KOMENTÁŘ DANIELA KAISERA

Oč jsme lepší než Číňané

KOMENTÁŘ DANIELA KAISERA
Oč jsme lepší než Číňané

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Pět dní uplynulo od chvíle, kdy do světa pronikly první záběry demonstrací proti lockdownové politice v Číně. Přinejmenším do včerejška platilo, že protesty v mnoha městech – od Pekingu až po ten Wu-chan – pokračují v zásadě neztenčenou měrou. Odvaha účastníků demonstrací ve státě, který se lidstvu rozhodl ukázat, že společnost je možné podrobit digitálnímu dohledu, ve státě, kde už dnes lidem v různých jeho částech za nevhodné chování hrozí, že jim budou odepřeny veřejné služby, vzdělání pro děti, cesty do ciziny atp., je obdivuhodná.

V tomto smyslu je pochopitelné i zaujetí pro čínské demonstranty na Západě, včetně českých médií. Jen by na těchto místech nebyla marná trocha sebereflexe, poněvadž proti téměř stejnému covidovému režimu i u nás různě během posledních tří let demonstrovali lidé, kteří byli označováni za extremisty, a například Česká televize kvůli dehonestaci disentních odborníků (Zdravé fórum) čelí žalobě u soudu.

Protestům téměř vždycky předchází nějaká rozbuška. Pokud je zpravodajství z Číny důvěryhodné, byla rozbuškou této vlny protestů tragédie, kdy na deset lidí uvržených do covidové karantény ve městě Urumči uhořelo v plamenech, které zachvátily jejich obydlí. Nic tak otřesného se u nás naštěstí nestalo, ale i tak žijeme v zemi, kde bylo ještě před rokem a půl normální zakazovat zdravým lidem výjezd za hranice okresu, zaklekávat na téměř prázdné ulici pána bez roušky v přítomnosti jeho dítěte a kde se po školství úředním nařízením málem podařilo zavřít i ekonomiku.

Uplynuly dva roky a jeden měsíc od chvíle, kdy Babišův kabinet během nejdelšího ze svých nouzových stavů zakázal lidem noční vycházení s výjimkou venčení psa do 500 metrů od domu – tento detail uvádím jako ilustraci absurdní nahodilosti.

Tehdy jsme přebírali metodu boje s infekcí od Číny, byť oklikou přes západní Evropu (dokumentované je přihlášení se k čínské inspiraci ve vládním aparátu Francie nebo Velké Británie). Čína přitom měla k uvalování masivních osobních karantén přece jen silnější důvod než my. Tamní obyvatelstvo má od určitého věku chatrnější stáří, Čína, která je v mnoha svých provinciích stále na pomezí rozvinutého a rozvojového světa, má horší zdravotnictví. Lpění na uzávěrách (Urumči strávilo v době propuknutí nepokojů v různém stupni lockdownu už na sto dní) se dá vysvětlit i mizivou promořeností čínské populace.

U nás jsme se promořili z nemalé části díky občanské neposlušnosti, jíž tehdy vládní epidemiologové a matematici pohrdavě říkali východoevropská, případně postkomunistická nedisciplinovanost. V Německu, kde byli lidé nepostkomunisticky k vládní linii loajálnější, uživatelé veřejné dopravy v respirátorech funí dodnes.

Zpátky k čínským lockdownům: Podobně jako je to s islamisty několika zemí Blízkého a Středního Východu, máme tu zřejmě opět co do činění s geopolitikou. Když dva dělají totéž, není to totéž. Když své obyvatelstvo nehumánními lockdowny buzeruje stát, který nás irituje geopoliticky, je to něco jiného, než když v zásadě totéž dělal nějaký náš zahraničněpolitický přítel a vzor, neřkuli my sami.

30. listopadu 2022