby mlčel. Jeden kritik ho tehdy označil za beznadějně staromódní a postrádající kontakt se soudobou realitou.