Na to, jak bylo shromáždění proti lockdownu v neděli na Staroměstském náměstí v Praze nevelké a spořádané, má docela slušný skandalizační potenciál. Nejprve jsme se dozvěděli, že jedna demonstrantka byla vyhozena z práce za to, že si připjala na kabát šesticípou hvězdu, kterou za války Německo nutilo nosit Židy. Paní ji opatřila nápisem „Neočkovaný“. Následoval výpad proti moderátorovi demonstrace, který je současně lokálním politikem na Praze 6. Od jeho politické frakce se čeká, že se od pána distancuje a vyvrhne ho ze svých řad.

Je zvláštní, jakou netoleranci dokáže v některých lidech vyprovokovat zatím umírněný odpor proti vládnímu příkazu nasazovat si na obličej kus hadru nebo papíru a proti omezování základních lidských práv.

Radikálnost politiky vlády je v naprostém rozporu s neškodností historického nevkusu, jaký paní s židovskou hvězdou na kabátě projevila. Nikdo se jí nezeptal na její pohnutky, ačkoliv jsou nasnadě (paní byla seniorskou ombudsmankou v Liberci; není to tak, že na vlastní oči vidí, jak těžce vládou a médii vybičovaná atmosféra a politika izolace na mnohé důchodce dopadá?).

Zastupitel se podle stěžovatelů strašně provinil. „V těžkých časech nejde příkladem“, místo toho „po boku extremistů“ moderuje shromáždění, jehož přímým následkem prý bude (autoři otevřeného dopisu tvrdí, že už je, ale to přičtěme snížené gramatické úrovni dopisu) „zahlcení zdravotních kapacit města a uvrhnutí do karantény značné části příslušníků už tak přetíženého“ zdravotnického systému.

Jiným otevřeným dopisem nedávno vyzval imunolog Václav Hořejší akademický senát Univerzity Karlovy, aby se distancoval od údajně zdiskreditovaných názorů rektora Tomáše Zimy na epidemii a vhodnost protiopatření. Máme tu zajímavý jev – lidi, kteří si myslí, že když nějakou instituci poctí svou přítomností, dává jim to plné právo očekávat, že zbytku té instituce mohou diktovat, kdo je pro ni ještě únosný, a kdo už ne. Nevypovídá to něco o sebestřednosti pisatelů? Jako kdyby si ani neuměli představit, že jejich mínění nemusí být pro adresáty zas až tak důležité, aby nad ním třeba nemávli rukou (což také pražská ODS udělala).

U Pirátů to není poprvé, co vizáž klame. Člověk by tu čekal advokáty co nejširší svobody, a místo toho dostane skupinu žalobníků zděšených pohledem na to, že se někdo na veřejnosti vyskytne bez roušky. Do voleb Pirátům už nezbývá tolik času dokázat, že svoboda v jejich pojetí je víc než jen ignorovat copyright na internetu a vyřizovat komunikaci s úřady doma od kompu. Pozoruhodná je tu i výměna názorů mezi pirátským primátorem Prahy Zdeňkem Hřibem a premiérem. Když Andrej Babiš řekl, že na Hřibově místě by demonstraci rozpustil, primátor mu na Twitteru odpověděl: „Kdybyste nebyl premiér a netrpěli jsme vaší neschopností, tak by žádná demonstrace nebyla. Hřib nemůže rozpustit demonstraci, to je pravomoc státní správy.“ Takže dostihy ve svalování viny za to, že policie nerozežene poklidnou demonstraci.

Ale nakonec ten všechen vzruch má jiný efekt, zřejmě nikoliv nevítaný: negativní odér kolem protikaranténních demonstrací. Do většiny zpravodajských příspěvků o Staroměstském náměstí se vešla tak maximálně přítomnost Václava Klause st., skutečnost, že celou akci svými vstupy orámoval zpěvák Daniel Landa, a pak ještě nějaká fotka v davu stojícího skinheada. Člověk musel být na místě nebo sledovat nějaký kanál, který akci streamoval, aby viděl, že na pódiu vystoupila široká škála zajímavých lidí takříkajíc ze středu společnosti, od trenéra handicapovaných sportovců (a kdysi člena slavné, ze studentů složené revoluční ochranky Václava Havla) přes vrchního lékaře motolské nemocnice až po dvě ženy z občanské iniciativy Vraťme děti do škol nebo sympatického gymnazistu, který totéž žádal pro teenagery. Že většina demonstrantů působila jako vzorek střední třídy. Místo toho se tu vesele patologizuje protest proti vládní politice, což bez ohledu na to, jaké kdo zastáváme názory na nemoc covid a lockdown, je samo o sobě příznakem patologizace veřejného prostoru.